Hornická Čtvrť je vesnice, část města Chvaletice v okrese Pardubice. Nachází se asi 2 km na jihovýchod od Chvaletic. V roce 2009 zde bylo evidováno 53 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 122 obyvatel. Většina z nás zná Chvaletice spíš ty dolní, ty které jsou městem a nachází při řece Labe. Tyto se ale dříve jmenovaly Telčice a právě dnešní horní Chvaletice nesou svůj původní název. Jak to tedy bylo?
Písemných listinných pramenů z období vzniku Telčic a Chvaletic se dochovalo tak málo, že většinu faktů lze jen vyvozovat ze souběžných událostí a majetkových záznamů. Tak víme, že v roce 1143 byl založen sedlecký klášter, který podle listin dostává do majetku kromě jiného i ves Telčice. V roce 1199 sídlí na Telčické tvrzi Hugo z Telčic. Další písemná zpráva je až z roku 1369, kdy tvrz patřila Jetřichovi z Telčic.
Telčická tvrz byla nepochybně mohutná a ve své době sehrála významnou roli díky své poloze v těsné blízkosti Labe a frekventované obchodní cesty. Teprve na začátku 16. století, kdy se stala majetkem Zdechovického vladyky význam ztrácí, ale ještě na začátku 19. století tu byly zřetelné obrysy budovy a vnitřního dvora (stavební kámen z trosek tvrze byl tehdy použit k nové výstavbě Zdechovic, které v roce 1802 vyhořely i se zámkem).
Chvaletice se objevují v písemných zprávách poprvé v roce 1393, kdy byl dvůr s tvrzí u obce majetkem Hereše z Chvaletic, roku 1407 pak Myslibora.
Velký vliv na celou krajinu měl sedlecký klášter. Trval až do roku 1421, kdy byl husitskými vojsky zapálen a zničen. Majetku kláštera se nakonec zmocnil císař Zikmund, který jej po částech upisoval různým pánům na úhradu dluhů. V roce 1436 připadly vesnice bývalého kláštera Kunesovi Voděradovi ze Sekeřic, který tak připojil obec Telčice ke zdechovickému panství. V roce 1493 je majitelem panství Jan ze Sekeřic a po něm Petr Sekerský z Voděrad. V roce 1507 se uvádí jako majitel panství král Vladislav II, který jej zastavil Mikoláši Trčkovi z Lípy.
Na svém sněmu v roce 1509 se čeští stavové postavili proti zastavování královských statků, zvláště proti zastavení Zdechovic. Proto je král vyzvedl ze zástavy a držel je až do své smrti. V roce 1515, při vyrovnání s královskými věřiteli, připadly Zdechovice Zdeňku Lvu z Rožmitálu.
Panství bylo odhadnuto na 1739 kop grošů a zahrnovalo tvrz s dvorem poplužním, pivovarem, mlýnem a vesnice Zdechovice, Telčice, Chvaletice, Trnávku, Řečany, Labětín a Spytovice. V roce 1521 patří panství Václavu Loreckému z Elkouše, 1558 Karlu ze Žerotína a 1585 Hynku Vrabskému z Vrabí, jemuž patří až do roku 1642, kdy je koupili páni z Věžníka. Leopold z Věžníka prodal zdechovické statky roku 1722 Karlu Josefu hraběti z Paaru. Rod Paarů držel panství a později velkostatek až do roku 1889.
Od doby, kdy Telčice patřily ke zdechovickému panství, upadá význam tvrze, neboť zdechovický vladyka sídlil na svém zámku. V roce 1720 byly Telčice prohlášeny za osadu Chvaletic.
Jak to bylo dál
Poklidná, podle dnešních měřítek až ospalá idyla malebných polabských vísek se z Telčic i Chvaletic začala vytrácet po 1. světové válce a definitivně, velmi rychle a nenávratně, skončila na začátku padesátých let. Do té doby výrazně zemědělské obce se mění zprvu v rozsáhlé staveniště, později v jeden průmyslový komplex.
