Už Vám někdo nabídl rozhlednu?
My jsme měli to štěstí.
Jezdíme po rozhlednách už dlouhá léta, ta volnost, ten nadhled nad světem dole, málokdy jsme vynechali příležitost vylézt někam vysoko a rozhlédnout se po kraji. K našim oblíbeným cílům patří všechna možná rozhledová místa, staré hrady, zříceniny a spousta dalších úžasných koutů naší krásné země. Časem jsme nastřádali tolik materiálu, že jsme se rozhodli založit webové stránky a podělit se o naše zážitky se všemi, kdo jsou podobného založení jako my.
Před časem nám ze vzkazovníku webových stránek přišla nečekaná zpráva. Byla to nabídka, zda-li bychom nechtěli jednu menší rozhlednu do pronájmu, případně ji odkoupit. Jednalo se o trámovou rozhlednu na kopci u obce Rozněvice poblíž Konstantinových Lázní a byly přiloženy přesné souřadnice (N 49°51.059', E 13°03.466') a odkaz na jednoduché webové stránky nazvané Rozhlednička, které obsahovaly fotografie ze stavby rozhledny a pár základních informací. Rozhledna byla dětským snem majitelů a tak, když jim byl po revoluci vrácen v restituci les, nelenili a pustili se do stavby. Důvod, proč chtěli rozhlednu prodat či pronajmout byl ten, že se všichni časem odstěhovali a nemohou ji už udržovat.
Možná to bude znít trochu bláznivě, ale často jsme si říkali, že by bylo fajn mít vlastní rozhlednu, vždycky při západu slunce si nahoře rozložit lehátka, dát si sklenku a koukat, jak krajina pomalu usíná. A tak jsme o nabídce začali vážně uvažovat. V první řadě jsme chtěli milou rozhlednu vidět a tak jsme na nejbližší víkend naplánovali výlet – vyjedeme brzy, po cestě nalovíme pár keší, zastavíme se u rozhledny a pak si zajedeme popřemýšlet do našeho oblíbeného relaxačního bazénu v Konstantinových Lázních.
Ráno před odjezdem jsem byl už tatínek netrpělivý, nahnal jsem děti do auta, maminku k řízení, sám jsem nastartoval několik různých navigačních přístrojů a jelo se. Počasí se vydařilo, na kešky jsme měli štěstí a tak jsme se zvolna blížili k Rozněvicím. Naše menší holčička za jízdy usnula a když jsme dorazili k lesu pod rozhlednu, nechal jsem ji v autě s maminkou, a s tou starší jsem rychle vyrazil napřed, abych už konečně spatřil na vlastní oči to, o čem jsem vždycky snil. Vybrali jsme podle navigace nejbližší lesní cestu a rychle stoupali do kopce, les byl zkraje poměrně hustý a tak jsme sledovali spíš souřadnice, než abychom vyhlíželi rozhlednu. Konečně jsme došli na místo a – nic. Rozhledna tam nebyla.
Nechtělo se mi uvěřit, že je to celé jenom vtip, a tak jsme pro jistotu proběhali celý les křížem krážem, ale marně. Rozhledna tam nejenže nebyla, ale ani nemohla být, protože by musela být hodně vysoká, aby překonala výšku stromů. Jediné, co jsme na místě našli, byla část jakési cacherské hry kolem Hracholusek, o které se mi stejně nepodařilo zjistit nic bližšího.
A tak se sám sebe ptám – komu stálo za to nás takhle nachytat? Kdo věnoval čas tomu, aby vytvořil webové stránky (mimochodem – když jsem potom ony stránky znovu otevřel, byly zcela předělány na Taneční soubor s názvem Rozhlednička), komu stačilo jen to vědomí, že se tam pojedeme podívat a nic tam nenajdeme, když on sám u toho být nemohl? A nebyl to někdo z kolegů kačerů, když to byla jediná indicie, kterou jsme na místě našli? Třeba se to díky této keši jednou dozvíme.
Přesto bych chtěl onoho neznámého recesistu ujistit, že se na něj ani v nejmenším nezlobíme. Dal nám totiž nevědomky něco, na co čeká snad každý.
Dal nám alespoň na chvíli naději, že se každý sen může jednou splnit…
O keši:
Pro přístup ke keši využívejte výhradně doporučenou lesní cestu, nechoďte po poli - v opačném případě nám neposílejte účtenky za zničenou obuv, potrhaný oděv a náplasti :-)
Schránku po zalogování opět řádně uzavřete a zamaskujte, chceme přece, aby sloužila co nejdéle, že?
Keš je odlovitelná celoročně.
Na dohled od schránky je krmelec - chovejme se, prosím, ohleduplně k lesní zvěři.
Přejeme Vám příjemný lov.
Jiří, Petra, Barunka a Eliška Seifertovi