Koňská stezka V – Hucul

Tato série vám ukáže, že i v blízkosti Prahy může být hezká příroda. Je to trochu stranou a kdo není místní, těžko sem jen tak zavítá. Tady máte díky geocachingu příležitost tuto procházku okořenit ještě odlovením, doufáme, zajímavých tradiček. Obtížnost je trochu vyšší, než bývá u podobných sérií, tak si to snad i více užijete. Pokud se vám nepodaří všechny, nezoufejte. K finálce nepotřebujete odlovit úplně celou sérii. Ale kdo by to vzdával rád…  :o)

Za pěkného počasí je velmi pravděpodobné, že cestou potkáte koně, protože je to oblíbená procházková trasa majitelů koní ustájených v Mratíně, jezdců z místní jezdecké školy a zároveň zde působícího hiporehabilitačního centra. Každá keš je tedy věnována jednomu z plemen, které zde můžete potkat. Tak v jejich blízkosti, prosím, nehlučte, aby se zvířata nesplašila.

Nezapomeňte si opsat bonusové číslo, u finálky se vám bude hodit.

V keši není tužka. Není potřeba nikam lézt ani hrabat!!

 Žádné pole, žádné křoví ani strom. Držte se u objektu.

 Pozor na půdě je sršní hnízdo, nelezte tam.

Úspěšný lov!

Hucul

Původ a historie hucula

Původ hucula je opředen tajemstvím. Ani sami odborníci se nemůžou shodnout na jednotném názoru. Někteří tvrdí, že patří k plemenům stepního koně, jiní, že k plemenům koně severního. Převažují ovšem znaky nejzápadnější větve tarpana, které řadí toto plemeno do skupiny orientálních koní a podskupiny tarpanovitých koní. První písemné zmínky o neobyčejných obratných koních, kteří se uplatnili zejména v horském terénu, pochází již z období kolem roku 100 našeho letopočtu. Jméno potom nese po rumunských zbrojnících Huculech, kteří přišli do Karpat v šestém století.

Charakteristika

Hucul se dožívá vysokého věku. Přitom je skromný, velmi odolný a také přizpůsobivý i drsným horským podmínkám. Nevadí mu ani nízké zimní teploty. I přes svou menší velikost je velmi silný. V terénu vyniká jistým krokem. Naši předci chovali dříve huculy po celý rok na pastvinách a přikrmovali je jen zřídka. Přesto, že jde o tvrdého, pracovitého, učenlivého a vytrvalého koně, vyniká vyrovnanou psychikou a klidným temperamentem. Stejně jako řada jiných koní jsou huculové citliví na nedostatek čerstvého vzduchu ve stáji.

Popis plemene Hucul

Hucul je pevně stavěný kůň se silnou kostrou, má hrubší hlavu s rovným, neméně často s klabonosým profilem. Jeho krk je krátký, svalnatý a vysoko nasazený. Hřbet s nižším koutkem je velice pevný. Nízko nasazený ocas je dlouhý a hustý, stejně jako hříva a kštice. Nohy hucula mají výrazné klouby, zadní bývají šavlovité.

Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci nebo plaváci všech odstínů, méně potom ryzáci a vraníci. Typickým znakem pro hucula je výrazný úhoří pruh. Srst je spíše dlouhá, hrubá a hustá. Tím se velice dobře přizpůsobuje nepříznivým vlivům počasí. Bíle znaky jako například lysinky nejsou u huculů žádané a prozrazují cizí vlivy. Kopyta s tvrdou a odolnou rohovinou jsou pravidelná. Vyznačuje se spíše kratšími ale pravidelnými chody. Další z předností tohoto menšího plemene je pevné zdraví a zároveň také dobrá plodnost. Hříbata se přitom většinou pravidelně a  bezproblémově vyvíjejí.

Plemenné znaky

·                 Hucul patří mezi pozdní plemena, dospívá v 5 - 6 letech.

·                 Plně výkonný zůstává až do 25 let, často se dožívá 30 let a více.

·                 Kohoutková výška se pohybuje u klisen 134 - 142 cm a u hřebců 136 - 144 cm.

·                 Obvod hrudi je u klisen 160 - 180 cm a u hřebců 165 - 185 cm.

Využití hucula

Huculský kůň se řadí mezi primitivní plemena koní, která se příliš nehodí do sportu. Skutečně se ani v nejmenším nejedná o krásného a elegantního koně. Rozhodně je ale spolehlivý, skromný, vytrvalý obratný a především klidný. Právě tyto vlastnosti byly využity už v první světové válce, kde sloužil jakou houževnatý a výkonný kůň, který podával stoprocentní výkony jako tahoun i jako kůň jezdecký.

Hucul je také nepřekonatelný ve zdolávání strmých horských svahů a stejně tak dobře si poradí s každou překážkou na cestě. Je mistrem v brodění dravými vodními toky a to i s kamenitým dnem. Osvědčil se také při pohybu po nezpevněné suti, kde se vyrovnal pohyblivosti koz. V těžkém terénu se snadno vyrovná i osvědčeným mulám.