Stopařův průvodce Galaxií je pětidílná trilogie veselých a lehce ztřeštěných knížek laděných do stylu sci-fi, které pan Douglas Adams napsal (nejdřív jako rozhlasový seriál) před více než čtvrtstoletím a přesto jsou stále aktuální a oblíbené. Potkáme v nich skupinku přátel (o depresivním robotovi nemluvě) potloukajících se v ukradené kosmické lodi různými zákruty prostoru i času, elektronickou knihu s vlídným nápisem "Nepropadejte panice!" i mnoho dalšího, a třebaže je "převážně neškodná" planeta Země kompletně zničena hned na začátku prvního dílu, je to docela zábavné čtení.
Keš, kterou jsem na počest této knížky připravil, není těžké najít. Spíš je to dost snadné. Musíte ale ještě přijít na to, jak ji po nálezu otevřít - keš má totiž zámek. Nesnažte se ji v žádném případě otvírat násilím - nejste přece Vogoni! Řvát na keš že "veškerý odpor je zbytečný" vám ostatně nijak nepomůže, a místo vymýšlení nějaké té "Ódy na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra" se jistě raději začtete do knihy od pana Adamse - tam to totiž všechno je (hned v prvním dílu). Nebojte se, zámek (třebaže disponuje jistou inteligencí) nemá nic společného se společností Sirius Cybernetics Corporation ani s její pozemskou obdobou, takže vás nebude přesvědčovat o přednostech kdovíčeho jiného, nebude blaženě vzdychat nad procesem odemykání či zamykání, dokonce se ani nenechá přemlouvat a prostě se vám... Neotevře... Nemá totiž klíčovou dírku, kliku, knoflík, ani nic podobného. A že by se všechny molekuly západky z ničeho nic v rámci Brownova pohybu samy pohnuly asi tak o centimetr nahoru, to jak jistě uznáte je velmi nepravděpodobné. Zkuste si proto vzpomenout: Jak vlastně vznikla nejdůležitější část té ukradené kosmické lodi nazvané "Srdce ze zlata"? Správně, vytvořil ji jakýsi studentík pomocí přístroje sloužícího obvykle k prolomení ostychu na večírcích. Níže najdete jeden užitečný vzorec, ještě však zbývá udělat to druhé - ale však vy na to přijdete (jestli vás tedy dřív nesežere nějaká žravá blátotlačka z okolní divočiny). Možná vám při tom přemýšlení přijde k chuti i nějaké to hřejivé občerstvení, ale to si radši přineste s sebou. V okolí totiž není žádný Nutrimatický syntetizér nápojů ani podobný automat, a stejně všichni víme jak to dopadá, když je takový přístroj požádán o šálek čaje - zahltí tím kolosálním úkolem kdejaký kybernetický mozek a nakonec stejně vyrobí jen plastikový šálek tekutiny téměř úplně, ale ne zcela naprosto nepodobné čaji. Vám ale na chuti možná ani moc záležet nebude, snažíte se přece otevřít keš a ne tam pořádat hostinu.
Faktor nepravděpodobnosti samovolného otevření zámku je: N 50° 06.((2*A*B)+A+21) E 014° 31.((2*A*B)+23)
A = Odpověď na Velkou otázku Života, Vesmíru a vůbec (aneb "V kolik cest musí člověk se brát, dříve než mužem může se zvát?")
B = Počet miliónů let potřebných k nalezení této odpovědi druhým největším počítačem Všehomíra času a prostoru, zvaným Hlubina myšlení (B není celé číslo!)
Ještě k zacházení s keší - samozřejmě něžně a opatrně (dala mi docela dost práce), určitě si přečtěte jak správně zacházet s trackovatelnými předměty, a ještě navíc: To, co máte udělat dělejte zvolna a trpělivě. Až se objeví občasné záblesky zeleného světla, budete mít jistotu že jste na správné cestě, takže vytrvejte až do pořádného rozblikání. Pak na rychlé zamžikání dvířka přitlačte (nebo s nimi lehounce třeste), po rozsvícení rychle otevřete! Máte na to jen okamžik, ale pokud se nezdařilo, můžete to zkusit znovu. Po odlovu dvířka prostě zaklapněte. Upozorňuji že za silných mrazů může být keš nelovitelná (zámek zamrzlý) a v tom případě je lepší se ani nepokoušet. Nesnažte se povolovat šrouby, to není správný způsob. K uznání logu je nutný zápis ve fyzickém logbooku, pokusy typu "našli jsme ale nevíme jak ji otevřít, tak posíláme jen fotku úkrytu" zde nelze uznat. Poprosím také o nenápadné chování u keše, i když to tak nevypadá, je docela blízko soukromých objektů, tak ať nám vydrží. Nejezděte tam autem, ať nejste zbytečně nápadní, a nechoďte přes koleje, ať nejste zbytečně mrtví (na rozdíl od Cikorky Desiata by to asi nebylo jen dočasně a "z daňových důvodů"). Hodně štěstí, a nezapomeňte, že každý správný stopař musí mít u sebe ručník!
