V letech 1726 až 1740 byla nedaleko Dobrnice v provozu sklářská huť Alt Chrámboř (Stará Chraňbože). Starou huť nahradila roku 1771 nová sklárna Neu Chrámboř (Nový Chraňbože), kterou dal vybudovat hrabě Leopold Krakovský z Kolowrat, a to na novém stanovišti ve vzdálenosti asi 2 km na SZ od dřívější sklárny.
 |
 |
Prvním skelmistrem na nově vybudované sklárně byl až do roku 1788 skelmistr Jan Kopp, manžel Marie Anny rozené Straffové, jejíž matka Rozina, původem Hogelová, byla majitelkou sklárny v Dobré Vodě. Jan Kopp byl do té doby skelmistrem na téže hogelovské slárně, ale v Černé Vodě u Deštného v Orlických Horách. Po něm, od roku 1788 až do roku 1794, vedl sklárnu Chraňbože Josef Čapek. Po něm od roku 1794 až do své smrti v roce 1805 Franz Anton Seewald, který měl předtím pronajatu huť v Beneticích. Předtím ještě v roce 1800 zřídil huť u Sokolovce na libickém panství. Obě huti po jeho smrti vedla krátce jeho manželka jako vdova a dědička. Huť u Sokolovce do roku 1808 a huť Chraňbožskou do roku 1809.
Potom následovalo 18 let odmlky a až v roce 1827 vrbické panství ve spolupráci se skelmistrem Kašparem Altmanem obnovilo provoz této vrchnostenské sklárny, ale ne na dlouho, protože již v roce 1830 celé vrbické panství i se sklárnou Nová Chraňbože si zakoupil známý sklářský podnikatel Josef Eisner z Eisensteinu, nyní již také psaný jako Josef II. Eisner, který do té doby hospodařil na sklárně Slavětín u Lukavce. Eisner si ze Slavětína na Chraňboži přivedl i svého skelmistra Františka Koppa a některé další skláře, se kterými tam již dříve spolupracoval. Na Chraňboži pak ihned a nebývale rozšířil provoz tamní sklárny. Z mapy stabilního katastru z roku 1839 je patrné, že zatímco budova samotné hutě zůstala dřevěná se zděným přístavkem, dům sklemistra byl zděný a přibyly i 4 nové domky pro skláře. Eisner se stal významným konkurentem a sokem všem okolním sklárnám. Huť dobře prosperovala. Zaměstnávala na 150 lidí s roční výrobou 1 225 000 skel v hodnotě 40 000 zlatých. Sklo, které se zde i zušlechťovalo, se dodávalo do Holandska, Hamburku a Ameriky.
 |
 |
V roce 1856 ale Josef Eisner zemřel a krátce na to zemřel i jeho syn Vilém, který otcovu sklárnu zdědil. Chraňbožskou sklárnu zdědila Eisnerova dcera Emilie provdaná z Rittersteinů. Jenže ta provozu sklárny vůbec nerozuměla a udělala si z ní pouze zdroj svých neomezených příjmů a veškerý zisk tam vyprodukovaný věnovala na výstavbu svého zámku ve Filipově, takže sklárna rapidně upadala. V roce 1857 sklárnu opustil skelmistr František Kopp, který se uchýlil ke svým synům do Čejkova, kde se stal nájemcem tamní sklárny. Sklárna Chraňbože pod vedením Emilie neprosperovala, upadala a v roce 1871 zanikla úplně.
Použitá literatura - Převzato z internetu