|
Oblast probádal francouzský paleontolog Joachim Barrande, který se dlouhou dobu věnoval jejímu paleontologickému výzkumu, a po němž byla později pojmenována.
 Joachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 na statku nedaleko Sangues v jižní Francii ve staré šlechtické rodině, jejíž předkové pocházeli ze Španělska. I když toho o jeho dětství není příliš známo, projevoval už v velmi brzo zájem o přírodu a stroje.
V letech 1891 až 1824 studoval strojírenství a přírodní vědy na Ecole Polytechnique v Paříži. V Paříži se seznámil s velkými muži francouzské přírodní vědy. Jejich vliv pak později ovlivnil Barrandův zájem o ně. Ten se projevil při vyměřování trasy koňské dráhy podél řeky Berounky. Tam tento stavební inženýr narazil na veliká naleziště zkamenělin, tzv. fosílií. Byli to zejména trilobiti.
Vše co nalezl poctivě zaznamenával do svého monumentálního díla “Silurský systém středních Čech” o 22 svazcích, které vycházelo současně v Paříži a Praze. Práce má více než 6 000 stran, 1 160 celostránkových litografických příloh a popisuje téměř 4 000 druhů.
Přesto své rozsáhlé dílo nedokončil. Zemřel na zápal plic 5. října 1883 v rakouském Frohsdorfu. Své rozsáhlé sbírky, knihovnu, rukopisy i značný finanční obnos daroval Muzeu království českého (dn. Národní muzeum v Praze).
O Geoparku
Geopark Barrandien - expozice pod širým nebem
Dne 31. května 2003 byl v Muzeu Českého krasu v Berouně slavnostně otevřen „Geopark Barrandien“. Jedná se o expozici pod širým nebem situovanou na muzejním dvoře o rozloze 340 m2. Hlavním posláním expozice je seznámení s geologickou stavbou Barrandienu, a to i pro naprosté laiky.
Úvodní panel přehledně podává základní informace o regionální geologické jednotce Barrandien, zejména o jejím časovém a prostorovém rozšíření. Seznamuje také s realizátory celého projektu.
Jádrem expozice jsou vystavené barrandienské horniny. V geoparku je instalováno 23 hornin, z toho 11 hornin má hmotnost několik tun a bylo je třeba transportovat pomocí těžké techniky. Horniny jsou rozděleny podle stáří do pěti základních skupin – svrchní proterozoikum, kambrium, ordovik, silur a devon. U každé skupiny je umístěn panel se základními informacemi o vystavených horninách – název, stáří, lokalita, podrobný popis složení a vzniku, fotografie místa odběru. U některých hornin je též mikrofoto výbrusu s popisem. Výhodou expozice je, že zde chybějí obligátní muzejní cedulky typu „nedotýkejte se“. Naopak, návštěvník si může kameny osahat dle libosti. Geopark dokonce s oblibou navštěvují i nevidomí a slabozrací.
Chloubou geoparku, kterou však ocení spíše odborníci, je unikátní profil pražskou pánví Barrandienu, tedy úplný vrstevní sled od spodního ordoviku až po střední devon. Celkem je zde vystaveno 32 kusů hornin zformátovaných do destiček o rozměrech asi 15×20 cm. Profil je doplněn informačním panelem se stratigrafickými tabulkami v barevném provedení a charakteristikou jednotlivých útvarů.
Pro zpestření je v geoparku vystaven dopravní vozík kolejové přepravy a lanovková korba s autentickým horninovým materiálem.
Návštěvníky oblíbené je tzv. „kameniště“, kde jsou malé úlomky hornin z různých lokalit, často obsahující zkameněliny. Návštěvníci si mohou tyto kameny důkladně prohlédnout a pokud se jim některý vzorek zalíbí, odnesou si ho domů na památku. Kameniště je pravidelně doplňováno vzorky z opuštěných i činných lomů.
|