Místo na soutoku Lužnice a Kozského potoka v Sezimově Ústí si pro své letní sídlo vybral budoucí československý prezident Edvard Beneš s manželkou Hanou a svými přáteli – diplomatem Ludvíkem Strimplem s jeho ženou. Dr. Beneš pak ještě k pořízení si venkovského sídla na břehu Lužnice přemluvil svého přítele, diplomata Zdeňka Fierlingera. Na počátku třicátých let minulého století tak byly postaveny všechny tři vily – Benešova, Strimplova a Fierlingerova. Tři vily na jednom velkém pozemku spojené sítí cest. Přátelské vztahy však začaly později skřípat, a to zvláště mezi do té doby velice blízkými přáteli Benešem a Fierlingerem. Na základě poválečných událostí ho Beneš proklíná jako zrádce a jejich vily nejen symbolicky odděluje drátěný plot.
Fierlingerova vila byla příkladem spojitosti domu s přírodou. Zahradní architekt Otokar Fierlinger, bratr Zdeňka, zde aplikoval poznatky načerpané nejen ze studií v USA a navrhl ojedinělou zahradní kompozici bratrovi Zdeňkovi, ale i manželům Benešovým. Původní zahradu už připomíná pouze hrstka stromů vrostlých do okolního lesa. K vile patřilo hospodářské zázemí čítající několik malých stavení, kde si později Otokar zřídil ateliér. Jediná stavba realizovaná Otokarem Fierlingerem na našem území, inspirovaná stylem venkovských domů Jana Kotěry, je dvoupatrový respektive třípatrový podsklepený zděný objekt s výraznou sedlovou střechou. Dnešní stav doznal jistých změn díky pozdějším přestavbám. Objekt je po rekonstrukci, kterou si vyžádal požár v roce 2003. Vlastník objektu, město Sezimovo Ústí, v roce 2012 vypsalo studentskou architektonickou soutěž na další využití vily a přilehlého areálu.
Dr. Zdeněk Fierlinger – Narodil se 11. 7. 1891 v Olomouci. Za první světové války byl důstojníkem u československých legií, za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Zastával post velvyslance v SSSR (pravděpodobně fungoval také jako agent sovětské politiky), kde měl blízko exilovému vedení KSČ. Těsně před koncem války (duben 1945) se stává Fierlinger v exilu předsedou československé vlády a zůstává jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. V letech 1946–1947 byl předsedou ČSSD. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Fierlinger hlavním iniciátorem „sloučení" sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Následně Fierlinger působil jako místopředseda vlády (1948–1953), předseda Národního shromáždění (1953–1964) a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951-1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. Zemřel 2. 5. 1976 v Praze.
Doc. Ing. arch. Otokar Fierlinger – (21. 5. 1888 - 8. 9. 1941) Nejen zakladatel moderní české zahradní architektury, ale také významný urbanista, který stál u počátků českého územního plánování. Mezi léty 1920 a 1921 byl na studijní cestě v USA, kde se seznámil s aktuálními trendy v urbanismu, krajinném plánování, zahradní architektuře i navrhování veřejných prostranství. Velký vliv na něj měl i věhlasný F. L. Wright. Dovršením jeho snah se stala samostatná publikace Zahrada a obydlí (1938), ve které shrnul moderní trendy a představil vlastní pojetí zahradní a sadové architektury. Architekt po celá třicátá léta pracoval na úpravách Benešových zahrad a jejich propojení se sousedními zahradami Ludvíka Strimpla a bratra Zdeňka; vznikl tak jednotný a dodnes působivý parkový celek. Spolu s Pavlem Janákem rekonstruoval zahradu Černínského paláce nebo Královskou zahradu u Belvedéru. Podílel se rovněž na urbanistickém začlenění sídliště Baba v Dejvicích do komplexu zeleně.
Historické fotografie objektů použity s laskavým svolením Muzea fotografie Šechtl a Voseček / Šechtl and Voseček Museum of Photography, http://sechtl-vosecek.ucw.cz