Boží muka se nazývá drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře, někdy krytá stříškou. Občas bývá název Boží muka nesprávně používán také pro krucifix situovaný ve venkovním prostoru. Mají symbolizovat sloup, u nějž byl z rozhodnutí Pontia Pilata bičován Kristus. Boží muka se nacházejí na návrších, rozcestích či v místech, kde někdo zahynul. Často bývají obklopena památnými stromy. Nejstarší Boží muka se snad začala vyskytovat již před 14. stoletím. Od 14. století se objevují kamenná gotická Boží muka, z nichž se zčásti též kvůli husitskému obrazoborectví dochovala jen některá. Největší rozšíření Božích muk pak patří období baroka a první republiky. Po řadě pozemkových reforem, zejména pak po zcelování menších polí do rozměrných honů v rámci kolektivizace v 50. letech 20. století, se z volné krajiny vytratily jednoznačné identifikátory konkrétních míst. Zachovaná Boží muka společně s památnými stromy představují důležité orientační body nejen pro turisty, ale hlavně pro majitele a správce pozemků. zdroj Wikipedia (Bližší informace o konkrétně tomto sloupu jsem nenašel, tak budu rád za vaše případné podněty.)
Vždy, když narazím v krajině na citlivě do ní zasazený starý odkaz našich předků, zastavím se nebo alespoň zamyslím. Podvědomě hledám odpovědi na otázky, jako kdo a proč ho tady vytvořil, co asi tento objekt zažil, čeho všeho byl svědkem. U některých mě taky vzhledem k jejich stavu napadá, jak dlouho tady asi ještě vydrží. Tak se na své cestě uspěchanou dobou zastavte i Vy, protáhněte se, rozhlédněte po kraji, zamyslete a třeba si i odlovte krabičku. Tu, prosím, dobře zavírejte a ukládejte přesně na místo víčkem nahoru.