A ještě pár zajímavostí: Zatímco v knize byl dům Artura Denta zbourán kvůli dálničnímu obchvatu, po kterém se pak nejezdilo protože zanikla celá planeta, a zatímco ta planeta byla demolována kvůli hyperprostorové expresní dálnici která vzápětí pozbyla smysl díky objevu nového principu cestování vesmírem, na výchozích souřadnicích byl pro změnu zbourán statek (1951) aby tudy mohla vést tramvajová trať, která pak ale byla zlikvidována (1987) aby tudy mohla jezdit auta. 
Stejně jako dům Artura Denta v knížce, i sousední tramvajovou vozovnu nedávno (2019) navštívily žluté bourací stroje (na fotce) podpořené více než metrákem trhaviny, takže asi můžeme jen hádat co bude na řadě dál - takový je prostě Život, Vesmír a vůbec... Aspoň trosky, na nichž po přesunu povstala finálovka, neskrývají žádný Vír totální perspektivy, jakkoliv by se to po přečtení knížky nabízelo, tady můžete být klidní. (Druhá ilustrační fotka je z Číny - tam také bourali žlutými stroji dům překážející uprostřed dálnice.)
ENGLISH:The Hitchhiker's Guide to the Galaxy is a comedial sci-fi themed novel (initially a radio broadcast), also called a trilogy of five books, written by Douglas Adams. It's a few decades old, yet popular and interesting to this day. The plot features a group of friends (not to mention the Paranoid Android) roaming through various parts of space and time with a stolen starship, an electronic book with a nice label "Don't Panic!", and despite the destruction of "mostly harmless" planet Earth early in the first book, it's a really good read.
The cache is not really difficult to find. Actually, it's rather easy. However, it's locked, so you need to find the right way to open it. Don't try to open it by force - you're not a Vogon! Shouting at the cache that "resistance is useless" is really useless here, and instead of inventing some "Ode to a Small Lump of Green Putty I Found in My Armpit One Midsummer Morning", a better idea is to read the book - all the answers are in there (first book will do). I assure you that the lock (despite being intelligent to some degree) have nothing in common with neither the Sirius Cybernetics Corporation, nor it's earthly counterpart, so it won't advertise for unrelated stuff, nor show emotions about the process of un-locking, it doesn't even need to be persuaded - it simply just... Stay locked... There's no keyhole, no doorknob, no button. The probability of the Brownian Motion causing all the molecules in the bolt to leap simultaneously one inch upwards is really small - so try to remember how exactly the vital part of the stolen starship "Heart of Gold" came into existence? Yes, it was created by a student, with a small device that usually served to break the ice at parties. An useful formula may be found below, but you also need to do the other thing - I'm sure you can figure it out yourself (unless you get eaten by some Ravenous Bugblatter Beast from the wilderness earlier). You might appreciate some hot drink in the process of your thinking, but in that case bring your own - there's no Nutrimatic Drinks Dispenser nearby (and no other similar device as well), and we all know what happens when such a device is asked for a cup of tea: The colossal task overloads all computers in the vicinity, while the device still delivers just a cupful of liquid that is almost, but not quite, entirely unlike tea. My guess is, though, that the taste won't matter much: You're trying to open a cache, not to have a dinner here.
The improbability factor of the lock unlocking itself is: N 50° 06.((2*A*B)+A+21) E 014° 31.((2*A*B)+23)
A = The answer to the Ultimate Question of Life, the Universe, and Everything (aka. "How many roads must a man walk down?")
B = How many millions of years it took to calculate this answer, using the supercomputer called Deep Thought? (B is not an integer!)
About the cache: Handle it with care (it was a lot of work to make it), be sure to understand the rules for handling trackable items... And beside of that: Whatever you need to do, must be done slowly and patiently. Occasional flashes of green light assure you that you're doing the right thing. Once the light starts to flash frequently, get ready: On quick blinking push the door a little in (or start to shake it lightly), on full light open quickly. You've just a short moment, but there's always a chance to try again. When done, just close the door (it locks itself). Beware - in cold winter it might be impossible to open the cache (the lock frozen), and it's better not to try in such case. Don't try to unscrew anything, that's not how it opens. For your log to be accepted, you need to sign the physical logbook - I can't accept logs based on just finding the place, without really opening the box. Be quiet at the cache, please, it's pretty close to private objects (even if not visible). Don't access the place by car, so that you're not unnecessarily obtrusive, and don't walk across the rails, so that you're not unnecessarily dead (unlike Hotblack Desiato, you can't have it just temporarily "for tax reasons"). Have fun, and don't forget: A true hitchhiker always needs a towel!
A bit of extra information related to the place: Like the house of Arthur Dent got demolished because of a highway, that never really existed, and like the planet got removed because of a hyperspace bypass, that became unnecessary due to a new method of transport being invented, at the initial coordinates a homestead got demolished (1951) to allow space for streetcar rails, which in turn got removed (1987) to allow space for cars. Just like Arthur Dent's house, the adjacent tram depot got recently (2019) visited by yellow demolishing machines, supported by 126kg of explosives. We can only guess what will be next - that's simply how the Life, the Universe, and Everything goes... However, the ruin under the cache hide no Total Perspective Vortex, don't worry about that. (The second image is from China - for a while, they had a house sticking in the middle of a highway.)