Tato nenáročná a jednoduchá keš vás zavede k Věžovému vodojemu u Bílku
Věžový vodojem
Typ stavby - Věžový vodojem
Město, obec, část obce – Chotěboř
Lokace - Vodojem se nachází po pravé straně silnice č. 345 při výjezdu z obce Bílek směrem na Chotěboř
Okres - Havlíčkův Brod
Kraj – Vysočina
Souřadnice – N49°42.263, E015°43.260
ZVH mapa - 13-44 Hlinsko a 23-22 Žďár nad Sázavou
Věžový vodojem čtvercového půdorysu patřil v minulosti drahám a dodával měkkou říční vodu ze studny u řeky Doubravy do nádražního vodojemu v Chotěboři. Dle letopočtu, který stavitelé vytesali do kamene umístěného nad horními okny, byl tento třípatrový, mírně se zužující vodojem postaven roku 1879.
Základnu vodojemu tvoří obdélník se zkosenými rohy o přibližných rozměrech 7,5 x 8,5 m, výška vodojemu je 25 m. Přízemí a 1. patro je vyzděno z kamene, v detailech doplněno cihelným zdivem, síla stěny je 130 cm. V přízemí, kde byl hlavní uzavírací ventil vypouštěcího potrubí, se skladovalo i palivo. Během zimy zde bylo nutno topit, aby nezamrzla voda. Z téhož důvodu bylo potrubí uvnitř vodojemu izolováno slaměným pletencem a šachta vypouštěcího potrubí se na zimu zasypávala suchým mechem, který byl každý rok měněn.
Druhé a třetí patro je vyzděno z cihel, síla stěny ve 2. patře je 80 cm. V obou patrech je po jedné místnosti o rozměrech 5 x 4,5 m. Ty sloužily jako byt pro obsluhu. Všechna patra jsou propojena dřevěným, 120 cm širokým schodištěm, vedeným při východní straně budovy. Ve 3. patře, které má sílu stěny 45 cm (stavba je však navíc zpevněna ocelovými táhly), byl umístěn kruhový reservoár o průměru 7 m a výšce stěny 3,2 m. Ten byl snýtován z ocelového plechu síly 5 mm, nýty o průměru 9 mm byly umístěny v jedné řadě. Reservoár byl složen z 15 plátů širokých 80 cm, dno tvořily bombírované segmenty. Vnitřek reservoáru kryl asfaltový nátěr, vnějšek barva. Kvůli údržbě a tepelné izolaci zůstávala mezi pláštěm reservoáru a stěnou ulička asi 60 cm široká.
Vodu do reservoáru dodávala čerpací stanice postavená u řeky. Výtlačné čerpadlo poháněl parní stroj o výkonu 20 HP, součástí čerpací stanice byl i parní kotel. Podle evidence vodáren z roku 1919 (příkaz MŽ č.j. 7605-V/3 z 9.3.1919) byl v čerpací stanici vodárny Chotěboř instalován parní kotel ev.čísla 1061. Vodárna v té době patřila pod správu výtopny Německý Brod. Čerpalo se dle potřeby a obsluhu zajišťoval strojvedoucí, který měl službu. Parní pohon sloužil do roku 1953. Když vodojem krátkodobě zajišťoval dodávku měkké vody pro kotle elektrárny v Chotěbořských strojírnách, byl parní stroj nahrazen elektromotorem. Vodojem byl s nádražním vodojemem propojen litinovým potrubím průměru 150 mm délky 2,276 m. Voda přitékala samospádem, stejně tak jako z nádražního vodojemu do vodních jeřábů.
Roku 1941 bylo poměrně značně rozšířeno dopravní využití stanice Chotěboř, hlavně o dopravu vojenské munice do zdejšího vojenského muničního skladu v Bílku, čímž byla i velká spotřeba vody ve stanici pro dobírání parních lokomotiv. Takto roku 1941 bylo denně v čerpací stanici Bílek načerpáno kolem 75 m3 vody.
Čerpař Jan Petr již dne 8. a 9. 5. 1941 oznámil správě výtopny, že řidiči nákladních vojenských aut si na potrubí vodojemu v Bílku namontovali gumovou hadici a ostříkávali si auta bez povolení (hláš.výt. N.Brod č.j. 1720 z 10.5. 1941). Následně ŘD Brno oznámilo, že odběr vody z vodárny v Chotěboři byl pro vojenské velitelství Luftwaffe Pardubice - Baustelle Sobinaupovolen ŘD Brno a Okresním úřadem v Chotěboři dne 7. 3. 1941 (č.j.ŘD Brno 3861/1-III).
Do konce roku 1941 postupně vojenská správa Luftwaffenbauamt Brno zřídila pro muniční sklad v Sobinově zvláštní vodovod napájený z drážní vodárny v Chotěboři. Voda byla odebírána přímo z vodojemu potrubím o průměru 100 mm do hlavní vodní nádrže muničního skladu o objemu 100 m3a do druhé zásobní nádrže o objemu 50 m3. Vojenská správa si vynutila od ČMD souhlas s denním odběrem 50 m3 vody, který ČMD musely zajistit. Množství vody odebrané vojenskou správou Luftwaffe se zapisovalo a měsíčně účtovalo vojenské správě. Ovšem problém byl ve stanovení ceny a tak byly požadovány ŘD Brno údaje o vodárně (č.j.411/57 z 13. 5. 1941). Dnem 27. 8. 1941 Odbor udržování dráhy Hlinsko v Čechách stanovuje cenu pozemku čerpací stanice v Chotěboři na 18.144,- K, cenu pozemku vodárenské věže na 11.592,- K, cenu stavebních zařízení čerpací stanice na 42.200,- K. Největší cena byla u stavebního zařízení vodárenské věže 180.000,- K a cena uloženého potrubí mezi čerpací stanicí, vodárnou a vodárnou v Chotěboři byla 74.550,- K.
