Tato keš Vás zavede do dubové aleje. Těmto stromům je také věnována. Proto se jen bezhlavě nežeňte za finálkou, ale chviličku se zastavte a rozhlédněte.
Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem.
Žaludy našich dubů vyhledává celá řada savců, např. prase divoké, plši a veverky. Duby poskytují potravu celé škále různých druhů hmyzu. Listím se živí housenky různých druhů denních i nočních motýlů.
Duby jsou z hlediska zdroje kvalitního dřeva jedny z nejdůležitějších stromů severní polokoule. Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé a používalo se po staletí k výrobě trámů, podlah, nábytku i sudů. Alkoholické nápoje, zrající v sudech z dubového dřeva, získávají nezaměnitelnou příchuť. Žaludy jsou v mnohých oblastech důležitou složkou potravy zvířat a případně i lidí.
V bylinném léčení se využívá zejména mladá kůra dubu letního, získávaná na jaře z větví a tenkých dubových kmínků. Obsahuje množství tříslovin a další látky. Má svíravé působení a podává se při průjmech a zánětech trávicího ústrojí, je však využívána i zevně.
Roste velmi pomalu, zralého věku dosahuje až ve 100 letech, zato je ale dlouhověký, může se dožít i 2000.
Díky svému dřevu a dlouhověkosti je dub symbolem síly; dubové háje byly posvátnými místy Keltů, dub je národním stromem Německa, Velké Británie a Spojených států.
Dub je u Indoevropanů stromem tradičně zasvěceným hromovládcům jako je slovanský Perun, baltský Perkunas, severský Thór nebo řecký Zeus.
Slované tradičně ctili posvátné duby zasvěcené Perunovi. Slovanská úcta k dubu se dochovala až hluboko do novověku, například v 18. století zmiňuje Feofan Prokopovič že musí zakazovat křesťanům zpívat pod duby modlitby. V Bulharsku se rolníci modlili pod dubem za déšť. Jihoslované v obcích bez kostela konali pod dubem církevní obřady a přinášeli jim zvířecí oběti, například voly a berany, což jasně ukazuje na pohanský původ.
Historicky je znám dub na ostrově Chortice na Dněpru, který zmiňuje Konstantin Porfyrogennétos.[13] Byly mu obětováni kohouti, chléb a maso a okolo něj či do jeho kmene zaráženy střely. V Polsku byl ctěn Święty Dąb u Čenstochové a dubový háj zasvěcený bohu Provenovi ve Starigradu, dnešním městě Oldenburg in Holstein. Archeologové také nalezli nedaleko Kyjeva, v blízkosti ústí Desny do Dněpru téměř deset metrů vysoký dub do něhož bylo zaraženo devět kančích čelistí. Kanec nejspíše symbolizoval sílu.Dub měl vždy také významné místo v heraldice.
Většina u nás rostoucích dubů opadává.
A teď k samotné keši.
Na souřadnicích keš není. Je zde nápověda, kde hledat keš.
Keš, prosím, otevírejte a zavírejte opatrně a ukládejte ji pečlivě zpět tak, aby nebyla vidět. Dopřejte zábavu všem dalším zběsilým hledačům pokladů.
Všem přeji pěkný lov.