Dějiny Židů ve městě
Podobně jako jiná města mělo i Nové Strašecí v minulosti své židovské ghetto. Místní židé, o nichž je nejstarší zpráva z roku 1629, obývali převážně malé přízemní domky v sousedství synagogy a blízkých ulicích. Roku 1722 bylo rozhodnuto o založení ghetta.
Počátkem 18. století žilo v Novém Strašecí 6 židovských rodin, celkem 33 osob. První čtyři rodiny se sem nastěhovaly v letech 1685 - 1708, poslední dvě rodiny po roce 1708. Bydleli buď v nájmu v křesťanských domech nebo v obecních domech.
Zajímavý je popis židovské osady z roku 1719. Z osmi židovských obchodníků se ve městě narodili pouze tři - Izrael Haller, obchodník s kramářských a kuchyňským zbožím, Anšl Štume, obchodník s plátnem, vlnou, peřím a dobytkem a jeho bratr Šalamoun.
Židovský sídelní okrsek býval na jižním předměstí a míval podobu dvou úzkých, původně slepých uliček odbočujících z Palackého ulice jihozápadně. Založen byl na konci 17. století, v první polovině 19. století se skládal ze tří dlouhých domků, při popisu z roku 1771 nečíslovaných, a teprve při popisu roku 1818 obdržely čísla 43, 44 a 45. Jednalo se o domky, z nichž platili Židé nájem a jsou v přestavbách dochovány. V prostředním č.p. 44 byla školní třída a zimní modlitebna.
V Novostrašecké kronice Václava Preinheltra se píše: "Dne 27.7.1802 při kruté bouřce hrom udeřil v zdejším městě do Židovny, kdež prostřední stavení pod dva štoky stálo. Dolejší štok ode zdi a hořejší celý od dříví na štiholec, kdež Židé svou školu měli a jiné komory. V dolejším štoku svůj příbitek měl Žid Hendrich Tausik, který deset dětí měl a nejstarší 18 let. Toto stavení od té hromové rány zapáleno bylo a náramný oheň povstal, poněvadž hrozné povětří bylo. Jedině toto štěstí bylo, že po zapálení taková litina se strhla, že po ulicích vody jako rybníky stály....". Oheň tehdy zničil celé dřevěné poschodí (školu) a poškodil i přízemí, kde Tausikovi žili. Aby se obec vyhnula povinnosti opravy stavení, sjednal magistrát smlouvu s Tausikem - on opraví domek a bude z něj platit "kánon" 20 zl. ročně. Protože šlo také o budoucnost židovské školy, magistrát nabídl místní židovské obci staveniště pro školu v Židovně. Krajský úřad ale smlouvu nepotvrdil s odůvodněním, že Židé nesmí vlastnit nemovitost.
Hlavní živností byl obchod, ale Židé se tu věnovali také krejčovství, vázání knih a vinopalnictví.
Ve zprávě pocházející z roku 1877 se o Židech v Novém Strašecí říká, že 28. dubna tohoto roku uzavřel Žid Lazar se zdejší obcí smlouvu o pobytu a živnosti na dobu dvou let. Mohl zde provozovat obchod za roční poplatek 12 zl.
Rozkvět nastal ve druhé polovině 19. století: r. 1880 ve městě žilo 155 Židů, poté jejich počet také klesal: roku 1900 - 72 židů, roku 1930 již jen 14 Židů.
Synagoga čp. 43 v centru města na jihozápadním okraji židovské čtvrti byla postavena v první polovině 19. století jako náhrada za starší modlitebnu, roku 1858 byla nahrazena pozdně klasicistní novostavbou s vysokým, prostorným sálem a galerií pro ženy. Roku 1933 byla rekonstruována a bohoslužebným účelům sloužila do nacistické okupace. Od roku 1950 až dosud je využívána jako modlitebna Církve československé husitské, pro jejíž účely byla roku 1951 rekonstruována.
Z roku 1724 je první zmínka o židovském hřbitově za městskou zdí před Rakovnickou bránou.
Starý hřbitov na severním předměstí, v minulosti přístupný od západu z náměstí 5. května úzkou uličkou, byl založen v 17. století (údajně r. 1650), užívaný byl do poloviny 19. století, ale po roce 1952 byl zlikvidován - všechny náhrobky byly odvezeny a celá plocha 1986 m2 je přeměněna na zahrady, dvorky nebo je využívána technickými službami.
Nový hřbitov za komunálním hřbitovem, na jižním okraji města byl založen pravděpodobně v r. 1835 a používán do II. světové války. Na ploše 1378 m2 je dochováno 239 náhrobních kamenů od doby založení do počátku 40. let minulého století. Hrobnický dům čp. 416 je z konce 19. století je využíván jako byt správce. Hřbitov je udržovaný, zamčený, brána a zeď jsou opravené. Vstup je možný kromě sobot a židovských svátků po dohodě se správcem.
Židovská komunita v Novém Strašecí přestala existovat v roce 1940. V transportech Z a Y z Kladna do Terezína z 22. a 25. února 1942 bylo z města transportováno 16 osob. Přežily pouze dvě.