Mokriny
Ahoj... no nekoukej na me takhle! Halo! Osobo!... Prece nebudeme, takhle na sebe koukati cely den! Vem si vhodny oblecek, ne moc pekny, ale ani ne moc skaredy. Takovy, jaky se hodi na noseni po lesich. Ano, spravne, po lesich. No nekoukej takhle na me. Nebo chces-li me navstivit osobne v mem pribytku, najdete me v ulici Mokre a ja Ti s radosti ukazu mou vystavu prekrasne malovanych.... musim podotknout, rucne malovanych... hrnicku! Ano, ano hrnicku! To jsi se jeste nedovtipil, ze jsem pan vodnik? Nemusis se me bat, jsem hodny a jiz zde na onom miste ziji radu let. Jenomze dnes se mi stala nehoda a ja jsem bezradny. Potrebuji Tvou pomoc! Zatoulal se nam Kvak! Tedy doufam!
Vcera, kdyz jsem si takhle sedel a pokuroval fajfku... opravdu kvalitni tabak, ktery mi dovezl Jonas az s Kolumbie(pise se to asi jinak, ale my vodnici bohuzel cizi jazyk... jaksi neumime, teda pokud nepocitam kunkani, prskani a plivani..)... priplula rybka Supinka. Povidala, neco o znecistene podlaze u nas v rybnice, stezovala si, ze pry MOJE hrnicky ji rusi pri urputnem studovani... popravde, uz ji ty knihy lezou krapet na mozek a nemohu ji v poslednich letech vystat... moment.. nikdy sem ji nemel v lasce... ale ja ji nevenoval zadnou pozornost. Jeji zvasty me opravdu nezajimaji. Zahledl jsem cosi. To cosi se rychle pohybovalo. Byl to snad nejaky stin. Prelud. Ach.. hrozne me rozbolela hlava a ja si uvedomil, ze kour... ten lahodny tabakovy kour... mi jde i usima. Stin byl pryc. Citil jsem, jak mi mezi blanami projel mraz. Supinky na rukou se mi postavily... vy lide tomu rikate, husi kuze? Proboha, co vy nevymyslite... opravdu sem zacal horlive premyslet co to bylo. ZBLUNK. Hopsnul jsem do sveho vodniho kralovstvi... chudak rybka Supinka, pri mem hopsnuti, malem vyletela nabreh... ikdyz...chudinka? No.. Urputne jsem zacal hledat v me rozsahle knihovne nejakou indicii o stinu. Nevedel jsem kde zacit. Knihy letaly sem, tam a zase sem. Udelal jsem v rybniku takovy poplach, ze Supinka malem dostala infarkt.... pripada mi to, jako bych ji to delal naschval, ale priznavam, dela mi to radost. Nic, vubec nic. Jen neporadek jsem nadelal, ale o stinu, lautr nic.
Bylo parne nedelni odpoledne a ja opet pokuroval... jsem opravdu vasnivy kurak... v hlave se mi porad odehraval onen den, kdy jsem to videl, to co mi v poslednich dnech neda spat. Zacalo se pomalu ochlazovat a ja si zapinal jiz posledni knoflicek na me zelene, rasami prorostle kosili. Mlha cim dal tim vice houstla. Sova houkla a ja malem spad do rybnika. Tise jsem zaklel, zakunkal a dal uprene koulel oci do vody.Zacal jsem pomalu schnout... divis se? My vodnici opravdu milujem vodu a bez vody? Jsme jako vy lide bez srdce!.... a tak jsem se zvedal, ze hopsnu zpet do vody. Nemohl jsem se hnout, neco jakoby me drzelo. Cloumal jsem sebou, ale marne! Citil jsem jakoby, jakoby me nekdo dusil.... ne to si snad jen neco namlouvam. Pravda, dychat jsem mohl, ale hybat ne. Zacal jsem panikarit. Zjistil jsem, ze nemohu ani mluvit... hlavou mi proletla opravdu smesna myslenka.. co kdyby me nekdo videl, jak chudak vodnik sebou nesmyslne clouma na vrbe, opravdu divny pocit... Najednou jsem to videl. Predemnou. Stin, jehoz jsem mel plnou hlavu se nyni hrnul na me. Pomalu se vznasel a priblizoval se, mlha byla husta a dala by se krajet. Sova stichla. Jakoby se zivot uplne vyparil a jediny ja zustal ziv.... Tma
Neco mi hrozne zarilo do oci, chtel jsem zanadavat, ale uvedomil jsem si, ze je to slunce, ktere me vyhani, abych jiz nemarnil cas traveny v posteli. Hbyte jsem sebou cuknul a sedl si. Mel jsem opravdu divny pocit. Pocit jaky zazivam, kdyz si vesele popijim sasancin vytazek... vy tomu rikate alkohol, jenomze, okusit tento vytazek, by bylo pro Vas takrka smrtelne... Premyslel jsem, jestli to byl sen, nebo ne. Hlava me bolela.
Odpoledne mi uz bylo lepe a ja se rozhodl, ze dame sraz s Kvakem... bydli odeme opravdu kousek, staci hvizdnout. Malem jsem prisel o zabra, jak jsem piskal, dokonce az plival. Kvak nikde. Rozhodl jsem se ho navstivit osobne. Plavu, ale jiz v dali jsem videl, ze je neco spatne. Dvere byly vyrazene a lezely na zemi. Hulakani nepomohlo, Kvak proste zmizel. Hned mi hlavou proletla myslenka na stina. Proboha. Stin. Vznasel se nad vodou, jako velky cerny mrak a jakoby neco delal. Videl jsem, jak se voda necim zatahuje. Vypadalo to, jako nejaka stena, pruhledna stena. Okamzite jsem vystrelil vzhuru, ale.... PRASK. Hlavou sem uderil o neco. To neco mi branilo, abych mohl ven na zem. Bouchal jsem, triskal jsem. Zkousel vsechny mozne zpusoby uniku. Marne. Byl jsem v pasti. Je to snad odplata, za to, jak jsem rad, velice rad tahal lidi do vody a kochal se tim jak jim ukradnu dusi pro muj pozitek. Asi ano. Jsem odsouzen, vecnemu ziti v hlubinach rybniku.
Proto Te zadam, draha osobo, pokud ctes muj list a zaroven muj pribeh, prosim, najdi Kvaka! Pokud ho najdes, odevzdej mu muj pribeh a vzkaz hodne zdaru. Ja se uz bohuzel na svet nepodivam...
S pozdravem vodnik Kudrlinka
Pokud budete dobre a bedlive poslouchat, mozna uslysite tupe bouchani. Zkuste se kouknout k rybniku, jestli nahodou nespatrite vodnika Kudrlinku!