Beskydmountains - Certuv Mlyn 1206m Traditional Geocache

Beskydmountains - Čertův Mlýn 1206m

Čertův Mlýn je čtvrtým nejvyšším vrcholem z 27 Moravskoslezských, Beskydských tisícovek! Je také nejvyšším bodem Zlínského kraje, nacházející se 2,5 km východně od Pusteven.

Čertův Mlýn
Mohutný masiv 5,5 km jihovýchodně od Trojanovic. Součást výrazného hřbetu, spojuje Tanečnici (1084 m), Kněhyni (1257 m) a Magurku (1068 m). Vrchol je součástí Národní Přírodní Rezervace Kněhyně – Čertův Mlýn se zachovanými smrčinami s příměsí listnáčů, místy poškozeno imisemi. Název vrcholu je podle pověsti, kdy ve žlabu nedaleko vrcholu postavil čert mlýn. Ve skutečnosti se jedná o ukázku odsedání bloků tzv. godulského pískovce.

KE KEŠI

Přístup ke keši je pouze po turistické značce! Kdy z vrcholu půjdeme po zelené značce směrem na Martiňák a následně odbočíme na "místní" zelenou značku, která nás dovede k čertovu kamennému stolu. V blízkostí kamenného stolu je i keš. Nevstupujte prosím do terénu mimo značené trasy! Nacházíte se v NPR. Keš je lovitelná i při sněhové vrstvě cca do 40-50cm.

Pověst o Čertově Mlýně

Kdysi dávno žila pod horou selka, která měla dceru. Té se dlouho nedařilo vdát, až jednou přišel myslivec a požádal ji o ruku. Matce se to ale nezdálo, proto souhlasila jen pod podmínkou, že myslivec postaví na vrcholu hory mlýn, kde půjde mlít obilí. Musel být hotový za dva dny, než zakokrhá kohout.

Druhý den přišel k selce soused a když uslyšel co se stalo, vypravoval, že od rána chodí po okolí žebrák, který kupuje všechny kohouty. Poradil jí, ať svého kohouta schová a neprodává. Když už končila druhá noc a selka viděla, že mlýn je skoro hotový, vynesla kohouta na střechu. Kohout zakokrhal a myslivec v tu chvíli zmizel. Mlýn se časem rozpadl, ale náhon se strouhou je na vrcholu hory dodnes.

Čertův stůl – megalitická památka?

Všichni známe lidovou pověst o Čertově mlýně, tj. o čertovi, který stavěl a nedostavěl na tomto vrcholku Moravskoslezských Beskyd mlýn, aby tak splnil těžkou podmínku, jak získat nevěstu. Tato pověst je dodnes živá a její jádro spočívá v tom, že lidský rozum nemá pro kamenné útvary zde se nacházející racionální vysvětlení. Je sice zřejmé, že posuvy pískovcových skal, ke kterým v Beskydech dochází zejména ve vrcholových partiích hor, mohou se projevit obdobným způsobem, ale přeci jen zůstává červíček pochybnosti nad některými uskupeními, jejichž vzhled se téměř vymyká projevům přírodních nahodilostí.

Takovým útvarem je zejména tzv. "čertův stůl". Kvádry, umně podsazené pod vrchní kamennou desku kamenného stolu, zřetelně navozují dojem umělé stavby. Jako by v dávných dobách kdosi využil materiálu, rozesutého v těchto místech horotvornými procesy a postavil zde útvar, obdobný megalitickým stavbám nacházejícím se po celé Evropě i jinde ve světě, které se nazývají "dolmeny" (keltský překlad výrazu "kamenný stůl")

Mohl by tedy dotyčný kamenný útvar být skutečně dolmenem? Dosavadní naše pojetí, vycházející z představ o primitivnosti a technické nevyspělosti našich předků v předkřesťanských dobách, nedovolovalo tento názor přijmout, neboť chybělo vysvětlení toho, jak by bylo možno přemísťovat tak velké a především hmotné kamenné kvádry. Soudobé archeologické poznatky však jednoznačně prokazují, že předkřesťanská evropská civilizace (na sever od Dunaje) takové schopnosti měla. Národy které se nacházely na území střední, severní a západní Evropy jsou souhrnně nazývány Kelty.

