Táborské popraviště
Dějiny tohoto místa se začínají psát 3.června 1942 jako součást německé pomsty za atentát na R. Heydricha, který se udál 27.května 1942. Toho dne zde bylo zastřeleno šest táborských občanů. Převážně šlo o profesory z místní Obchodní akademie, které gestapo obviňovalo ze souhlasu s atentátem. Jejich rodiny byly poslány do Osvětimi. Tehdy ještě nikdo netušil, že popravy v Táboře budou vykonávány celý další měsíc a počet obětí se zastaví na čísle 156.
K popravám tehdy stačilo gestapu velmi málo. Pomluva souseda, vymyšlený souhlas s atentátem, politická nespolehlivost…anebo zkrátka neměli důvod žádný.
4.června, den po prvních táborských popravách, Heydrich v pražské nemocnici podléhá zraněním. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat a hned následující den je na popraviště přivedeno dalších sedm lidí. Většina byla udána například za poslech zahraničního rozhlasu, jiní v podstatě zemřeli jen proto, že podle nacistů patřili do skupiny „nepotřebných, otrhaných, zpustlých, asociativních elementů a tuláků“. Mnozí z nich ani nepocházeli z Táborska, ale žili zde jen proto, že hledali práci či jiný druh obživy. Takových lidí zde gestapo popravilo více než dvacet.
Popravčí četa z řad německých vojáků zahazuje krev popravených.
10.června 1942 zde bylo popraveno dalších sedm lidí, někteří opět z řad profesorů Obchodní akademie. Následující den se nacistický seznam rozšíří o další řady. Jde převážně o lékaře, advokáty, úředníky, obviněné za protiněmecké výroky. Mnohé životy má na svědomí udavač František Zámrský, stejně jako životy dalších táborských občanů, kteří byli odvedeni přímo od večeří, od narozenin svých dětí… Bez slitování je zastřelena i těhotná lékařka Anna Háková. Smrt těchto lidí na lidi z Tábora dolehla nejtíživěji ze všech, kteří tu zemřeli. Jejich majetek byl podpálen na dvoře restaurace Střelnice. Po popravených nemělo zůstat vůbec nic, ani popel. Ten byl údajně kdesi u Suchomelova mlýna vhozen do řeky Lužnice.
Reliéř popravených, postava vpravo znázorňuje těhotnou lékařku A.Hákovou. Údajně byla střelena nejprve do břicha a pak až popravena.
18.června byl mezi čtyřmi popravenými i známý udavač Zámrský. Oficiálně kvůli schvalování atentátu. O skutečném důvodu, proč byl tento známý šéfa táborského gestapa A.Albrechta popraven, se dosud spekuluje. Mnozí se stavěli i proti tomu, aby byl Zámrský uveden na památníku obětí.
23.června byl mezi oběťmi další ředitel školy, tentokrát reálného gymnázia na Klášterním náměstí. Důvod? Nenahlásil, že jeden jeho student nezdvihl (tehdy nemocnou) pravici k „árijskému pozdravu“.
Ulice města rudly vyhláškami se jmény popravených. Vysílal je denně rozhlas, tiskly je noviny. Aby gestapo místí lidi ještě více potrápilo, uvádělo už jen počty popravených, beze jmen. Lidé byli vězněni ve sklepních celách gestapa (dnes ulice Politických vězňů), ale i ve věznici na Klášterním náměstí a na Starém městě. Odtud byly odváženi na popraviště.
Táborské gestapo jednalo mimo jiné i o vyhlazení blízkých Bernartic, z důvodu ukrývání parašutistů, o čemž svědčí zachované mapy a dokumenty nacistů. Důvod, proč Bernartice nestihl stejný osud jako Lidice, není dodnes znám. Členové táborského gestapa patřili mezi nejkrutější. Řadě z nich se po válce podařilo uprchnout do Německa, kde žádný z nich nebyl za své činy potrestán.
Ihned po osvobození byl na místě popraviště vztyčen kříž s trnovou korunou a již na přelomu let 1945-1946 byly započaty přípravy pro vybudování památníku a úpravu okolí. Do zdi byl vsazen velký reliéf mužů a žen před popravčí četou. Jedna z žen, s rukama složenýma na břiše, symbolizuje těhotnou lékařku Annu Hákovou. K odhalení památníku došlo 6.června 1948. Při další úpravě byl odstraněn kříž a místo před pomníkem doplnilo dvanáct kamenných desek se jmény. Nejmladším popraveným byl sedmnáctiletý A.Stočes. Toho i s otcem a ředitelem školy zatklo gestapo za to, že vytrhl z časopisu Hitlerovu fotografii se slovy: "To sem nepatří" a hodil ji do koše. Jeho činu ale přihlížel spolužák, který ho okamžitě běžel udat. Po válce se tento příběh stal námětem knihy Jana Drdy - Vyšší princip. Nejstarším popraveným byl osmdesátiletý J.Michálek. Autorem reliéfu je sochař J.V.Dušek.
Památník s původním křížem.
V první polovině 20.století se vláda rozhodla dát popravišti v Táboře novou podobu. Do čela prostoru popraviště byla postavena dřevěná bariéra s kruhovou bronzovou mříží, na níž je uvedeno 154 jmen.
Chybí dvě jména udavačů a spolupracovníků gestapa.
Foto památníku z roku 2011.
Před nástupní cestou byla umístěna kamenná plastika s motivem lidické růže a 6-ti metrový pylon symbolizující táborskou tragédii.
Pylon s lidickou růží před nástupní cestou k památníku.
(Zdroj: Táborské popraviště – Jaroslav Hojdar)
K samotné keši: Chovejte se prosím náležitě k tomuto místu. Není potřeba porušovat zákazy vstupu ani nijak znehodnocovat okolí památníku. Snažila jsem se keš umístit tak, aby šla nepozorovaně odlovit i přes pejskaře a maminy s kočárky.
Prosím o maximální opatrnost při vyzvedávání keše, místo bývá frekventované !!! Díky :-)