Cestou z Jihlavy směrem na Brtnici, dříve řečenou Trhová, a dále na Třebíč nás čeká táhlé stoupání do vrchu zvaného Kolíbl (657 m. n. m.). Jeho jméno, které pochází ze starého německého Kohlhübel, svádí k domněnce, že kopec má něco společného s těžbou uhlí (kohl = uhlí), ale není tomu tak, po uhlí tady nikdy nebylo ani stopy. Jak se mi podařilo zjistit, tento název vznikl zkomolením slova kahlhügel, což znamená holý vrch. Z vrcholu je široký rozhled na Jihlavu a její okolí. Své kouzlo má i noční pohled na osvětlené město.
Při nedávné rekonstrukci silnice z Jihlavy do Příseky došlo na staveništi nedaleko obce Sasov k nálezu záhadného opracovaného kamene. Po odstranění nánosů hlíny a jeho řádném očištění bylo možné přečíst jména těch, na jejichž věčnou památku byl někdy kolem poloviny 19. století zhotoven. První popis napovídal, že by mohlo jít o zcela nový a dosud neznámý pamětní či křížový kámen. O nálezu se poté diskutovalo mezi historiky a také mezi lidmi v okolních obcích. Dohadů přibývalo. Převládalo mínění, že by mohlo jít o podstavec dávno ztraceného kamenného kříže, připomínajícího neštěstí kočáru, který se na Kolíblu podle pověsti propadl i s lidmi do země. Vlastní kamenný kříž včetně litinového Kristova těla byl v minulosti zcela zřetelně uražen a odnesen a podstavec byl povalen. Léty zapadal stále hlouběji do země, až nakonec zmizel pod zeleným příkrovem.
Bez zajímavosti není ani pohled do starých map Jihlavy a okolí. Geometr na speciální mapě Jihlavska z roku 1930 zachytil i výše zmíněný krásně zdobený barokní kříž s Kristem a pod ním umístěným symbolem smrti - lebkou s překříženými hnáty. Horní část podstavce byla opatřena reliéfem cestovního kočáru taženého koňmi bez kočího a s pootevřeným oknem do kočáru. Kříž byl postaven na místě neznámé tragické události, o níž hovoří již jen pověsti, které šly od úst k ústům, až je kdosi zapsal.
Dvě nejznámější jsem převyprávěl.
Jedna z pověstí praví:
Dříve bývalo zvykem zastavit a pomodlit se, když bylo slyšet z vesnice zvonit poledne, či na památku ukřižování v pátek ve tři hodiny odpoledne. I kočí, který tudy jel právě v pátek do města, prý tak chtěl učinit.
Byly právě tři hodiny a kočí se optal pána v kočáře, smí-li zastavit k modlitbě. Boháč, který chvátal do města pro dva soudky vína, nedbal prosby kočího a poslal ho s modlitbami k čertu.
Ale sotva to dořekl, země se otevřela a celý povoz se propadl do hlubin. Hromová rána, po ní druhá a třetí, které se ozvaly, byly prý slyšet až na rynku. Celou událost večer po klekání ve městě líčil pobožný kočí, který záhubě unikl, protože jej neznámá síla včas srazila z kozlíku.
V jiné pověsti se zase říká:
Alespoň poslední pomazání před smrtí žádal jistý muž, co měl na svědomí sedmero těžkých hříchů. Eucharistii, křižmo, svěcenou vodu, krucifix a další potřebné věci si farář vezl s sebou ve dvou brašnách, které pověsil kočímu za záda.
Cestou je přepadla veliká bouřka. Gejzíry blesků prolétávaly oblohou, hromy burácely bez přestávky, šest blesků a šest hromů v jedné minutě.
Bázliví koně se zarazili, když blesk před nimi stojící strom rozrazil na čtyři kusy a kočí nezmohl ani po dobrém, ani po zlém, aby opět pokračovali v cestě. Byl nejvyšší čas zaopatřit umírajícího svátostmi, proto faráři nezbývalo, než poslední dvě míle za nemocným urazit pěšky a neuvědomiv si svých slov vzkřikl, ať vezme koně třeba čert. Cesta se pojednou otevřela a pohltila nejen oba jankovité koně, ale i rouhajícího se faráře, jen vozka s brašnami zůstal v mrákotách ležet ve škarpě.
Děkuji DrakoviMrakovi za rady a betatest.
Keš po vytažení z úkrytu otvírejte pootočením, ne tahem. Víčko je v držáku zalepené, nad ním nic není.