Hrad Netřeb, tajemné sídlo na kopci nad Kanicemi a Úbočí, střežené starými tisy. S hrady se často pojí pověsti, dodává jim to na přitažlivosti. Lidé si je mezi sebou vyprávěli a předávali je svým dětem a ty poté svým. Blízko Kdyně, Chudenic a Poleně je až nezvykle mnoho hradních zřícenin, které se vyplatí navštívit. Napadlo vás ale někdy, jestli i tyto hrady mají své skryté příběhy a legendy? Pojďte s námi navštívit hrady Netřeb, Kouřim, Pušperk, Nový Herštejn, Rýzmberk a dozvědět se něco z jejich minulosti. A pokusit se nalézt poklad Netřebu ...
Pověst o draku a pokladu na Netřebu
Hrad Netřeb byl ve středověku významným sídlem a není tak divu, že se i s ním pojí zajímavá pověst. Kdysi na hrad přišel velice bohatý a vážený pán, který přijal nabídku nějaký čas na Netřebu pobýt. Hrad a okolí si velmi oblíbil, a tak se rozhodl, že právě zde bezpečně ukryje své jmění. Při úplňku se vypravil do podhradí a všechno své bohatství zakopal na dnes již dávno zapomenutém místě. Poté hrad v tichosti opustil. Léta ubíhala a pánův život dospěl ke svému závěru. Jeho duše opustila tělo a proměnila se v draka, který kolem sebe chrlil pořádné plameny. Odlétl na Netřeb střežit posmrtně svůj poklad. Mezi lidmi se od té doby šířila doměnka, že poklad může nalézt a získat jen dobrý člověk, který drakovi vyjme z tlamy zlatý klíč, aniž by se spálil o jeho plamenný jazyk. Zatím prý se tak nestalo a drak poklad střeží nadále.
Legenda o kouřimském trojském koni
Hrad Kouřim (Ruchomperk) byl postaven někdy na přelomu 12. a 13. století, pánové ho ale obývali krátce, pouze asi půl století. Za tak krátkou dobu je téměř nepředstavitelné, že by došlo k nějaké události, o které si lidé budou povídat až do dnešních dnů. Dle legendy Ruchomperští dobývali blízký hrad Pušperk. Možná se inspirovali trojskou lstí. Na hradě Pušperk jednoho dne očekávali příjezd vozů se sudy s hrachem. Tato informace se dostala až k velení z Kouřimi, které ji ihned využilo. Vůz vojsko přepadlo, vojáci se do sudů schovali, a tak se hladce dostali za hradby Pušperku. Když se poté setmělo, vojáci ze sudů vylezli a hrad dobyli.
Proč se obci Pušperk říká Liška?
Hrad Pušperk byl založen ve 13.století panem Jarošem ze Slivna a původně byl pojmenován Liščí vrch, podle lišky na erbu, kterým se Jaroš pyšnil. Jak se ale liška na zmíněný erb vůbec dostala? Kolem hradu starých předků tohoto pána se v lesích proháněly lišky. Jednou se maličká liška dostala až do blízkosti hradu. I jako dospělá opakovaně k němu přicházela a lidé tuto rezavou krásku již brali za vlastní. Jednoho dne se však neukázala a dlouho nikdo nevěděl, co se s ní stalo. Pak se konečně opět vrátila, zrovna v den, kdy se hradní pán dozvěděl, že se brzy stane otcem. Za několik měsíců, kdy hradní paní porodila děťátko, liška ráno k hradu přiběhla. Lidé od těch dob v kraji věřili, že liška přichází k obydlí a přináší tím štěstí do domu.
Na Novém Herštejně mají hned tři bílé paní
Za dávných časů za vlády Vladislava Jagellonského české království ohrožovali Bavorové. Na hradě Nový Herštejn v té době žil Jan z Velhartic, který měl tři krásné dcery. Když mělo dojít k útoku na hrad, Jan se rozhodl před Bavory skrýt celé své bohatství spolu se svými dcerami v kulaté věži. Aby je útočníci spolu s pokladem nenalezli, rozhodl se dcery pro jistotu do věže zazdít. Během krutého boje se sesulo několik kamenů, které dívky zcela zasypaly. Bavorové hrad dobyli, ale pohřbený poklad na hradě nenašli. Hradního pána Jana odvlekli do Bavor, kde ho poté umučili. Od těch časů na květnou neděli se zříceniny Herštejna rozestupují a přízraky tří smutných dívek obchází hrad a zachází v místě, kde leží zasypaný poklad.
Zakletá pyšná paní Apolena na Rýzmberku
Na Rýzmberku někdy v šestnáctém století žila jistá Apolena, velmi pyšná a lakomá dcera rýzmberského pána. Jednou seděla pod jabloní, která byla plná krásných červených jablek. Náhodou šel kolem mladý myslivec Jan, po celém dnu velice unavený. Měl již hlad a tak když uviděl červená jablka, poprosil Apolenu, zda by si mohl utrhnout jedno jablko. Ta nesouhlasila a začala na něj neurvale křičet. Myslivec vytáhl nůž a přes odpor Apoleny si jablko utrhl. Lakomá Apolena běžela vše povědět svému otci, který následně myslivce nařídil vsadit do hladomorny, kde posléze zemřel. Od té doby jabloň i dcera hradního pána začaly chřadnout a nepřežily mysliveckého mládence ani ne o rok. Apolena za svůj čin byla potrestána, jednou za rok vstává z hrobu a bloudí hradem jako přízrak držící v ruce jablko. Čeká prý na mladého chlapce, který by si od ní nyní jablko vzal a kletbu tím zrušil.