Za povšimnuti jistě stojí i skutečnost, že Telčice, od roku 1720 osada Chvaletic, se roku 1953 staly samostatnou obcí, během několika let počtem obyvatel i rozlohou několikanásobně převýšily Chvaletice aby se s nimi po 21 letech (k 1.1.1975) opět spojily v jeden celek. Společně pak 1. ledna 1981 získaly statut města s názvem Chvaletice.
Symbolické je, že překotný růst Telčic probíhal územně ve směru k Chvaleticím, odkud se starousedlici stěhovali blíž ke svým staletým sousedům...
Než se začalo s tězbou, mohly se Chvaletice dobře rozrůstat:
Proč je Hornická čtvrť malá a jmenuje se hornická
Kromě nepřímých zpráv a pověstí o Botakovi a Hesovi, kteří údajně v našem kraji dolovali železnou rudu již v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu, nemáme žádné podložené důkazy o počátcích těžby.
Chvaletickým železem byl údajně okován vůz Přemysla Otakara II., proslulost zdechovické těžby železa hlásal také kronikář Václav Hájek z Libočan, na konci 17. století se uvádí, že na hřbitov v Přelouči "U matky boží na svatém poli" dodal ke stavbě kostela roku 1684 železo majitel zdechovického statku Bernard Věžmlc.
Po třicetileté válce ustalo dolování na zdechovickou úplně a bylo obnoveno až koncem 18. století na chvaleticku, ovšem primitivními prostředky a nesoustavně, nárazovým vytěžováním tzv. "železných klobouků".
V padesátých letech minulého století se dolovalo u Chvaletic na průhonku a železná ruda se vozila do Hedvikova. Roku 1858 propůjčil horní soud v Kutné Hoře hraběti Janu Kinskému důlní pole, sestávající ze 4 jednoduchých důlních měr. Ani Kinský však nezahájil soustavnou těžbu.
V roce 1886 zažádala Česká montanní společnost v Jáchymově o propůjčení důlního pole Karel a Naděje. Zapojení této společnosti do chvaletických důlních prací zaznamenalo velký průlom v dějinách dolování železné rudy na chvaleticku - společnost byla odborně na potřebné úrovni a byla vybavena vším, co je nezbytné k soustavnému dolování. Tehdy již bylo pásmo ložisek manganových rud a pyritu prozkoumáno v délce asi 12 km od Chvaletic pňes Zdechovice a Morašice až k Sovoluskům.
Roku 1909 splynula Česká montanní společnost, která měla železárny v Královém Dvoře, s Pražskou železářskou společností a těžba chvaletické rudy přešla na ni. Postupně se dolovalo na celém rudném pruhu od Chvaletic na jihovýchod do Sovolusk. U Chvaletic bylo rozkopáno 24 korců polí a založeny 4 podzemní šachty. Nejlepší ruda byla na Semence. V prosinci 1916 zde pracovalo 72 dělníků.
V podzimních měsících 1920 se práce silně omezily, ale činnost v rudném pruhu neustala. Pokračoval průzkum na východ ve směrem Morašice a Litošice, kde se tehdy začala hloubit pokusná šachta V zimě 1923 nastalo všeobecné hospodářské oživení, ale k dalšímu vzestupu těžby došlo až v letech 1926-29. V roce 1926 se krátký čas dolovalo i u Sovolusk a v roce 1927 také u Morašic a Zdechovic, avšak bez většího úspěchu. Několik hlubinných vrtů bylo uskutečněno i u Trnávky.
Chvaletická ruda se dosti dlouho vozila koňskými potahy na železniční stanici do Řečan. Vážila se ve Chvaleticích, Trnávce nebo přímo v Řečanech. Krize let 1930 - 33 se projevila snížením těžby, i počtu dělníků.
Zaměstnanost byla v těch letech regulována podle potřeb podniku. Těžba manganové rudy klesla v roce 1933 na 11 164 tun, v roce 1934 pak stoupla na 18 430 tun a předválečného maxima dosáhla v roce 1938, kdy bylo vytěženo 44 959 tun.
