Mezi nejodlehlejší a zároveň i nejméně prozkoumané hornické lokality širšího okolí kutnohorského revíru náleží také Šebestěnice, vzdálené 15 km JJV od Kutné Hory. Podle J. Schallera byly u Šebestěnic ještě na sklonku 18. století patrny zbytky starých stříbrných údajně již Uhry zničených dolů, které se rozkládaly zčásti na JV okraji vesnice a zčásti dále na JZ na lesní stráni.
Podle regionální literatury se v této obci kdysi nalézaly dva zasypané doly a další tři v lesíku na tzv. Šachtách. Že část území v Šebestěnicích je poddolována, naznačila již poměrně velká asi 20 m hluboká propadlina, která se vytvořila v noci z 6. na 7. února 1940 u usedlosti čp. 31 poblíž okresní silnice do Zbýšova. Po rozhodnutí tehdejší správy kutacích prací v Kutné Hoře byla pak krátce nato zavezena. Podle zprávy J. Nováka z roku 1948 se ještě tehdy v Šebestěnicích nalézaly tři obvaly, z nichž nejjižnější dosahoval hloubky 6 m, a za stodolou domu čp. 4 byl ještě zřetelný zbytek větší haldy.
Existenci starých dolů v této obci potvrdil pak další pokles terénu, který zde nastal znovu téměř o 50 let později. Pod stejným domem čp. 31, ale na jeho protějším JV rohu, došlo totiž v únoru 1987 k vzniku další velké kráterovité deprese eliptického tvaru o délce Z-V osy kolem 7 m a S-J osy téměř 6 m a hloubce kolem 3 až 3,5 m, takže její celková kubatura dosáhla 60 m3. Její boční stěny tvořily kvartérní jílovité hlíny s úlomky ruly a místy i typické haldoviny. Střed této propadliny se nalézal zhruba 10 m jižně od místa, kde zával staré šachty způsobil v roce 1940 poškození SV okraje této budovy. Protože následkem této pozdější události, vyvolané rovněž nepochybně propadem další několik desítek metrů hluboké staré těžní jámy, se zhroutila protější část základů a potrhala obvodová zeď tohoto objektu, bylo nutno k zajištění jeho statiky provést poměrně rozsáhlé asanační práce.
Při podrobnějším terénním výzkumu v roce 1987 byly v prostoru obce Šebestěnice zjištěny ještě tři většinou již zcela aplanované hornické odvaly a jižně od obce vedle silnice pozůstatky dalších několika hald a obvalů, vyznačujících polohu zdejších bývalých dolů, které nepochybně sledovaly stříbronosnou žílu S-J až SSV-JJZ směru.
Třebaže dolování v Šebestěnicích je nesporně velmi starého data, dochovalo se o něm jen málo údajů. První autentické zprávy se vztahují teprve k jeho obnově před koncem 16. století. Šebestěnice však tehdy patřily V. Studeneckému a z toho důvodu zde při propůjčkách docházelo k různým majetkoprávním sporům. I přesto však se na několika dolech rozvinul v 70. letech 16. století menší těžebný provoz, který byl řízen perkmistrem Havlem Šiškou z Kutné Hory.
Ruda, která se zde dobývala, se také vozila k dalšímu zpracování do kutnohorských hutí. Na samém sklonku 16. století však dolování u Šebestěnic opět skončilo. Nový pokus o vzkříšení zdejších stříbrných dolů, jak uvádí J. Schaller, byl učiněn v 18. století, když sedlecký klášter koupil v roce 1741 zboží Krchleby včetně Šebestěnic. Jeho dosti pochybná hornická aktivita však záhy skončila údajně již po vytěžení pouhých 60 lotů, tj. 1 kg stříbra. Nejasné zmínky o báňské činnosti na území této obce jsou podle J. Nováka obsaženy i v josefinském katastru z roku 1787, kde je pozemek č. 20 označen jako „kus trávníku samý rum, někdy šachty“ a č. 358 v tzv. Spáleninách jako „panský haldy od starodávna vyházený“.
Ložiskové poměry okolí Šebestěnic jsou málo známé. Přihlédne-li se však k pozůstatkům středověkého dolování, je možno se domnívat, že zde vystupuje minimálně jedna žíla, která je vyplněna převážně křemenem s lokální příměsí rud barevných kovů a stříbra. Po této stránce také projevuje určitou podobnost s rudami vlastního kutnohorského revíru. Hlavním rudním minerálem, zjištěným na zbývajících haldách, je hnědý až hnědočerný sfalerit, který vykazuje střední obsahy Fe a Cd a malé množství Mn, Cu a Ag.
S dolováním stříbra v Šebestěnicích by mohla souviset dřívější existence soustavy rybníků na Šebestenickém potoce. Směrem od pramene to byly Malý Vosenický, Velký Vosenický, Telecí, Brodecký, Kamenný, Prostřední, Kociánek a Návesní. Rybníky na sebe těsně navazovaly a způsob jakým byly vystavěny i jejich počet poukazuje na fakt, že měly zadržovat co nejvíce vody. Většina historiků se domnívá, že funkce této soustavy byla opravdu spojena s báňskou činností v tomto regionu. Vzhledem k množství vody, které zadržovaly, je tento argument logický. Proti této teorii však hovoří několik faktů. Jak vyplývá z archivních zpráv, vytěžená ruda se v Šebestěnicích nezpracovávala, ale dovážela se do hutí do Kutné Hory. Rybníky jsou také lokalizovány na druhé straně obce, než jsou doloženy štoly.
Na I. vojenském mapování z druhé poloviny 18. století je zaznamenáno všech osm rybníků. Na dalším mapování z počátku 19. století jsou zaznamenány rybníky již jen dva. V současnosti je jediným existujícím rybníkem z původní soustavy pouze Návesní.
Použitá literatura - Autor: Dr. Jaroslav Bílek, Název: Kutnohorské dolování (6. Kutací a průzkumné práce v kutnohorském revíru a v jeho okolí).