Kostel sv. Filomeny a Jakuba st. Traditional Geocache

Tato tradiční keška Vás zavede do obce Koclířov k farnímu kostelu. Na následujících řádcích se Vám pokusím přiblížit historii koclířovského kostela.

Ke kešce samotné: je přístupná celodenně a je umístněna se souhlasem správce objektů v areálu farního kostela.

HISTORIE KOSTELA

První písemná zpráva, o tehdy ještě gotickém kostele kostelu sv. Jakuba je z roku 1349, kdy arcibiskup Arnošt z Pardubic odkazuje farní kostely nově založené litomyšlské diecézi. Dlouhou dobu o kostele nejsou žádné zmínky a není známa, ani jeho podoba. Až v roce 1672 se dozvídáme, že kostel je vybaven hlavním a dvěma postranními oltáři. Následující zpráva z roku 1748 již hovoří o havarijním stavu kostela, jeho starém vybavení a zejména stavu střechy, která je útočištěm pro červotoče. Další zmínky se dozvídáme z následujících let, a to díky místnímu faráři, který se stále domáhá opravy svého kostela, avšak bez úspěchu.

Opravy kostela započaly až v roce 1766 a s přestávkami trvaly do roku 1771. Jednalo se o barokní přestavbu, kdy z tehdejší zničené gotické kaple byl zvětšen a přestavěn v barokním slohu. Přibyla zde sakristie s oratoří a naproti ní, je vybudován boční vchod rovněž s oratoří. Presbytář je nově postavený a loď kostela zvětšená. Další významný mezník pro kostel, ale i pro celou obec, bylo v roce 1805 povýšení z filiálního kostela na farní, to znamená, že byl do obce trvale přidělen farář, který zde bydlel. Proto byla také ještě v tomto roce vybudována fara.

Mezi výčtem zdejších farářů vyčnívá zejména děkan P. Antonín Kukla, který působil v Koclířově od roku 1839. Zasadil se významným způsobem o zahájení výstavby kláštera v roce 1852, který se nachází naproti farnímu kostelu na kopci. V době, kdy se klášter stavěl, ale nešlo o klášter, měl to být misijní dům pro řád redemptoristů, kteří zde měli v plánu vykonávat duchovní cvičení pro věřící. Bohužel krátce po výstavbě přestal misijní dům redemptoristům stačit, takže zahájili výstavbu nového centra v nedalekých Svitavách, kde měli přímé napojení na železniční spojení, což byl pro ně jeden z hlavních důvodů, proč prodali své sídlo školským sestrám sv. Františka z Assisi, a z misijního domu se stal klášter. Během působení děkana Kukly byl kostel zasvěcen vedle sv. Jakuba staršího nově i sv. Filoméně. Tato svatá sice není dnes nikterak známá, ale ze začátku 19. století byla nalezeny její ostatky a úcta k ní obnovena. To byl důvod, proč se do Koclířova vypravovali poutníci z dalekého okolí na den výročí jejího umučení. A tak se stalo z Koclířova poutní místo. Později byly dokonce vypravovány zvláštní vlaky až z Brna, a jelikož takové množství lidí nebyl farní kostel schopen pojmout, byla postavena venkovní kazatelna. Ustanovení sv. Filomény druhou patronkou kostela a farnosti pravděpodobně vzniklo na popud francouzského kněze sv. Jana Maria Vianneye, který byl s koclířovským děkanem v písemném kontaktu.

I přes zásluhy děkana Kukly jej nebrali tehdejší správcové církevní kasy moc vážně, protože je několikrát žádal o povolení k opravě kazatelny v kostele, jelikož byla prožrána červotočem. Laxnost tehdejších správců vedla v roce 1844 ke zřícení kazatelny společně s děkanem, který na ni kázal. Děkan byl již starší a jeho zdraví nebylo v největším pořádku a zřícení z kazatelny, ale i následné kázání od oltáře, které musel přednášet vždy velice nahlas, se podepsalo na jeho zdraví ještě více. I přesto našel dost síly na to, aby v areálu farního kostela dál budoval. Jelikož kostel pro potřeby farnosti kapacitně nestačil, rozhodl se děkan vybudovat druhý kůr nad kůrem současným a na něj umístit varhany. Tato změna proběhla rok po nehodě a již v roce 1856 se opět pokračovalo s přestavbami. Přebudovala se dřívější věž na nynější hlavní bránu do areálu farního kostela. Nad bránou byly 2 obytné místnosti, ve kterých dokonce žil jednu dobu poustevník, z tohoto důvodu nese hlavní vchod přezdívku poustevna. Ve stejném roce byly na svátek sv. Filomény přivezeny do kostela ostatky sv. Theofila. K této události byla vyhotovena socha s pohyblivými částmi těla, do níž byly uloženy ostatky (kousky kostí a lebka) a tato socha s ostatky byla uložena do bočního oltáře. V roce 1858 posvětil P. Kukla novou kamennou křížovou cestu, která je unikátní kombinací křížové cesty společně s výjevy ze života sv. Filomény. Děkan Ivo Kukla nakonec umírá v roce 1860.

