Třetí keš ze série je trošku nevšední. Žádné speciální vybavení zde potřebovat nebudete. Ani nebudete muset nic luštit. První část listingu je dokončení historie hradu. Ve druhé části přechází listing k tématu Pověsti o litickém hradu. Postava loupežného Rytíře je sice na plzeňsku známá, ale pouze z vyprávění 90 leté babičky, které zapsal Ladislav Lábek. Žumbera byl loupežným rytířem, který sídlil na hradě u Litic a tvořil ještě s Pédou na Pecihrádku a Radoušem na Radyni trojlístek obávaných dobrodruhů.
1367 Litice se nacházejí v chotěšovském urbáři jako majetek kostela
Smutný to čas pána z Litic, posledního západočeského Drslavice Rouse, vyvrcholil v jeho smrt. Místo jeho posledního odpočinku ani přesný rok nám nejsou známy. Podle historiků Chotěšovský klášter pronajímal hrad Litice šlechticům, kteří však na hradě nebydleli a nepečovali o něj. Hrad tedy postupně více a více pustnul a měnil se ve zříceninu. Zdá se však, že tomu bylo poněkud jinak. Prvním známým nájemcem byl roku 1385 Heřman z Nečtin. Případní nájemci před Heřmanem nejsou známi. Někdy po roce 1398 se nájmu ujímá, zřejmě z protekce, bratr chotěšovského Probošta Sulka, Jan ze Sviňomazského Hrádku. Roku 1415 nastoupil do úřadu chotěšovského Proboška Hynek a pronajal zase Litice svým příbuzným, Janovi staršímu a Janovi mladšímu z Úlic.
Do kraje přichází Nový rok, píše se letopočet 1421
Chotěšovský klášter se ale z radosti netěší. Ihned po novém roce jej Žižka vypálil. Je téměř jisté, že v této době byl ještě Litický hrad obranyschopný, ale o jeho úloze v husitských válkách se nedochovaly žádné zprávy. V březnu roku 1422 dal císař Zikmund majetek chotěšovského kláštera do zástavy šlechticům, kteří bojovali proti husitům na jeho straně. V hodnotě 1500 kop grošů byly zastaveny Litice a část vsi Vstiše Vilémovi z Rýzmberka a z Švihova. Vzhledem k tomu že třeba městečka Staňkov a Ohůčov byly zastaveny v sumě 300 kop grošů, vysoká zástavní suma by mohla naznačovat, že litický hrad měl stále ještě určitou cenu. Zástavy však v zápětí odvolal a příslušné peníze měl vyplatit klášter. Nesolventnost kláštera nakonec však vedla k dalším zástavám. Takže Litice zpět získal Vilém z Rýzmberka a Švihova. Vilém byl jedním z vůdců katolické strany na Plzeňsku a například roku 1433 osobně bránil město Plzeň před Prokopem Holým.
Zástavní právo bylo prodáno Bedřichovi z Donína na Vlčtejně. Stalo se tak roku 1448. Až do roku 1515 byli Litice v zástavě Bedřichovi rodiny. Poté je získal Jan Čičovec z Číčova, který byl bezdětný. Po jeho smrti připadl hrad Vladislavu Bešínovi z Bešin, o kterém je známo, že roku 1543 opravil na vlastní náklady litickou tvrz. Dle historika Augusta Sedláčka není ale známo, zda zápisní držitelé Litic mohli ještě bydlet na hradě nebo již v nově vystavěné tvrzi. A že litická tvrz stála buď v bývalém hradu, nebo u nynějšího dvora. "Nynější dvůr", který měl na mysli A. Sedláček, byl vystavěn snad někdy po 30ti leté válce, nebo ještě později, na severovýchodním okraji vsi.