Za okupace těžba rudy pokračovala. Pracovalo se však výhradně na západ od Chvaletic, ostatní ložiska byla opuštěna. V prvních letech okupace se těžba držela na předchozí vysoké úrovni, roku 1942 však nastal pokles, který se v dalších letech zvyšoval.
V prosinci 1944 začaly práce na dopravní dráze pro přepravu rudy z Chvaletic do Řečan. Dělníků tehdy stále přibývalo. Byli zaměstnáni jak na těžbě v dolech, tak na stavbě vlečky i na průzkumových vrtech, které Němci ve zvýšené míře podnikali v naději, že se jim podaří najít bohaté sloje kvalitního manganu.
V dubnu 1945 zastavila Pražská železářská společnost práce, ke konci roku pak byl železnorudný důl znárodněn. Od l. ledna 1946 byl s ostatními nučickými provozy začleněn do Středočeských uhelných a železnorudných dolů, jako důl číslo IX.
V prosinci 1948 bylo rozhodnuto, že se ve Chvaleticích zmechanizuje těžba pyritové břidlice, l. července 1949 byl důl číslo IX. odloučen ze svazku nučického revíru a osamostatněn jako MANGANORUDNÉ A KYZOVÉ ZÁVODY, národní podnik, Chvaletice. Hned v následujícím roce dochází k mohutné výstavbě dolu i sídliště pro zaměstnance.
Na podzim roku 1950 bylo postaveno 15 finských domků, 18. ledna 1951 bylo zkolaudováno 20 domků typu "Delta" a ještě v témže roce 9 bloků domů typu T 12/50 a 4 bloky T 11/50. Výstavba pokračovala i v roce 1952. Bylo tak získáno celkem 623 bytových jednotek.
V pozadí tak prudkého růstu nového podniku byly naléhavé hospodářské problémy, které u nás vznikly po únoru 1948 v důsledku známých politických rozhodnutí. Pyrit, jako základní surovina pro výrobu kyseliny sírové, byl před válkou dovážen ze Španělska, ale také ze Švédska, Kypru a dalších zemí. Po zhoršení vztahů s Jugoslávií, která byla hlavním dodavatelem pyritu po roce 1945, vyvstala nutnost hledání vlastních zdrojů.
Výroba pyritového koncentrátu byla ve Chvaleticích ukončena v polovině roku 1975, především z toho důvodu, že na konci šedesátých let bylo v Polsku objeveno ložisko elementární síry, zajišťující podstatně nižší výrobní náklady. O lomu pojednává tato keš.
Pro mechanizaci a velký nástup těžby došlo ale také k tomu, že se obec přestala rozrůstat a nová vznikala dole, v dnešních Chvaleticích.
Co je zde k vidění a co uvidíte při procházce?
Škola – stage 1 – N 50°01.360 E 15°26.123
Budova, kterou v roce 1929 projektoval architekt Karel Řepa, byla v roce 2009 prohlášena národní kulturní památkou.
Otázka: Z jakého roku je tabulka KČT na těchto souřadnicích. Získáš ABCD.
Evangelický kostel – stage 2 - N 50°01.331 E 15°26.240
Pseudorenesanční stavba z r. 1882, která stojí na místě původního kostela z pol. 18. st. V současné době zcela rekonstruován. Stojí za to si ho prohlédnout.
Otázka: Kolik hrotů, kovaných, stejných, je na horní i dolní částku brány? Získáš E.
Pomník Janu Husovi – stage 3 - N 50°01.342 E 15°26.261
Otázka: Z kolika plotnic se skládá ohrada pomínku? Nepočítej branku a získáš sudé F.
Pomník padlým v 1. světové válce – stage 4 - N 50°01.345 E 15°26.254
Otázka: Kolik mužů má pokrývku hlavy? Získáš G.
Finální souřadnice
N 50°B(F-D).(A+1)(E+16)
E 15°(3xG)-1.ACD
Keš
Krabička velikosti micro je umístěna velmi blízko všech od poslední stage. Více v nápovědě.
Zdroj
- www.chvaletice.cz
- www.stare-pohledy.cz
Nezapomeň si opsat bonusové číslo, bude se třeba někdy hodit.