Zámecká zahrada v Chrasti
Jelikož má park v každém období co nabídnout, tak je se svolením cache přímo v areálu, aby nikdo nepřišel o jedinečný zážitek. Vstup je zdarma s omezenou otevírací dobou, ale zase takový problém by to neměl být.
1.3.-31.5. od 7.00 do 19.00
1.6.-30.9. od 7.00 do 20.00
1.10.-28.2. od 7.00 do 17.00
Zámecká - tohle jediné slovo stačí každému, kdo se někdy byť na krátkou dobu ocitl v Chrasti u Chrudimi, aby věděl, kam má jít. Nejde o restauraci, ani kašnu na nádvoří a dokonce i v zámecké kapli byste na svého společníka čekali marně. Pokud vám na sjednané schůzce záleží, musíte jít ještě kousek dál od náměstí, až za barokní zámek. Zámecká je totiž zahrada.
Že nejde o jen tak nějakou zahrádku, vám jistě potvrdí nejen místní, ale každý, kdo si v jedné z nejkrásnějších obřadních síní regionu řekl své ano. Právě díky svatebním obrázkům je Zámecká zřejmě nejfotografovanějším místem v celé Chrasti. Dva a půl hektaru, které pokrývá, jsou nádhernou ukázkou zahradní architektury, která v sobě snoubí jak strohé geometrické řešení francouzského stylu, tak i jistou dávku frivolnosti a romantiky anglických parků.
První písemná zmínka o zahradě pochází z roku 1654. Je v ní popisován panský dům, postavený roku 1578 Albrechtem Slavatou z Chlumu a Košumberka, spolu s přístavbou z roku 1605. U domu, jak praví dobový pramen, se nacházela ozdobná zahrada, ovocný sad a zeleninové záhony.
Od roku 1660 na místním zámku sídlili královéhradečtí biskupové, kteří zahradě vtiskli základní charakter. Poté, co se biskupství v roce 1719 přestěhovalo do nové rezidence v Hradci Králové, využívali zámek přes tři staletí jako letní sídlo a zahrada se stala místem jejich odpočinku a rozjímání.
V polovině 19. století zde biskup Karel Hanl začal pěstovat exotické okrasné a ovocné stromy. Fíkovníky, ananasovníky i rozličné druhy citrusů.
Roku 1903 prošla zahrada rozsáhlou rekonstrukcí, pod vedením Františka Thomayera, významného zahradního architekta a bratra lékaře Josefa Thomayera, po němž je dnes pojmenována jedna pražská nemocnice. Právě jeho projekt vtiskl zahradě její dnešní podobu.
Po druhé světové válce a následném státním převratu byla zahrada roku 1950 zpřístupněna veřejnosti. Od hlavního vchodu ze zámku, k fontáně s vodotryskem, kolem biskupského bazénu, skrz tunel spletených větví, až k jejímu druhému konci.
A mohli bychom pokračovat dál. Zámecká jako by snad ani nekončila zdí, co ji obepíná, ale pomyslně se hnala dlouhou lipovou alejí s příznačným názvem Lipka až ke kapličce sv. Jana Nepomuckého, pod níž se rozprostírá pás lesa a Přírodní divadlo. Pravda, dlouhá léta bylo značně zarostlé a pro samé náletové dřeviny nebylo z hlediště na jeviště vidět, ale v současné době se město snaží amfiteátr obnovit. Vždyť ještě v roce 1979 zde koncertovali Plavci. Snad se to městu po dlouhých desítkách let podaří. Bylo by hezké pokračovat jeho více než šedesátileté tradici.
Pokud ještě nemáte dost čísel, můžeme si říci, že podle studie Karla Heike (1984) je na území zahrady 31 jehličnanů a 89 listnáčů. Jako nejzajímavější uvádí Taxodium distichum, Metasequoia glyptostroboides či foglarovsky známý Ginkgo biloba, který byl vyvrácen vichřicí v roce 2008.
Kolik zde ale roste jednotlivých stromů a keřů nikdo neví. A proč to také počítat? Vždyť krása Zámecké tkví hlavně v jejím celku, v tom, co ona sama znamená pro své návštěvníky, ať už si z ní odnesou jen několik svatebních fotek, anebo v ní prožijí svůj život. Je plná vzpomínek na dětství, na první polibky, procházky s dětmi a vnoučaty, i plná chvil rozjímání nad životem a jeho smyslem, který dlouhá léta pomáhala v lidech naplňovat, už jen tím, že vůbec existuje.
Takže nashledanou v Zámecké, teď už snad víte, kam jsem vás to vlastně pozval.
13.5.2015 nové umístění a velikost, ale opravdu nebudete litovat když se přijdete podívat.