Dne 6. 11. 1941 oznámilo velitelství Luftwaffe Pardubice, že v nejbližších dnech nastane zvýšený odběr vody pro vojenský útvar v Bílku z drážní vodárny a to až 50 m3 týdně. Koncem měsíce listopadu 1941 byla totiž dokončena stavba velkého vodojemu pro muniční sklad Luftwaffe o objemu 300 m3. Právě pro naplnění vodojemu ve vojenském skladu byla použita voda z drážní vodárny a dále, pokud klesla zásoba vody ve vojenské zásobárně, tak musela být opět doplněna z drážního vodojemu. Tímto bylo nařízeno, aby dozorce výhybek obývající byt ve vodárně v Chotěboři sledoval stav vody ve vodárně a tento hlásil denně přednostovi stanice, který podle potřeby vyžadoval čerpaře z výtopny Německý Brod. V listopadu 1941 bylo do vodárny dovezeno další uhlí pro parní kotel čerpací stanice. Postup byl stejný jako v předchozích případech, kdy pracovní vlak dopravil do km 27,700 nákladní vůz a 18 tun uhlí se vysypalo na násep. Převoz tohoto uhlí od násypu do kotelny provedl tentokráte Odbor udržování dráhy a to pomocí 9 smluvních dělníků (celkový mzdový výdaj 1.521,- K). Při denní spotřebě 0,70 tun uhlí na čerpání vody vystačila zásoba 18 tun uhlí (a 3 m3 dřeva) na 25 dnů. Takto výtopna Německý Brod předložila dne 17. 1. 1942 (č.j. 2662/41) první velkou fakturu za odběr vody vodárny v Chotěboři pro Luftwaffe v Sobinově za měsíc prosinec 1940.
Čerpání vody vodárny prováděli čerpaři-výtopenští pomocníci Neubauer František a Petr František, kteří dojížděli z výtopny Německý Brod. Za jeden den čerpání vody bylo spotřebováno 0,70 t hnědého uhlí, 0,30 kg válcového oleje a 0,50 kg strojního oleje. Takto bylo denně načerpáno 75 m3 a se všemi poplatky činila cena 1m3 vody 5,46 K účtovaná Luftwaffe Sobinov. Spotřeba vody ve stanici Chotěboř byla nevelká, ale odběr drážní vody pro vojenský útvar Luftwaffe Sobinov byl větší. Jen za dobu od 20.2 do 27. 2. 1942 odebralo vojsko 95 m3 vody (denní průměr 12 m3). Celkový odběr za měsíc leden 1942 činil 312 m3 vody a za únor 1942 byl odběr 336 m3 vody. V měsíci lednu bylo po dobu 5 dnů zamrzlé vodní potrubí od vodárny do vojenského útvaru.
Při předávání tratě Havlíčkův Brod – Skuteč dne 1. 10. 1945 pod ŘSD Hradec Králové (podle ustanovení MD ve Věstníku č.11/1945) byl zjišťován i stav vodárny v Chotěboři. Ta sice nebyla předána do obvodu ŘSD Hradec Králové, ale provozně zůstala v obvodu pobočné výtopny Havlíčkův Brod (spolu s vodárnou Skuteč a Hlinsko)Roku 1961 vodojem i čerpací stanici ČSD prodaly. Nyní jsou obě budovy upraveny k obývání. Identické drážní stavby se nacházejí na nádražích v Děčíně a v České Lípě
Zdroj: www.vodarenskeveze.cz
Kousek od Věžového vodojemu se nachází studánka U Vodojemu.
N 49°42.341, E 15°43.182
Tato studánka má doloženu historii vzniku až do r.1870. Její vznik se úzce váže k nedaleké vodárně. Tato byla vybudována jako čerpací stanice (čerpala vodu z nedaleké řeky Doubravy) pro parní mašinky na nádraží v Chotěboři. Samozřejmě stavitelé a i pozdější obsluha vodárny potřebovali i pitnou vodu a tak vznikla studánka "U Vodárny". Sloužila až do r. 1955, kdy sem byla přivedena pitná voda z nedaleké obce Bílek. Ještě v šedesátých letech byla studánka hojně navštěvována turisty, neboť kolem ní vedla cesta. Bylo zde sezení a nezbytný hrneček pro napití. Čas šel dál, okolní les byl vykácen a znovu obnoven. Zmizela cesta a dnes je kolem studny husté smrkové mlází a pouze pamětník dokáže studnu najít. Lesníci ponechali v její blízkosti dva dospělé smrky jako naváděcí maják. Studna je asi jeden a půl metru hluboká, bezodtoková, vyzděná z kamenů. Stále je plná po okraj perfektně čistou a chladnou vodou.
Prosím, nejezděte ke keši autem. Zaparkujte geovozidlo na parkingu a projděte se.
Do budoucna plánuji spojit několik keší v jednu bonusovou. Na víčku je nalepen QR kod s nápovědou.