Zaměřil jsem se na výše uvedenou hypotézu. Podle klasického výkladu archeologů se dolmeny stavěly jako náhrobky. Hypotéza z toho vyplývající by tedy mohla znít, že jde o náhrobek keltského bojovníka - vojevůdce. Mohl by jím být např. gótský vojvoda Radagost, který roku 405 n.l. s velkým vojskem napadl římské kraje (jak se o tom zmiňuje Jiří Středovský, cituje kronikáře Isidora). Čerstvé soudobé poznatky o tom, že i u Olomouce se kdysi nacházel římský tábor, dovolují takovou hypotézu rozšířit o možnost válečného střetu Keltů s Římany v oblasti podhůří Beskyd. Kdybychom chtěli spekulovat dále, můžeme spatřovat podobu Radagosta v profilu hrany kamenného kvádru, zvaného "čertův kámen", tj. profilu, přisuzovaného lidovou pověstí podobě bájného čerta.

Je zde ještě jedna hypotéza, vycházející z názoru, že dolmeny (alespoň některé) byly kamenné solární observatoře. Sledování pohybu slunce během roku bylo pro starověké civilizace velmi významné, neboť znalost kalendářních dat měla pro společnost zřejmý a velmi praktický dopad na rytmus polních prací. O Keltech je známo, že uctívali slunce. Proto jsem se pokusil tuto hypotézu prověřit a zde mne čekalo velké překvapení.

Přesně v ose dolmenu se totiž nachází vrchol Radhoště a tato osa je orientována V-Z směrem. Azimut Radhoště je 270 stupňů, to znamená, že z dolmenu lze za jarní a podzimní rovnodennosti pozorovat západ slunce nad Radhoštěm. Toto určení lze provést jak přímým pozorováním, tak pozorováním dopadu slunečních paprsků do dutiny dolmenu. Nahodilost, že vrchol Radhoště se nachází vůči vrcholu Čertova mlýna právě v azimutu západu slunce na obzoru při rovnodennostech, byla využita pro stavbu dolmenu. Dolmeny byly kdysi patrně tzv."typizovanou kultovní stavbou", tj. jejich existence jasně vypovídala o určení daného místa. Domnívám se tedy, že výše uvedené souvislosti opravňují k tvrzení, že kamenný útvar "čertova stolu" je dolmenem, tj. umělou stavbou.

Mnohé obdobné kamenné památky po Evropě se teprve nyní odhalují, resp. teprve dnes se chápe jejich smysl a význam. Pro nás to znamená poopravit si představy, že v předkřesťanských dobách zde byl jen prales a divoká zvěř. Existence dolmenu znamená, že v dobách před dvěma až čtyřmi tisíci lety musela se zde nacházet poměrně vyspělá civilizace, která se v údolí zbývala zemědělskou činností.

Dá se předpokládat, že solární observatoř na Čertově mlýně nebyla v okolních horách jedinou. Je zřejmé, že inverzní pozorování je možno provádět z Radhoště, tj. pozorovat východ slunce na obzoru vůči vrcholku Čertova mlýna. Z vrcholku Radhoště lze také využít konstalace dalších hor a určovat datum letního slunovratu pozorováním západu slunce nad Javorníky. To, co na vrcholku stávalo již nezjistíme, neboť to zničily pozdější civilizační zásahy oslavující křesťanství a slovanství.

V této souvislosti je pozoruhodné, že všem těmto horám (a právě jim a dále Ondřejníku) přisuzují lidové pověsti působení nadpřirozených sil (slety čarodějnic apod.).

Autor: Doc. Jan Folprecht, Kunčice pod Ondřejníkem, červen 2001