Prirodni divadlo BARRE Traditional Geocache

Po nalezení zjistíte že je potřeba vyřešit malý hlavolam. Žádný strach řešení nezabere více jak jednu minutu Není nutné použití síly Nyní hlavolam není. Přesto otevření keše může někoho pozastavit.

Počátek 20. století přinesl jeden z dnes už zapomenutých fenoménů – přírodní divadla. Malé scény v lesích, vybavené zpravidla jen několika lavičkami a nejnutnějším zázemím pro herce, vznikaly i v okolí Kladna. V přírodních divadlech hrály především různé dobrovolnické soubory, nezřídka sem ale zavítaly i skutečné herecké hvězdy. V první polovině minulého století šlo o oblíbenou formu lidové zábavy, většina těchto divadel ale po druhé světové válce zanikla.

O rozvoji přírodních divadel se zmiňuje i Olga Skalníková (1959: 77), která ve své mimořádné studii Kladensko píše:

Po násilném přerušení osvětové činnosti světovou válkou nastal po roce 1918 na Kladensku velký rozmach kulturního života. Spolky obnovily svou činnost, zvláště se rozvíjela činnost divadelních ochotníků. Téměř ve všech obcích se otvírala přírodní divadla, kam na představení přicházeli diváci ze širokého okolí.

Nejstarším přírodním divadlem na území dnešního Kladna bylo patrně motyčínské divadlo Na Dunderce (pod Vyšehradem), kde od poloviny 19. století stávala hospoda Na Ostrově. Právě při této hospodě pak někdy počátkem 20. století vzniklo i malé přírodní divadlo.

Pozůstatky dalšího kladenského přírodního divadla na Barré (někdy také divadlo V přírodním) jsou dodnes patrné v lese mezi Ostrovcem a Motyčínem, kousek od hostince U Pelců. Divadlo bylo postaveno roku 1922, první představení se odehrálo 18. dubna 1922. Zpočátku se o program starali ochotníci spolku Lumír, později zde působil pěvecko-dramatický spolek Blažek, a naposledy dramatický odbor Jirásek závodního klubu Kablo Kladno. Soubor Blažek, který stál u zrodu divadla na Barré, založil pan Blažek. Soubor se tedy nejmenoval Blažek hned, ale až poté, co pan Blažek na začátku minulého století odcestoval do Ameriky a začal posílat peníze na jeho podporu.

Zlatá léta zažilo motyčínské divadlo ještě před válkou. Po válce fungovalo dál, dokonce až do sedmdesátých let jako jedno z nejvytrvalejších. Byl to však už jen slabší odvar prvorepubliko­vé slávy.

V letech největší slávy tu hostoval i slavný herec Otomar Korbelář nebo operní pěvkyně Marie Podvalová, údajné účinkování Karla Högera se ověřit nepodařilo.

Jména některých motyčínských ochotníků:

• Bohuslav Vykouk – postupně první milovník, charakter, menší role, zpíval kuplety na večírcích.
• Karel Šeredin – režisér operet, starý komik, člen operetního komparsu kladenského divadla, zapálený ochotník.
• Božena Šeršeinová – rozená Kubátová, původem z Brandýska, manželka Karla Š., v činohře ženy středního věku, v operetě komická stará.
• Josef Novák – majitel obchodu s obuví a obuvník, provozovatel autotaxi Motyčín-Kladno, vlastník autokaru pro 20 cestujících, platila se 1,– Kč.
• Václav Freiberk – horník, komický starý.
• pan Hanuš, salonní role; spáchal sebevraždu skokem do šachty Ronna.
• Zdeněk Zouplna – v operetách 1. tenor; po r. 1945 člen opery v Ústí nad Labem, potom intendant plzeňské operety.
• Václav Charvát – později ředitel kladenského loutkového i městského divadla.
• Jaruna Kazdová – v operetě 1. subreta, soprán.
• Jan Glass – po r. 1945 Klas; 1. milovník v operetě, spolu s J. Kazdovou rodiče poslance Jana Klase.
• Ladislav Hušák – dirigent operetního orchestru, korepetitor.
• pan Šafránek – starý charakter.
• Václav Valín – po 1945 činohra a opereta v Mostě, opereta v Ústí nad Labem, Teplice, Praha-Karlín, Plzeň, Divadélko U zvonu v Kladně.
• pan Knotek – později balet v kladenském divadle
• Václav Huml – později kladenské divadlo.
• pan Nachtmann – staré charaktery.

_____________­________________________­___

Poděkování za pomoc při obstarávání informací a fotografií patří pamětníkům: Václavu Valínovi, Karolíně Ranglové, Vlastě Zázvorkové, panu Koubkovi, Miroslavu Oliveriusovi, Jaroslavu Vykoukovi staršímu i mladšímu, Petru Chmelíkovi, Jiřímu Kolruszovi a dále Jiřímu Junkovi, Zdeňku Pospíšilovi a Jaroslavu Perglovi.

A TĚĎ KE KEŠCE: Budka na stromě s netradičním zavíráním.