Na základě těchto indicii je možné říct, že Litický hrad byl obýván i po získání chotěšovským klášterem, ať už nájemci nebo jeho správci. V blíže neurčeném období 15. století byl dobýván, při čemž vzal za své starý dvůr na předhradí. Po celou dobu, kdy byl ve vlastnictví chotěšovského kláštera, se v dochovaných materiálech o hradě nemluví. Kdyby byl pustý, byl by tak jako v mnoha jiných případech pojmenován. A nejspíše by se nazýval "pustým zámkem", ale ani toto označení se nikde neobjevilo. Zástavní páni prováděli patrně jen nejnutnější údržbu a hrad, navíc ještě poškozený z válek, jistě chátral. Vladislav Běšín byl zřejmě nucen opravit jen obytnou část hradu pro bydlení své rodiny a jistě nevkládal prostředky do oprav například věže, tedy prvků, které byly vysloveně "hradní". Věž mohla být v té době dokonce již sesutá. Nevelký opevněný areál, zbavený staveb na předhradí, nebyl potom už nazýván "zámkem", jak se v 16. století začalo říkat hradům, ale tvrzí. Podobné příklady menších hradů, nazývaných v mladší době tvrzemi, ostatně nejsou tak vzácné.
Jak se klášteru podařilo roku 1570 obejít královský majestát, nevíme. Ale téhož roku vyplatil zástavní peníze a začal v Liticích sám hospodařit. O litické "tvrzi" se více nemluví. Ještě jednou se pravděpodobně staré hradiště u vsi Litic s opuštěným panským sídlem stalo svědkem boje. Na podzim roku 1620, za třiceti leté války mělo v Liticích své ležení vojsko bavorského vévody Maxmiliána. Ležení bylo přepadeno protivníkem, který disponoval tisícovkou jezdců, ale byl odražen. Tato šarvátka se asi udála na bývalém předhradí, které bylo pro vojenské ležení velice příhodné.
Ještě v počátku 19. století se na ostrožně nad řekou Radbuzou, tyčily vysoké hradní zříceniny. Na začátku 40. let už zde byly pouze zbytky zdí, asi ve stejném stavu, v jakém je uvidíte i za chvíli, až se vypravíte do terénu na první keš v sérii. Zřícenina byla rozebrána na stavební materiál pro nově vznikající domy ve vsi. Začátkem dvacátých let 20. století byl ve stráni hradní ostrožny otevřen kamenolom, přičemž byla zničena část valu parkánu. Úředním zásahem bylo další lámání kamene zastaveno.
Snad se vám výlet bude líbit. A až stanete na temeni hradního pahorku, jistě pohlédnete do širokého kraje, který se vám od severu k západu nabízí, a vaše vzpomínky zaletí hluboko do minulosti, až k mocnému rodu Drslaviců, jehož příslušníci, tu po dvě století žili, milovali, rodili se a umírali. Snad po jednom z nich, v těžké jeho době, zůstalo i těchto pár řádek veršů. A možná také ne. Stará pověst, tak stará, že ji ani nikdo nezná vypráví o Loupežném Rytíři Žumberovi, který díky svým kontaktům na vysokých místech, mohl se těšit z mnoha privilegií. Sídlil zde na hradu Litice. A je možné, že ona báseň, pochází právě z jeho pera. A že vede k jednomu ze čtyř klíčů, které podle této pověsti, rytíř zanechal v okolí hradu. Klíče pak směřují k ukrytému pokladu, který schoval před sebou samým, aby jeho duše nepřipadla ďáblovi. Ale kdo ví. Přeci jen o této pověsti nikdo nikdy neslyšel.
Přišel sem bratru na pohřeb
v ruce držel, žlutý květ
bylo nás více v lesíce
navštiv výchozí souřadnice
po cestě, není ten směr
na J se rychle der
chviličku se tu zdrž
za levou mě drž
možná je v tom háček
řekne ti to ptáček
nelez na mě jako fracek
vem si na to radši klacek
O keši
Pro odlov není třeba nikde vylézat na strom! Malá nápověda, neryjte nikde v zemi. To nechte divočákům, na které si ve zdejších lesích dejte pozor. Ptáček většinou sedí nahoře. V keši najdete "indicii", opište si ji. Budete ji potřebovat k Bonusu. Série má svoje vlastní CWG.
Zdroje
Hrad Litice u Plzně (edice zapomenuté hrady, tvrze a místa 7)
Hrad a osada Litice- Ladislav Lábek
http://www.wikipedia.cz
Další keše v sérii