Rok 1878 připral koclířovský kostel o jeho zvláštnost a to v podobě dvou kůrů. Při opravě varhan byly varhany opět přesunuty na kůr spodní a horní kůr zrušen. Po zrušení horního kůru začaly ve vesnici nepokoje, protože se všichni nemohli vejít do kostela a tak zdejší farníci poslali faráři anonym, ve kterém bylo sděleno, že když farář nedá znovu postavit horní kůr, budou podpáleny jisté objekty. Farář nebral anonym vážně a potom se stalo tak, jak anonym vyhrožoval. Byly podpáleny dvě selské usedlosti. I poté trvaly stále velké spory a nakonec bylo vydáno povolení k stavbě dalšího kůru, ale jak to nakonec dopadlo, písemné prameny nedokládají. Jisté je to, že druhý kůr v současné době kostel nemá.

V roce 1956 hořel statek rodiny La Manche, který byl na louce hned vedle kostela. Tato blízkost se stala pro kostelní střechu osudnou, střecha chytla od létajících jisker a shořela. Krátce na to byla postavena střecha nová, ale již ne tak vysoká, bez dvou okrasných vikýřů a sanktusové věžičky. Kostel se v dalších letech nijak zvlášť neopravoval a tak chátral až do jeho novodobé generální opravy.

GENERÁLNÍ OPRAVA

Kostel byl v 90. letech v již dost zuboženém stavu, a tak zdejší nově ustanovený farář P. Pavel Dokládal přemýšlel o variantách, co s kostelem. Jelikož dostal na správu i klášter naproti farnímu kostelu, a oprava a znovu přivedení kláštera k životu bylo pro něj prioritou, zůstával tento kostel dál ladem. Byly dokonce plány na jeho zbourání, protože statika věže byla v havarijním stavu a na opravu nebyly peníze. V novém tisíciletí se místní farář opět pokoušel vyřešit situaci okolo havarijního stavu farního kostela, avšak již ne zbouráním, ale získáním dotace na opravu nebo sbírkou. Naštěstí nakonec se podařilo získat dotaci ze státního rozpočtu na generální opravu celého kostela jako kulturní památky. Kvůli průtahům se schvalováním projektu byly peníze uvolněny až v srpnu 2005, a jelikož dotace je třeba vždy vyčerpat do konce roku, začali práce na opravě doslova okamžitě. Byla opravena statika, proveden archeologický průzkum fasády, nové vnitřní i venkovní omítky, restaurování stropních fresek. Investice za částku přes 10 mil. Kč byla během 4 měsíců dokončena z 90%. Zbytek oprav proběhl v květnu v následujícím roce. Kostel byl slavnostně otevřen na svátek sv. Filomény v srpnu 2006.

SOUČASNOST

Jelikož obec Koclířov patřila k Sudetům, a tak i zde proběhla "výměna" obyvatel, a proto dřívější spory o místo v kostele jsou pro dnešní obyvatele Koclířova úsměvné. Záhy po opravě kostela se bohužel na stavu podepsali vandalové, kteří rozbili některé reflektory na osvětlení kostela, okénko v kapli Božího hrobu a i pokladničku vícekrát vykradli. Rozbité reflektory i okénko můžete vidět v areálu dodnes. Na kostele se bohužel již objevuje opět zub času, takže venkovní omítky již vypadají, že by opět potřebovali menší opravu. Tento stav byl způsoben dokončování omítek ve velikém časové tísni a v mrazech…

KŘÍŽOVÁ CESTA

Křížová cesta od neznámého autora je unikátní díky kombinaci výjevů křížové cesty s výjevy ze života svaté Filomény. Křížová cesta má 13 zastavení. Mezi zastaveními se nachází různé náhrobky koclířovských rodáků. Poslední 14. zastavení je umístněno v kapli Božího hrobu, která nese nad dveřmi římské číslo 14., ale to je bohužel jediná věc, která se dochovala z této kaple.