Tato pověst je první ze série přerovských pověstí.Věřím, že jich postupně bude přibývat více a více a budu moc vděčná, když sami přispějete s nějakou tou pověstí právě o našem městě Přerově.Ráda bych vás také při čtení přerovských pověstí pozvala do Vinar na procházku okolo vinarského potoka až skoro do Sobíšek. Celá cesta je po polní cestě. Takže žádné auta! Prosím zanechte je ve vesnici. Trasa se dá projet i na kole. Věřím, že to bude krásná procházka.Serie je vhodná i pro děti. Keše nejsou nějak zvláštně schované- oko kačera je bez problému najde.:-) Snad se vám bude serie líbit ! :-) Po dešti je tu škaredo a blátivo :) Nezapomeňte nalézt bonusové číslo pro odlovení bonusové keše ! Je na začátku nebo konci logbooku ! :-) Bonus je od celé série trochu mimo:-)
Pověst:
Za dávných časů, v té těžké době, kdy na Moravu vpadli Uhři a plenili zem, projížděl krajem kolem Přerova Petr z Radikov. Původem byl Polák a přidal se k těm, kdo pomáhali bránit obyvatele Moravy před loupeživými nájezdy. Náhle v lese mezi stromy něco zahlédl. Podíval se lépe, a co vidí? Kůň, na něm jeden z nepřátel, u sedla bohatá kořist. A vzadu na koni kořist nejcennější – krásná moravská dívka, strachem ochromená. Petr neváhal, sáhl po luku, šíp zasvištěl a nepřítel se skácel z koňského hřbetu. Také dívka sklouzla na zem a polekaný kůň zmizel mezi stromy. Petr spěchal k dívce a když se přesvědčil, že kromě úleku jí nic není, ptal se jí, kdo je a kde je její domov. “Mým otcem je Odřivous, pán přerovského hradu,” odpověděla dívka, “a až mu řeknu, že jsi mě zachránil, dozajista ti dá vše, oč požádáš.” “A kdybych požádal o tebe?” zeptal se Petr. Dívka se zapýřila, stáhla z prstu svůj zlatý prsten, rozlomila jej a jednu půlku podala Petrovi. “Jako ty dvě poloviny prstenu patří k sobě, tak k sobě patříme i my a já nebudu jiného než tvoje,” pronesla slavnostně. V tu chvíli místo radosti sevřela Petra starost. Uvědomil si, že je chudý a nemůže své nastávající mnoho nabídnout. Tu si vzpomněl na uherského koně a na kořist, s kterou utekl. Požádal tedy dívku, aby na něho počkala, a rozjel se koně hledat. Dívka čekala dlouho, a když se začalo stmívat, s úzkostí přemítala, co se mohlo Petrovi přihodit a proč se pro ni nevrací. Toho dne projížděl okolo Přerova ještě jeden mladý bojovník. Byl to Božeta, syn urozeného pana Všebora, a nemálo se podivil, když ve tmícím se lese nalezl krásnou dívku, o níž věděl, že je dcerou přerovského hradního pána. Neprodleně ji odvezl do Přerova. Tam mu její otec v domnění, že Božetovi vděčí za záchranu své dcery, nabídl její ruku. Božeta bez váhání přijal. Marně dívka namítala, že si ho nemůže vzít, že je zaslíbena jinému. Ve svatební den, kdy už ji přiváděli k ženichovi a ona se vzdávala veškeré naděje, dorazil na hrad jezdec se dvěma koni. Dívka ho hned poznala. “To je on, to je můj zachránce!” vykřikla a vyprávěla, co se tenkrát doopravdy stalo. A když se pak ona i Petr prokázali půlkami zlatého prstenu, všichni uznali Petrovo právo a Božeta sám vložil dívčinu ruku do jeho. Po svatbě Petr se svou krásnou paní odjel do Polska a stal se zakladatelem rodu, který měl v erbu půl střely na polovině prstenu. >
Zdroj: mestoprerov.unas.cz
Ke keši :
Keška je strááášně viditelná. :-) Je pro potěchu oka a takovým uvítáním do série. Uvidíme jak dlouho nám toto provedení vydrží :)Prosím šetřete místem v logbooku. Děkuji :-) Zamezte tomu, aby nám strážkyně keše neutekla :-) V létě si vemte repelent a dlouhé kalhoty. Cesta nám zarůstá. Jestli potkáte myslivce, vemte nohy na ramena !:-D