Popis:
Plodnice: je v mládí podzemní, kulovitá až vejčitá, 5 – 6 centimetrů široká. Skládá se z tvrdého jádra, které je obklopeno silnou rosolovitou vrstvou a vnější tenkou okrovkou (peridie), složenou z dvouvrstvé blanky. Mladá plodnice je na omak pružná, vnější obal je kožovitý, bílý až našedlý, vzácně narůžovělý. Ke spodní části vnějšího obalu plodnice přirůstá tuhý, bíle zbarvený, myceliový kořínek. Mladá hadovka svým tvarem a barvou vzdáleně připomíná hadí vejce nebo malou pýchavku. Po rozkrojení je vůní i chutí téměř totožná se syrovými bramborami. V době zralosti okrovka puká a vyrůstá z ní pevný, uvnitř dutý, pórovitý třeň (receptaculum) bílé barvy, vysoký 10 – 30 centimetrů. Na vrcholu třeně hadovky je tupě kulovitý až zvoncovitý klobouk, nesoucí výtrusorodou vrstvu. Povrch klobouku je voštinovitě zprohýbaný a souměrně pokrytý silně lepkavým, olivově zeleným slizem, který silně zapáchá. Vůně hadovky v dospělosti je nepříjemně mršinná, občas medově nasládlá. Tento odporně páchnoucí sliz postupně odkapává, je smýván deštěm nebo je roznášen hmyzem, takže se odkryjí bělavá až okrová žebra klobouku. Výtrusy obsažené ve slizu jsou nažloutlé, elipsoidně protáhlé.
Využití: v mládí, coby vajíčko, je jedlá. V té době má ředkvový pach. Později je nepoživatelná.
Výskyt: Roste velice hojně jednotlivě, ale často i v početných skupinách, na zemi, převážně v listnatých (pod buky), řidčeji i jehličnatých lesích a v parcích.