U Vlčího kola.
Tuto pověst mě vyprávěla moje prababička, když jsme do těchto míst chodili s krůsnou
husám na přesličku. Uprostřed Vlčího kola rostl tehdy krásný mohutný smrk, který byl
později skácen a nezůstal po něm ani pařez. Nahradil ho na památku této události
alespoň mladý dub. Snad se mu bude dařit.
Tenkrát les vypadal trochu jinak, i ty krásné vzrostlé památné buky v okolí již zmizely a
dále nenápadně mizí.
Všude bylo spoustu boruvčí a hebký mech zval k odpočinku .
A já vykulený klouček, jsem se zájmem poslouchal to, co sdělili našemu pokolení jejich předkové.
Proto dnes se s Vámi chci o tento příběh rozdělit . . . .
Snad se to přihodilo někdy kolem roku 1790.
Je podzim – je čas posvícení -
nuž, pojďme hoši, zvesela dnes hráti!
Nad dobré muzikanty věru není -
my budem kapela pravá a bez výslužky se nikdo nenavrátí.
Jiřík z Borové s housličkami a Franta s basou broukavou
zvou kamarády - ,,Pojďte dnes všichni přece s námi!
Slunce nám svítí nad hlavou
a ať jste zblízka nebo zdáli,
tu cestu v mžiku překonáte:
na Ransko dnes si hudebníků zavolali.“
Tak křepce vyzpěvují páté přes deváté.
A bylo pak v Ransku vskutku převeselo -
jak se tu muzikantům při dobrém jídle, pití hraje:
po pansku chvíli, pak zas selské písně bujaré tovaryšstvo pělo,
a tancem vířil celý sál.
Tak dělo se po tři dny a dvě noci celé -
vždyť kdo by domů pospíchal,
když všecko je tu tak tuze převeselé!
Však konec má mít i ten nejbujnější bál - je čas se rozejíti
- vytrácejí se všichni cestou svou
a posledním kdo musel každého až k prahu sprovoditi,
byl Jiřík s písní přesladkou.
Jediný u zvoničky zůstal stát
daleká jest do Borové cesta domů -
tak začal ve tmách přemítat,
když měsíc zašel, vítr začal vát a on ocitl se sám pod temnou klenbou stromů.
A kmeny houstnou, v cestu se mu staví,
ze země rostou kameny -
jen pozor na housličky – když rozbijí se, sotva je kdo spraví:
však ruce slábnou a nohy jsou již k smrti znaveny.
Zlé oči zlatavé zakmitnou v křovinách,
hvozdem zní táhlé zavytí.
O strach v duši překračuje práh.
Pak měsíc vyjde – les rázem rozsvítí:
kol Jiříka smečka vlků stojí v kruhu shromážděna
každý z nich vrčí, ježí srst a cení strašné bílé zuby.
- Tu Jiříkova cesta zdá se zpečetěna
- dnes píseň vehnala jej do záhuby.
,,Však pročpak smutně umírat!“
sám k sobě praví, pomodlí se vroucně
a smyčcem začne struny probírat.
A vlci jenom hledí nemohoucně
a v kole musejí pokorně tancovat . . . .
Až za svítání rozprchli se na vše strany -
celí zmámení a zmalátnělí.
Muzikant Jiřík zhatil hrou neúnavnou jejich plány.
Se sluncem východem uhlíři, co milíře pálili, pak do lesa přicházeli a nestačili se svým zrakům divit:
kol muzikanta kolo vyšlapáno -
tak divým vlkům muselo se jeho vyhrávání líbit,
že v kruhu tancovali, než přišlo Boží ráno.
A proto budiž na věky vzpomínáno v tomto místě,
že víra, srdce čisté, pravé umění
přemůže zlo nenadálé jistě
a noc nejčernější v světlo denní promění.
U VLČÍHO KOLA.
Vlčí kolo z příběhu mé prababičky se nachází na okraji NPR Ransko.
NPR Ransko byla zřízena vyhláškou MŽP č.17/1997 Sb., ze dne 27.1. 1997. Rozkládá se na ploše 695,4 ha, ve výšce 54O – 673 m.n.m.
Podařilo se to až po desetileté snaze a úsilí místní organizace ČSOP a CHKO Žďárské vrchy.
A jsem rád, že jsem byl u toho. Vyhláškou byly sloučeny v jeden celek cenné přilehlé přírodní rezervace.
Účelem bližších ochranných podmínek bylo upravit provoz lesního hospodářství, výkon práva myslivosti,
ochrana geofondu rostlinstva a živočichů, zlepšení stavu lesního ekosystému Ranského masivu a dalších činností na území NPR.
V současnosti v rámci hospodářského plánu a péče o lesní porosty byly vlastníkovi lesů LDO Přibyslav
povoleny výjimky schválené MŽP a CHKO Žďárské vrchy. O této činnosti se můžete přesvědčit již za
hranicemi NPR, proto nebuďte příliž překvapeni. Jedná se
například o těžbu dřeva ( druhová změna porostů, srovnávání stáří porostů),
budování a opravy přibližovacích cest, obnova odvodňovacích příkopů a ostatní.
Přesto, že se v této lokalitě, mimo nádhernou bučinu nenachází v přírodě nic cenného,
budete se pohybovat po nezpevněné přibližovací a manipulační lesní cestě. Cesta je místy označena šikmými pruhy.
Rovněž je třeba dodržovat uvedené pokyny, včetně atributů. Nesnažte se experimentovat !
V dřívějších dobách se zde nacházel rozlehlý komplex pralesa při Liběcké stezce a lehce se dalo zabloudit. Vždyť zabloudil i muzikant Jiřík.
Z těchto důvodů doporučuji se vrátit stejnou cestou zpět na Borovskou silnici.
Pozor od stage č.1. je po této silnici zákaz vjezdu motorových vozidel ! Vyhnete se alespoň pokutám od policie ČR a LDO, ale myslím si,že procházka ještě nikomu neuškodila.
V lese se pohybujte potichu, aby jste zbytečně nevyplašili zvěř. Při vyndávání krabičky nebuď ukvapený a trochu přemýšlej. Zpátky vrať stejným způsobem! Díky.
Doporučuji navštívit i ostatní kešky v této oblasti.
CESTA KE KEŠI. Na úvodních souřadnicích se keška nenachází, celkový výlet a procházka k finálce u Vlčího kola je od parkoviště ve vzdálenosti cca 1680 m.
Stage 1. - N 49°40.685
E 015°50.132
Zde hledej doplnění čísla k FNL souřadnici ABC.
stage 2. - N 49°40.396
E 015°49.921
Zde hledej doplnění čísla k FNL souřadnici DEF.
Finálka -
N 49°40. ABC E 015°49. DEF
Pozor hint u stage 1 a stage 2. jsou ještě jednou zašifrované !
Pokud zde najdete TB nebo GC a chcete ho z keše odnést, tak si jej prosím nenechávejte, ale vložte jej do jiné kešky, (případně se pokuste splnit úkol s předmětem spojený), a řádně jeho cestu pomocí identifikačního kódu zalogujte ! !
Přeji příjemný a klidný odlov !
Váš kamarád Oldgrizzly.
