|
|
  odle pověsti se o založení vsi Lutice (Litice) zasloužil přemyslovský úředník jménem Drslav, který v té době žil na hradě Plzni (hradiště v dnešním Starém Plzenci). Zastával zde zodpovědnou funkci kastelána. Hrad Plzeň byl v té době důležitým opěrným bodem, vedla tudy kupecká cesta z Němec směrem ku Praze.
 ednou si Drslav vyjel na lov do okolních lesů kolem hradu Plzně. Doprovázela jej pouze malá skupina lovců s několika psy. Dlouhou dobu se nic nedělo a lovecká družina se vzdalovala stále více od hradu. Drslav se začal rozhlížet, kde by se zastavili k odpočinku. Když uviděl v dálce řeku, dal pokyn ostatním, aby jej následovali. V řece napojili koně, odpočali si a poté pokračovali v lovu. Tu spatřili krásného jelena, který vyběhl z houštiny, a když uviděl lovce, dal se do běhu směrem do bažinatého údolí. Drslav vystřelil první. Zasáhl jelena přesně do srdce.
 ovecká skupina se vydala hledat tábořiště, protože noc se blížila. Když se tak rozhlíželi, kde by se na noc utábořili, padl jejich zrak na skalnatý ostroh, který se vypínal nad řekou. Na nic již nečekali a rozjeli se tím směrem. Na úpatí ostrohu zjistili, že se na koních na jeho vrchol nedostanou. Nezbylo jim nic jiného, než sesednout a koně vést za uzdy po pěšině, která se tu klikatila mezi keři nahoru.
 yli unaveni. Na vrcholu ozdělali oheň a upekli si kus uloveného jelena. Při jídle si vyprávěli o svých dojmech z krajiny, kterou celý den projížděli. Ráno se lovci rozhlédli po okolí. Krása krajiny jim učarovala. Na západ se táhly nekonečné lesy. Na sever bylo vidět široké údolí, v němž se klikatila řeka, která se v dálce prosmýkla pod zalesněným návrším do údolí a pokračovala do neznáma. Východním směrem bylo možno dohlédnout do otevřené krajiny, která v dálce končila modravým pásem hor. Jižním směrem byla krajina od ostrohu zastíněná náhorní plošinou navazující západním směrem na nevysokou horu.
 šem se tu zalíbilo. I padlo rozhodnutí, že by nebylo na škodu tuto krajinu osídlit. Samotný ostroh skýtal dobré místo pro stavbu opevněného hradu. To se Drslavovi zamlouvalo ze všeho nejvíce. Rozhodl se již v duchu, že zde vystaví své nové sídlo pro dospívající dva syny, Půtu a Racka.
ak se rozhodl, tak také učinil. Protože byl dost bohatý na to, aby si hrad mohl nechat postavit, najal si zkušeného lokátora z řad Luticů, kterému uložil, aby v těchto místech založil ves, kterou měl chránit hrad, postavený na skalnatém ostrohu. Lokátor úkol splnil. Nechal tu postavit hrad a obehnat jej palisádovou hradbou, kolem které byl hradní příkop. Na východ od hradu dal vybudovat hospodářský dvůr, který měl sloužit k zásobování hradu a jeho obyvatel.
 protože úkolem lokátora bylo také zajistit první obyvatele, splnil i tento úkol. Kolem příjezdové cesty k hradu dal vyměřit selské usedlosti po obou stranách protékajícího potoka. V těchto usedlostech začali pracovat první obyvatelé vsi, která dostala své jméno po slovanském kmeni Luticů, z nějž pocházela také Drahomíra, matka sv. Václava. Luticemi byla ves nazývána až do konce 14. století, ve kterém převládl snadněji vyslovitelný tvar - Litice. |
|
|
|
|
 tarobylý rod Drslaviců měl svá původní sídla na Plzeňsku a Klatovsku.
 rb pánů z Litic lze dodnes vidět na vrcholovém klenáku gotické klenby presbyteria kostela svatých Petra a Pavla v obci (na obrázku).
e svém štítu měli Drslavicové trojříčí, avšak již léta páne 1284- se podle erbu - rozdělili na tři hlavní větve. |
|
|
opis erbu:
Ve stříbrném poli tři vodorovná červená břevna.
K této větvi patřili pánové ze Svojšína, z Třebele (hrad Třebel u Stříbra) a ze Štáhlavi. |
|
|
opis erbu:
Ve stříbrném poli tři pokosná červená břevna nebo v červeném poli tři stříbrná pokosná břevna.
K této větvi se hlásili pánové ze Žinkov, z Litic, z Potenštejna, ze Žlovic, z Mitterswaldu, z Boru a další.
e 13. století osídlili území na kralovéhradecku a v poříčí obou Orlic. Nejvýznamnější byli páni Žampachové z Potenštejna, z Častolovic, z Dobrušky, z Heřmanova Městsce, z Kostolomlat (u Nymburka), z Opočna, z Wildštejna a jiné. |
|
|
opis erbu:
Pravé pole červené prázdné, v levém tři vodorovná stříbrná břevna.
První s polotrojříčím v poli červeném. Druhá s polotrojříčím v poli modrém.
 první patřili pánové Švihovští z Rýzmberka, z Dolan, ze Svrčovse, ze Skály a z Výrova.
Ke druhé pak Černínové z Chudenic a pánové z Blahoúst. |
 adší synové neužívali trojříčí na pokos, ani polotrojříčí v pravém poli, nýbrž buď trojříčí na pošik, nebo polotrojříčí v levém poli. |
|
|
|
|
oslední z rodu Drslaviců na hradě sedícím byl Rous V. z Litic, který žil za panování císaře a krále Karla IV. Byl významným císařským úředníkem. Pro svůj rozmařilý způsob života, byl však nucen prodat litické panství i s hradem chotěšovskému klášteru. Nedlouho po odchodu z Litic umírá. |
řed smrtí prý však uschoval kdesi v Liticích starou truhlici. Podle pověsti do ní vložil svůj štít s rodovým erbem. Doufaje, že erb jeho spatří opět světlo světa, jako svůj poslední odkaz napsal list popisující jeho cestu k této truhlici.
|
|
|
|
|
 oto je superbonusová keš sérií Heraldika a Tajemný hrad Litice.
V bonusových keších obou sérií, najdete kódy potřebné pro nalezení Rousova posledního dopisu.
V dopise pan Rous z Litic popisuje, kam truhlu a klíče k ní ukryl. Ale není to tak jednoduché, jak sami poznáte. |
 eradi lezete po stromech, či něco podobného? Nemějte obavy, u této keše Vás nic takového nečeká. Obtížnost a terén keše jsou nastaveny z důvodu nutnosti odlovit dvanáct keší z obou sérií. Terén pro finále je 2,5. |
rosím, chovejte se nenápadně, ať nám tu keš chvíli vydrží. Ke keši potřebujete klíče, tak se nepokoušejte o odlov BF. |
|
|
|
|
|