Tato keš vám chce ukázat jednu s významných historických lokací na Ašsku.
PRUSKO-RAKOUSKÁ VÁLKA
Rok 1757
Po úspěšném obsazení Saska, se pruský král Friedrich II. usadil v Drážďanech, odkud měl lepší kontrolu nad právě dobitým územím.
Již v únoru roku 1757 se objevily pruské jednotky v osadě Kaiserhammer, kde zrekvírovaly obilí a jiné věci. V září se ukázaly také v Dolních Pasekách.
V listopadu připochodovaly do Dolních Pasek pro změnu němečtí vojáci z jednotky Blau-Würzburg, kteří tam zůstali 66 dní.
Rok 1758
Rok 1758 začal tažením vévody Ferdinanda von Braunschweig, švagra Friedricha II., proti Francouzům, do Hessenska, Westfálska a Dolního Saska.1
Dolní Paseky se stali cílem vojska také hned na počátku roku 1758, následně pak v březnu, kdy tam 26 dní tábořilo 150 francouzských kyrysníků z Trierské 1. kompanie. Tyto jednotky patřili ke spojencům říšsko-německého vojska, které bylo nasazeno ve Vogtlandu a části Franska.
7.května 1759 dorazil do Adorfu, kde narazil na předsunuté rakouské hlídky, které se však bez boje stáhly zpět k Aši.
O den později již pruská armáda táhla přes Elster, Doubravu (Grün), Kopaniny (Krugsreuth) k Aši. U Podhradí narazily oddíly pod velením plukovníka Bellinga (prapor lehké pěchoty Monjou, kyrysníci a Bellingovi černí husaři) na pandury a husary ze zámku Sorg (Smrčiny) a okamžitě na ně zaútočily. Došlo jen k lehčí šarvátce, protože rakouské jezdectvo v chvatu ustupovalo přes Krásnou (Schönbach) podél celé Aše. Panduři se zastavili až u lesa za Novým Žďárem (Neuenbarnd) a husaři zaujali v pěti oddílech nedaleko od Vorder-Himmelreich (Přední Nebesa) nové pozice. Krátce po té, co pruští vojáci poprvé vystřelily na rakouskou jízdu, začala rakouská kanonáda z obou obsazených kopců.
Maršálek Macquire začal pomýšlet na organizovaný ústup k Chebu. Ještě týž den (7.5.1759) začal budovat u obce Himmelreich u silnice na Cheb obranný „redan“ (malý neuzavřený objekt ve tvaru „V“, špicí orientovaný proti směru očekávaného útoku), jejichž posádka měla s dalšími přidruženými oddíly krýt ústupové akce rakouských jednotek. V tomto „redanu“ je ukryta tato keška.
S prvními dělostřeleckými explozemi začínají Rakušané opouštět tábor na Skřivánčím vrchu a pomalu se přesouvat k nebeským šancím. Palba z obou vršků zatím zaměstnává pruské oddíly granátníků „von Bornstädt“ a kyrysníků z pluku „von Horn“, které pod velením samotného generála von Fincka táhnou přímo k Aši. Zbytek jeho vojsk zůstal u zámku Sorg, od kterého plukovník Belling vytlačil rakouské pandury. S tím, jak se blížila pruská vojska k dělostřeleckým pozicím vyvstávalo pro ně přímě nebezpečí a proto také urychleně opustili pozice. Děla z Hainbergu byla převezena do prostoru zbudovaných šancí u Nebes a děla z Kaplanbergu na druhé křídlo, do lesa u Nového Žďáru. Obraná rakouská linie se nyní táhla od Nového Žďáru až k Nebesům. Dělostřelectvo zaujalo nové pozice a začalo znovu ostřelovat Prusy, pronásledující ustupující rakouskou jízdu až na výšinu Kegelberg (Kegel- Na Vrchu) za Aší. Také pruské dělostřelectvo nelenilo, zaujalo střelecké postavení a počalo ostřelovat rakouské vojsko. Vzájemné dělostřelecké škádlení trvalo asi 2 hodiny, bez větších úspěchů.
Boj, který se pak mezi Prusy a Rakušany rozhořel se odehrával na planině vedle šancí, které bránily také ústí cesty, vedoucí lesem směrem k Výhledům (Steingrün) a v lesích, po obou stranách tehdejší silnice Aš-Hazlov-Cheb, která vedla asi 350 m vpravo od šancí. Lesy kryly týl útvarům z granátnického pluku „von Salm“ a byly v nich připraveny jednotky kyrysnického pluku „von Moden“ a husarů „von Baranay“.
Boje v lesích byly tvrdé. Granátnický prapor prince Salma byli téměř celý zlikvidován. Část vojáků i samotný princ von Salm padla do zajetí (12 důstojníků a 240 mužů), zajatců z kyrysnického pluku Moden bylo zhruba 70 a husarský pluk Baranay měl 40 zajatých příslušníků. Přesný počet padlých vojáků na rakouské straně není znám, ale podle počtu zajatých (366 duší), lze odhadovat ztráty zhruba na dalších 300 mužů.
Pruské ztráty jsou nesrovnatelně menší, nepočítáme-li 12 zabitých a 37 raněných koní, tak v ten den přišli zhruba o 29 vojáků. Za největší ztrátu však považují pruské prameny zranění plukovníka Bellinga na holeni.
Evropská válka, která Ašskem v tento květnový den prošla, i když v miniaturní podobě, v porovnání s jinými místy a zanechala po sobě hlubokou stopu. Ne, že by obyvatelstvo za celou dobu sedmileté války nezahlédlo ani knoflík z vojáka, ale až teď bylo svědkem přímé vojenské akce. Do té doby byl pobyt vojska provázen téměř jen rekvizicemi majetku. Dělostřelba byla nyní slyšet na míle daleko, mnozí obyvatelé viděli pochodující jednotky a někteří i samotný boj. Po boji pruští vojáci v přilehlé obci Nebesa zrekvírovali několik železných motyk a lopat k pohřbení mrtvých. Pohřbívání zajisté přihlíželo určitě i místní civilní obyvatelstvo, možná se ho i účastnilo. Škody si vyžádala i dělostřelba. V roce 1761 byla konečně opravena myslivna v Nebesích, pobořená Prusy a část silnice. Další nemalé škody vznikly obyvatelům Ašska při nucených rekvizicích, neboť Prusové dle zvyku všech armád brali vše, co jim do oka padlo. Obilí, píci pro koně, dobytek, potraviny, povozy, nádobí, šatstvo a v neposlední řadě také šperky, peníze a alkohol. Takovými nájezdy „dobyvatelů“ trpěla nejvíce samotná Aš. Na intervenci ašských představitelů vystavil proto sám generál von Finck 25.května 1759 pro celou ašskou oblast „Salvu Guardiu“, v níž pod hrozbou přísných trestů zakazuje svým vojákům svévolně odnímat lidem píci, potraviny, dobytek i peníze. Dále pak plenit, poškozovat domy a ubližovat jejich obyvatelům.
Text použit s knihy Himmelreich 1759, s laskavým svolením autora, pana Mgr. Pavla Matali jr.
Keška je uložena u prvního obranného valu, ze kterého je vidět na druhý val. Z celého opevnění zbylo jen málo, možná proto o něm jen málokdo ví. Přeji příjemný lov.
An dieser Stelle, zwischen Preußen und Österreich nahm der Kampf in 1759. Der Cache ist in der ersten Bastion, von dem die anderen Wand sehen gespeichert. Von überall an den Wänden gibt es nur wenige, vielleicht, weil es nur wenige Leute kennen. Haben Sie eine gute Jagd.