Kaple byla vystavěna v letech 1711-1715, současně u ní byl založen hřbitov. V místě oltáře stála umělecky cenná dřevěná polychromovaná socha světce v životní velikosti. V r. 1778 byl vysvěcen nový zvonek. Při reformách za vlády císaře Josefa II. byl v roce 1782 zrušen hřbitov a v roce 1783 byla prohlášena za zrušenou také kaple. V roce 1804 byla podána žádost o její znovuvysvěcení, avšak vyhověno jí bylo až v roce 1830. Slavnostní požehnání kaple provedl světící biskup František Pištěk. Do těsné blízkosti kaple byl opět umístěn městký hřbitov, který se zde nacházel do roku 1912, kdy byl přemístěn na dnešní místo. Církevní obřady a poutě se v kapli pořádaly až do r. 1939. V době Protektorátu byly zakázány a obnovit se je nepodařilo ani po roce 1945. V roce 1968 byla kaple poničena nárazem ruského tanku. Otvor ve stěně vzniklý od děla tanku byl až po několika dnech zazděn a pouze nahrubo omítnut, takže připomínal tuto událost až do důkladné opravy a restaurování kaple, která byla provedena až v roce 1990.
Jedná se o barokní, obdélnou kapli s trojbokým presbytářem a věžičkou nad ním. Vchod do kaple je obdélnými dveřmi v průčelí. Vnitřek je sklenut valenou klenbou se stýkajícími se lunetami. V nadpraží vytesán letopočet 1711. V současnosti je kaple nově omítnuta, kryta taškovou střechou, sanktusník je pobit plechem.
Kaple je zasvěcena svatému Isidorovi z Madridu zvanému též Isidor Rolník (asi 1070 Madrid – 15. května 1130 Madrid). Isidor se narodil chudým a zbožným rodičům. Celý život pracoval na poli a je proto oblíbeným patronem zemědělců a dobré úrody. Bývá vzýván jako ochránce proti suchu. Je proslaven svou zbožností a dobrým srdcem.
Isidor pracoval jako oráč u bohatého měšťana Jana Vergase. Oženil se s Marií Toribiovou (de la Cabeza), později rovněž prohlášenou za svatou, která mu ve všem pomáhala. Jejich manželství bylo příkladem jednoty a lásky. Měli spolu jednoho syna.
Postava Isidora je také spjata s příběhem o zázračném vykopání studny v místě u Madridu, kde byl nedostatek vody. Isidor, člověk plný lásky k lidem, ji tam tehdy podle příběhu kopal několik měsíců. Proto se k němu zemědělci obraceli jako ke svému patronovi, hrozilo-li jim sucho.
Vyobrazení sv. Isidora v portugalské Braze
Ačkoli byl Isidorův život naplněn těžkou fyzickou prací, přesto si nikdy na svůj úděl nestěžoval. Snažil se prospívat každému, kdo to potřeboval. Když zjistil, že na jednom místě u Madridu mají nedostatek vody, sám šel a několik měsíců tam ve svém volném čase kopal studnu, aby se měli pocestní kde občerstvit. Byl plný lásky k lidem, zvlášť k dětem, nemohoucím, trpícím a hladovějícím, nikdo od něj nikdy neodešel s prázdnou.
Isidorův život byl provázen mnoha zázraky. Zemřel roku 1172 v 90-ti letech (podle jiných verzí 15. května 1130 v 60-ti letech) a u jeho hrobu došlo k dalším více než 400 podivuhodným zázrakům a náhlým uzdravením. Když byl na základě božího zjevení roku 1212 otevřen jeho hrob, bylo zde Isidorovo tělo i s oblečením nalezeno neporušené. Následně bylo tělo ve slavnostním průvodu přeneseno do kostela sv. Ondřeje v Madridu. Od té doby je svatý Isidor patronem Madridu. Roku 1622 byl Isidor z Madridu papežem Řehořem XV. prohlášen za svatého, když k tomu vybídl sám král Filip III., který připisoval své uzdravení také právě Isidorově přímluvě.
Svatý Isidor je patronem farmářů, zemědělců, pracovníků v zemědělství, pracujících na poli, dělníků, skotu, za déšť, proti suchu, za dobrou úrodu, manželů, proti a při smrti dětí, Madridu, Národní konference venkovského života v USA a zemědělských družstev.
Atributy světce: srp, rýč, pluh; je zobrazován jako rolník; oráč s pluhem a dobytkem; s anděly, kteří mu pomáhají orat; se svou manželkou.