Historie:
6.srpna 1380 vydal Albrecht z Kolovrat zakládací listinu kláštera pro 13 řeholníků. Klášter, založený a postavený již v roce 1373, nechal Albrecht majetkově zabezpečit věnováním několika dvorů, vinic a chmelnice. Okolní obce měli také povinnost klášter zásobovat potravinami a penězi. Zakládací listinu potvrdil 22. dubna roku 1384 král Václav IV. Albrecht si klášter vybral jako místo svého posledního odpočinku.
Během husitských válek klášter postupně upadal, nicméně přízeň rodu Kolovratů jej neopustila, a tak se v letech 1520 až 1523 dočkal první opravy na náklady Václava Bezdružického z Kolovrat a jeho bratra Jiřího. Velkou pohromou se pro klášter stala třicetiletá válka. V roce 1631 byl napaden Sasy, vyloupen a pobořen. Kolovratové opět pomohli, když v roce 1644 Jindřich Libštejnský odkázal klášteru 7000 zlatých, za které byl v letech 1647 - 1648 opět opraven.
V letech 1715 - 1718 se klášter dočkal první velké přestavby, vedené jedním z nejvýznamnějších stavitelů českého baroka Janem Blažejem Santinim který přistavěl do průčelí kostela velikou věž a zřídil hřbitovní kapli.
V letech 1731, 1740 a zejména 1745 přišly veliké průtrže mračen, které poškodily budovy natolik, že bylo rozhodnuto o další celkové přestavbě. Ta byla svěřena dalšímu významnému baroknímu staviteli Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a začala r. 1746. Tehdy byl také položen základní kámen k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V září 1747 byl dokončen presbytář a 5. dubna 1750 byl nový kostel vysvěcen. Věže byly dokončeny až v roce 1755. Vzniklo tak architektonicky vynikající dílo, které nemá v širším regionu soupeře, bohužel při radikální přestavbě vzala za své veškerá předchozí Santiniho práce. Po Dientzenhorerově smrti v r. 1751 vedl práce jeho žák, staviteů Anselmo Lurago, který stavěl zejména budovy konventu.
Další dramatické události přinesla klášteru až druhá polovina 20. století. V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K násilně zrušen a přeměněn na věznici, později pak na vojenská kasárna. V roce 1961 zde pak byla umístěna dětská psychiatrická léčebna, která zde sídlila až do roku 1994.
Současnost:
Klášter byl vrácen řádu, avšak dodnes není příliš využívaný. Některé z budov kláštera slouží jako sklad humanitární pomoci charity Praha. Kostel je využíván jen příležitostně. Nejvíce poutníků do Ročova míří o každoroční pouti, při níž vždy zazní i tzv. "Ročovský Zdrávas", složený na počest Matky Boží.
Pivovar:
V těsném sousedství kláštera se nachází bývalý pivovar. Tradice vaření piva je doložena již od konce 14. století, kdy konvent dostal od zakladatele Albrechta z Kolovrat i chmelnici. Původně se vařilo přímo v areálu konventu, až v roce 1699 se započalo se stavbou samostatného budovy pivovaru v severozápadním rohu klášterního dvora. V roce 1773 pak byl položen základní kámen k pivovaru na dnešním místě. Z této doby pochází také barokní brána do dvora a štukový strop v přízemní místnosti hlavní budovy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby kolem roku 1880. Nezbytnou součástí pivovaru byly veliké sklepy, dodnes zachované v protější stráni a rybník.
Interiér kostela:
Část sochařské výzdoby pochází z dílny pražského umělce Ignáce Františka Weisse, nejcennější je jeho opuková socha Madony z konce 14. století. Po vstupu do chrámové lodi návštěvníka nejprve zaujme hlavní oltář, v jehož středu je umístěna prosklená skříň s již zmiňovanou sochou Področovské Panny Marie. Lavice jsou starší než ostatní vybavení, protože vznikly již o několik desítek let dříve v roce 1701. Malby na klenbě vytvořil lounský umělec Antonín Smich, zajímavostí je, že nikdy nebyly obnovovány. Nádherný interiér však skrývá sakristie - barokní nábytek, který ukrývá původní liturgické předměty a oděvy. Cenností chrámu je zvon z poloviny 16.století, přenesený do Ročova roku 1789. I přes zachovalost kostela, zrušení kláštera nepřežilo vybavení konventu (včetně vzácné knihovny). V presbytáři se kromě slavné madony nachází také další dvě gotické sochy sv. Barbory a Kateřiny. Mezi další zajímavosti, které nelze opomenout patří velkolepá kazatelna, náhrobek zakladatele Albrechta Kolowratského a šest postranních oltářů, zasvěcených patronům augustiniánského řádu. Za zmínku též stojí zdejší varhany. Nástroj, který začal vznikat roku 1752 je vestavěn do stejně starých skříní a pravidelně se upravuje a obnovuje.
Opuková socha Področovské Panny Marie se stala nejznámějším symbolem kláštera. Je jí připisováno mnoho zázraků, pověstí a příběhů, které byly zpracovány v různých publikacích.