Křemešnickou oblast navštíví každý, kdo zatouží potěšit se s přírodou a rozhledem po kraji. Je zde nesčetné množství krásných zákoutí (příkladem je i tento zatopený lom), kde se člověk cítí přírodě nejblíže a je jí široko daleko obklíčen. Je to také čím dál tím více vzácnější oáza zdravého vzduchu. Toto by bylo už dostatečné bohatství, avšak přece jen se podíváme na další reality. Komplex křemešnických lesů je vlastně zbytkem dávného pralesního hvozdu, rozprostírajícího se na hranicích Čech, Moravy a Rakous, a vzdáleného od všech velkých obytných a řídících center. Do nedávna, přesněji do konce 18. Století, bylo v nich hospodařeno tzv. toulavým způsobem. Podle potřeby se vybíraly kmeny ke kácení a volná místa se nechávala vlivu okolní přírody, aby se pokryla náletem různých semen. Pak se několik desetiletí kácely větší plochy, při čemž byly ponechávány skupiny semenáčů, kterým se říkalo výstavky a sloužily pro přirozené zmlazení lesa. Tento způsob používalo pelhřimovské panství k hospodaření ve svých lesích na Křemešníku do roku 1840. Teprve od té doby byly plochy zalesňovány uměle a nejčastěji čtyřmi díly semene smrku a jedním dílem semene borovice. Avšak přesto se charakteristickými stromy Křemešníka staly také buky, jedle, modříny a okrajově i břízy. Tím vznikla ta pestrá směs barev, vynikající především v podzimu.