JINDŘICH SPÁČIL (24. května 1899 – 20. listopadu 1978). Byl rodák z A. Mládí prožil na místním zámku, kde byl jeho otec správcem a měl zde přístup do archivu a knihovny. V těchto místech začala vznikat jeho první literární dílka. V roce 1913 odešel studovat učitelství do Prahy. Studium bylo přerušeno první světovou válkou, kam musel v roce 1917 narukovat. Po návratu z války školu dokončil. Své první zaměstnání našel ve škole v Kvasicích, kde se seznámil svou budoucí ženou Marií. V roce 1924 se s ní oženil. V roce 1928 získal místo v Kroměříži ve škole pro ženská povolání, kde se v roce 1934 stal ředitelem. Své učitelské povolání stavěl nade vše, i nad práci literární.
Jindřich Spáčil působil i jako kulturní a osvětový pracovník. Pořádal přednášky, v roce 1937 uspořádal anketu, ve které se rozhodlo o mluvnickém rodu města Kroměříže. Od té doby je ženského - ta Kroměříž. Po válce začal pracovat na uspořádání výstavy „100 let českého národního života“. Ta byla uspořádána v roce B. Probíhala v Kroměříži po celý rok a skončila s velkým úspěchem. Díky jeho aktivitě se také můžeme po Kroměříži setkat s takovým množstvím pamětních desek.
Již od mládí se zajímal o historii a archeologii. Často chodil po polích a sbíral staré střepy a kamenné nástroje. V Chřibech odhalil ještě množství nenalezených mohyl v okolí Tabarek. Ze své sbírky už v roce 1919 uspořádal malou výstavu. Usiloval o založení muzea v Kroměříži, které díky němu bylo skutečně 4. března 1934 otevřeno. Nejdříve sídlilo C. Do budov na Velkém náměstí bylo přestěhováno až v roce 1973.
Od dětství rád navštěvoval Chřiby. Pořádal sem dobrodružné výpravy, které se později staly námětem pro jeho knihy pro děti. V Chřibech měl i chaloupku nedaleko D, kam se rád pravidelně vracel a trávil zde chvíle volna. Je zde po něm pojmenována i naučná turistická stezka. Za svou práci byl mnohokrát oceněn. V roce 1960 byl zapsán do Knihy cti MNV Kroměříž, v roce 1969 byl jmenován čestným občanem města Kroměříže a 23. května 1969 mu prezident republiky Ludvík Svoboda propůjčil Řád práce.
Nejprve se Spáčil v literatuře věnoval psaní vlastivědných knih: Kvasice v dávnověku (1919), Městečko Kvasice (1921). Potom začal vydávat historické povídky: Šlehali nás! (1924), Cesta bojovníků (1927), Na Hradské cestě (1928). Od 30. let se začal věnovat společenskému románu: Kudlovská dolina (1930), Slunce ve tváři (1932), Úsvit v nás (1935), Mlhy nad domovem (1939), Nevěstin závoj (1941). Ve 40. letech se věnoval práci o Kroměřížském ústavodárném sněmu v letech 1848–49 a stěžejní dílo, které o sněmu vyšlo v roce 1947, se jmenovalo E. Ve 40. a 50. letech také psal knihy pro děti: Stan u liščí díry (1940), Zázračná halena (1944), Ječmínkova kytička (1957) a asi nejznámější dílo pro děti z roku 1959 F. V 60. a 70. letech jsou to pak hlavně historické romány: Lásky a rebelie (1961), Tisíce růží (1966), Prstýnek s rubínovým kamenem (1971) a posmrtně pak v roce 1984 Náhrdelník z Hostýnského hradiště.
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Zavedou vás do Fügnerovy ulice před dům Jindřicha Spáčila s pamětní deskou na fasádě. V předešlém textu naleznete nedokončené věty, označené písmeny A – F. Místo písmen doplňte číslo správně odpovědi a vložte do vzorce.
N 49°17.ABC' E 017°24.DEF'. Finální souřadnice vás zavedou na ulici, kde bývala škola pro ženská povolání, kde Spáčil jako pedagog působil.
A: Nové Dědiny – 2, Tlumačova – 4, Kvasic – 8
B: 1946 – 4, 1948 – 9, 1950 – 6
C: na Riegrově náměstí – 6, v zámku – 1, na faře kostela Panny Marie – 8
D: Bunče – 1, hradu Cimburk – 2, Kudlovské doliny – 3
E: Vivat congressus – 3, Tvrz nejpevnější – 6, Ať žije sněm – 9
F: Raván a Théra – 1, Pod cimburskou hradní věží – 2, Náušnice z Madagaskaru - 5