Horní rybník, nazývaný též Stříbrný či Stříbrňák (na starých mapách zapisovaný jako Grosser Teich či Mahlteich), náleží do soustavy rybníků na potoce Slatina u Krásného Lesa v Krušných horách v Ústeckém kraji. Ze zdejších vodních ploch je největší, v letních měsících je často vyhledávaný ke koupání, má však rovněž krajinotvornou funkci.
Ve zdejší lokalitě se již keška v minulosti nacházela – konkrétně šlo v letech 2009 až 2014 o GC1K0HV Krasny Les - Horni rybnik. Někteří z vás jí možná mají odlovenou (mě nevyjímaje). Jelikož se místo uvolnilo a dle mého soudu rozhodně stojí za návštěvu, rozhodl jsem se na něm založit kešku vlastní (a realizovat tak starý plán, dlouhou dobu nemožný).
Rybník se nachází v malebné krajině východního Krušnohoří a bezesporu si uchávává svůj genius loci. Zdejší oblast není příliš vertikálně členitá, avšak pro různorodost geologického podloží se na ní vyvinul kontrastní reliéf (příkladem může býti vrch Špičák se 723 m n. m. – geologicky unikátní lokalita, kolem níž je vyhlášena přírodní rezervace). Podnebí je tu spíše chladné (dle Quittovy klimatické klasifikace jde o stupeň CH7), přičemž úhrn srážek odpovídá poloze Krušných hor a nadmořské výšce. Samotný rybník se nachází v nadmořské výšce cca 660–665 m n. m., proto i v letních měsících příjemně osvěží.
Potok Slatina, který zdejší rybník napájí, pramení v blízkosti silnice III/2486 z Krásného Lesa do Nakléřova, asi 780 metrů daleko vzdušnou čarou. Na svém toku prochází několika vodními plochami (pod Horním rybníkem), z nichž některé jsou pojmenované (Prostřední rybník a Dolní rybník), zatímco jiné nikoliv. V minulosti měla zdejší rybniční síť sloužit jako ochrana před povodněmi. V roce 1927 totiž ničivá přívalová povodeň na nedalekém Rybném potoce (Gottleuba) napáchala velké materiální škody a vyžádala si množství lidských životů. Ostatní rybníky nejsou na rozdíl od tohoto využívány k rekreaci. Můžete je navštívit, pokud se od kešky vydáte podél pole směrem na sever. Nedaleko poté, co Slatina opouští poslední rybník, podtéká dálnici D8 a vstupuje do přírodního parku Východní Krušné hory, kde meandruje malebnou Mordovou roklí. Na území Německa je potok znám jako Mordgrundbach, a jeho tok končí u Hellendorfu (části města Bad Gottleuba-Berggießhübel), kde se vlévá do řeky Bahra (pramení v ČR asi kilometr od tohoto rybníku pod názvem Petrovický potok).
V okolí je poměrně pestře zastoupena fauna i flóra. Z ptactva pravděpodobně zahlédnete kachny divoké, ve vzácných případech lze spatřít i volavku popelavou. V mokřadech u rybniční sítě žije množství hmyzu, přičemž v roce 2003 zde proběhl výzkum zaměřený na druhovou skladbu pavouků (hojněji zastoupené druhy reprezentuje pavučenka hrbatá, pavučenka vtlačená, slíďák mokřadní, slíďák lužní, slíďák menší, slíďák vlhkomilný). Savci jsou zastoupeni typickými druhy středoevropské fauny. Jde například o jelena evropského, srnce obecného či prase divoké. Pro jistotu upozorňuji, že je v rybníku zakázán rybolov (informuje o tom i cedulka na břehu). Z flóry u rybníka spatříte třebas rdesty, orobinec či rákosy, také olše, buky, břízy nebo smrky.
Rybník se nachází v regionu, kde do druhé světové války převládalo německé obyvatelstvo. V souvislosti s následným vysídlením sudetských Němců došlo k různě intenzivnímu vylidnění celého pohraničí, respektive Sudet. To lze dobře ilustrovat na blízkém Krásném Lese (do roku 1948 známém jako Schönwald), v jehož katastrálním území se rybník nachází. V minulosti se jednalo o největší sídlo mikroregionu Krušnohoří, kde v roce 1869 žilo přes tři tisíce obyvatel. V roce 1930 to již bylo výrazně méně, a to 1850 osob. Přesto zde v rámci občanské vybavenosti existovalo (krom jiného) neuvěřitelných dvanáct hostinců. O dvacet let později měl Krásný Les po odsunu již jen 140 obyvatel a v následujících letech byla část obce zasahující do hraničního pásma zbořena. Dle sčítání lidu z roku 2011 zde žilo 120 obyvatel. Co mimo jiné tak nějak přetrvalo (a co budete mít možnost vidět cestou k rybníku), je využívání krajiny pro potřeby zemědělství, byť samozřejmě postupem času v obměněné podobě. Již v době pobělohorské se ze Schönwaldu stalo středisko zemědělské výroby a v následné době byla krajina intenzivně zemědělsky využívaná, jakkoli je to z dnešního pohledu netypické (ať již kvůli nadmořské výšce či agroklimatickým poměrům). Během budování socialismu došlo k výrazné proměně hospodářství i rázu krajiny. Počátkem 21. století je zemědělská půda využívána převážně jako louky na pastvu a seno.
Rybník na různých mapových dílech. Zleva: 1) císařský povinný otisk stabilního katastru, 2) třetí (též františko-josefské) vojenské mapování, 3) vojenská topografická mapa v systému S-1952
Kolem rybníku vede evropská dálková trasa E3, značená žlutou barvou, vedoucí na svých 6950 kilometrech ze Španělska do Bulharska. Z nejbližších zajímavých lokalit na této turistické trase bych zmínil (řazeno podle vzdálenosti): přírodní rezervaci Černá louka (vzdálená 7 km), přírodní památku Tiské stěny (vzdálená 9,5 km), rozhlednu s lanovkou na Komáří hůrce (vzdálená 11 km) a rozhlednu na Děčínském Sněžníku (vzdálená 18 km).
Jak na kešku
Pokud jste motorizovaný kačer, parkujte dle waypointu (automobily jinak ničí polní cestu - k značné nelibosti milovníků přírody a zdejších chatařů, kteří již nejednou volali policii). Rybník je od tohoto místa vzdálený cca 470 metrů po polní cestě, značené jako žlutá turistická trasa. Posledních asi 170 metrů cesty lesem je trvale rozbahněných, ale i trochu terénnější kočárek to zvládne :-). Keška je na protější straně rybníka. Zda jej obejdete (z vašeho pohledu zleva, geograficky ze severu) či přeplavete, nechám na vás. Zejména v letních měsících je rybník v horkých dnech doslova v obležení výletníků, avšak keška je uložena dostatečně mimo zraky případných mudlů. Od rybníku se vydejte po žluté turistické značce a dále již dle hintu (ať nejste příliš nápadní). Keška je na výchozích souřadnicích.