Plocha východně od dvora, kde byl zjištěn půdorys velmi důmyslně budované sušárny obilí a stodoly, byla zkoumána v roce 1965. Výzkumné práce v létech 1966 – 70 se soustředily na výzkum tvrze a přilehlého areálu. K rozlišení a interpretaci celého komplexu dvora a tvrze mohlo dojít až po skrývce přilehlých okolních ploch. Jedinečnost a poměrně dobrá zachovalost kamenného zdiva tvrze i dvora daly podnět k tomu, aby zdivo všech objektů v areálu tvrze a dvora včetně sušárny se stodolou bylo konzervováno a sloužilo k dalšímu jak odbornému, tak i kulturně výchovnému využití. Narušení harmonogramu prací oddálilo vyhodnocení opevněných objektů, neboť výzkumné práce na předsunutých opevněních nebyly ukončeny. Teprve po obnovení výzkumných prací byl v roce 1978 jejich výzkum ukončen, Tím byla osvětlena souvislost mezi jednotlivými opevněnými sídly a mohlo být přikročeno ke zpracování nálezové situace i k vyhodnocení bohatého nálezového souboru. Po tomto stručném nástinu průběhu terénních prací třeba připojit ještě několik poznámek o metodických problémech s výzkumem spojených. Při zahájení výzkumu bylo u nás jen málo zkušeností s výzkumem zaniklých středověkých vesnic. V té době byl publikován výsledek výzkumu zaniklé středověké osady Zalužany na Slovensku (B. Polla, 1962). Tento výzkum byl názorným příkladem jak po stránce metodické, tak i teoretické. Zejména kombinací hmotných a písemných pramenů B. Polla ukázal na nový zdroj poznatků pro dějiny středověku. Pro výzkum ve Mstěnicích byly důležité poznatky získané výzkumem feudálního dvora. Na rozdíl od Zalužan si výzkum ve Mstěnicích kladl za cíl sledovat nejen panské sídlo, ale jeho vývoj od raného k vrcholnému středověku v rámci celého sídliště. Již po dvou výzkumných sezónách se ukázalo, že archeologickou metodou lze tyto složité vztahy řešit. Původní záměr získat hmotné doklady pro studium středověké vesnice byl rozšířen o sledování změn, které jsou spojeny s přerůstáním osady mladohradištní v osadu středověkou. V průběhu dalších let se staly Mstěnice jednou z významných lokalit na našem území, kde systematickým archeologickým výzkumem jsou řešeny základní otázky spojené s hospodářským vývojem vesnického sídliště a jeho sociální strukturou. Výzkum zaniklých středověkých vesnic tak otevřel nové metodické možnosti pro studium dějin středověku. Výzkum zaniklého Pfaffenschlagu pak jednoznačně prokázal, že teprve výzkum celého sídliště tvoří ucelený historický pramen k dějinám středověké společnosti. Proto cílem výzkumu ve Mstěnicích je získat půdorys sídlišť z doby hradištní. Přes všechny překážky a obtíže výzkum potvrdil nejen svoji oprávněnost, ale současně prokázal i nutnost nového přístupu a pracovních metod, při řešení problematiky feudalismu v naších zemích.
mapa hradku
Hrádek představoval nejstarší středověké opevněné sídlo ve Mstěnicích. Jeho vznik byl spojen s upevňováním moci šlechty, která již ve 12. století se dělila v našich zemích na šlechtu vyšší a nižší. Kdy přichází šlechtický rod do Mstěnic, není známo. Mstěnice byly totiž zeměpanským zbožím, které markrabě Vladislav daroval na konci 12. století premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma. I když tato zpráva je doložkou až ze 13. století, je existence Mstěnic ve 12. století bezpečně doložena prameny archeologickými a také hrádek na základě těchto pramenů měl svůj počátek již na konci 12. století. Je docela možné, že zde sdílel knížete, nebo později i církevní instituce. Opevněné sídlo bylo vybudováno prací poddaného obyvatelstva. Je pro ně příznačné, že rozsah opevnění měl takové rozměry, které mohly sloužit jen k ochraně rodiny feudála. Místo, na němž byl hrádek vystavěn, bylo z hlediska strategického dobře zvoleno, neboť se nacházelo na konci ostrožny. Ta na severní a z velké části i na západní straně měla strmé svahy. Přístup byl možný buď po hřbetu ostrožny, nebo z jihovýchodní a jižní strany. V těchto směrech však byly vyhloubeny dva příkopy, na jejichž vnějším obvodu byly z vytěženého materiálu postaveny valy. Celé opevnění představuje kruhovou výseč o poloměru 48-50 m a úhlem větším než 90° (maximální rozpětí 65-70 m). Jádro hrádku má na samém konci ostrožny zhruba oválný tvar (delší osa 20 metrů, kratší 15 metrů) a nebylo uměle zvýšeno. Podloží, na němž hrádek spočíval je skalnaté, takže dna obou příkopů byla vytesána do skály . Vnitřní příkop byl 2,5 m hluboký, v horní části 5 m a u dna 3 m široký. Do jeho dna byly vytesány 2 jámy umístěné na protilehlých stranách. Jejich hloubka činila 40-50 cm. Obě jámy měly zhruba obdélníkový tvar 80x60 cm na straně jádra hrádku a 70x50 cm u stěny vnitřního příkopu. Výplň příkopu v horní části cca 50-60 centimetrové vrstvě tvořila hlína promíšená štěrkem. Pod touto vrstvou následovala cca 1 m vysoká vrstva do červena propálené mazanice s poměrně velkými kusy a otisky dřev a prutů.
Keš je uložená od výchozího souřadnic ve vzdálenosti 89 metrů v azimutu 8°, na tomto místě se nachází pozůstatky hrádku.
