Magion Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(large)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Magion je název řady malých družic Země určených k výzkumu parametrů MAGnetického pole, IONosféry a plazmatu v okolí Země. Tyto družice byly vyvinuty v Ústavu fyziky atmosféry Československé akademie věd a od roku 1978 vypouštěny s družicemi v rámci mezinárodního programu Interkosmos. Poslední dvě startovaly společně s většími satelity programu Interball. Pohybovaly se po protáhlých eliptických drahách v horní ionosféře, případně procházely oblastmi se zvýšeným zářením. Magion 4 v apogeu vylétal až za pás geostacionárních družic a v některých obdobích roku opouštěl zemskou magnetosféru a zkoumal sluneční vítr. Komunikaci s družicemi udržovala Česká radiová komunikační stanice v Panské Vsi.
Magion 1
Byl vypuštěn 24. října 1978 ze sovětského arktického kosmodromu Pleseck nosnou raketou Kosmos-3M společně s mateřskou družicí Interkosmos-18. Po umístění na dráze byly její parametry:
sklon dráhy 82,96°
perigeum 406 km
apogeum 764 km
perioda 96,4 min
Družice měla tvar kvádru o rozměrech 30 × 30 × 16 cm a hmotnost 15 kg. Z tohoto tělesa vyčnívaly do prostoru komunikační antény a prvky čidel. Povrch byl pokryt panely napájecích solárních článků. Stabilizaci družice v prostoru zabezpečoval magnetický systém interakcí se zemským magnetickým polem.
Mezi palubní vybavení patřil telemetrický vysílač v pásmu 137 MHz o výkonu 250 mW a vysílač v pásmu 400 MHz o výkonu 1,5 W. Pro povelování a řízení družice sloužil 24kanálový systém s přijímačem na frekvenci 149 MHz. Přístroje pro měření fyzikálních charakteristik byly představovány Geiger-Müllerovým počítačem záření, měřičem nízkofrekvenčního elektromagnetického pole, 16kanálovým frekvenčním analyzátorem a experimentem s měřením elektrického a magnetického pole do frekvence 16 kHz.
Magion 1 ukončil svoji výzkumnou činnost 10. září 1981, kdy vstoupil do hustých vrstev atmosféry a shořel.
Magion 2
Byl vypuštěn 28. září 1989 rovněž z kosmodromu Pleseck, ale s využitím nosné rakety Cyklon 3, spolu s mateřskou družici Interkosmos 24 v rámci projektu Aktivní. Po umístění na dráze byly parametry dráhy družice:
sklon dráhy 82,6°
perigeum 498 km
apogeum 2441 km
perioda 115,5 min
Družice byla oproti Magionu 1 podstatně větší. Byla tvořena 26-stěnem a měla téměř kulový tvar. Její hmotnost dosahovala 50 kg. Díky větší ploše satelitu a solárních článků se zvýšilo množství generované elektrické energie na 12 W. Byla vybavena třísložkovým (vektorovým) a jednosložkovým (skalárním) magnetometrem, rádiovým spektrometrem, 3 plazmovými sondami, analyzátory energetických částic a vlnovým experimentem.
Magion 3
Byl vypuštěn 18. prosince 1991 z kosmodromu Pleseck s využitím nosné rakety Cyklon 3 společně s družicí Interkosmos 25 v rámci projektu APEX (Aktivní Plazmový EXperiment). Po umístění na dráze byly parametry dráhy družice:
sklon dráhy 82,6°
perigeum 436 km
apogeum 2943 km
perioda 120,2 min
Družice byla rozměrově i vybavením téměř shodná s Magionem 2, hmotnost se zvýšila na 52 kg. Rovněž přístrojové vybavení bylo podobné, přibyl fotometr pro měření optických emisí vnější atmosféry Země.
Magion 4
Byl vypuštěn 3. srpna 1995 z kosmodromu Pleseck s využitím nosné rakety Molnija společně s družicí Interbol-1. Po umístění na dráze byly parametry dráhy družice:
sklon dráhy 70,3°
perigeum 17 068 km
apogeum 175 449 km
perioda 347,2 min
Družice byla rozměrově i vybavením téměř shodná s Magionem 2 a 3, hmotnost se zvýšila na 59 kg. Rovněž přístrojové vybavení bylo podobné, přibyl rentgenový fotometr a dvousložková Langmuirova sonda. Sonda ukončila činnost 23. září 1997.
Magion 5
Je zatím poslední družicí této řady. Byl vypuštěn 29. srpna 1996 z kosmodromu Pleseck s využitím nosné rakety Molnija společně s družicí Interbol-2. Parametry družice na oběžné dráze:
sklon dráhy 64,0°
perigeum 1881 km
apogeum 18 092 km
perioda 347,2 min
Družice byla rozměrově i vybavením téměř shodná s předchozími družicemi, hmotnost se zvýšila na 62 kg. Přístrojové vybavení bylo podobné, přibyl analyzátor chladného plasmatu a 2 kamery pro snímání noční strany Země.
Krátce po dosažení oběžné dráhy však bylo s družicí ztraceno spojení, neboť správně nefungoval solární napájecí systém a došlo k vybití palubních akumulátorů. Družice tak byla brána za mrtvou a jen občas bylo prováděno povelové vysílání aktivačních signálů. Po téměř 20 měsících marného čekání náhle 7. května 1998 družice opět procitla a začala na Zemi odesílat vědecká data. Předpokládá se, že závada odezněla díky opakovanému zahřívání Sluncem a možnému přepálení zkratovaných spojů. Poslední data z družice byla přijata 2. července 2002.
Použité zdroje:
cs.wikipedia.org; www.ufa.cas.cz
Additional Hints
(Decrypt)
cbq xberarz