Přez zimu se mi postupně nahromadily vyrobené krabičky a na jaře vyvstala tradiční otázka... kam s nimi?...
Ovlivněn Alkeho sérií ,,Arabela" ( z časových důvodů bohužel neabsolvované ), jsem se rozhodl vytvořit něco podobného v okolí Českého Krumlova ( i když ne v takovém rozsahu - nenašel jsem tolik volného prostoru). Běžné pohádky jsem zavrhnul hned ( netřeba omílat ty samé od dětství známé ) a začal jsem na netu hledat něco jiného. Klíčová slova pro moji sérii byla zadávána podle vyrobených krabiček a ejhle... Narazil jsem na ,,Pohádkový web" a na netradiční pohádky pana Viktora Pondělíka. Jméno mi bylo povědomé a po chvilce pátrání jsem přišel na to kde jsem tohoto člověka už potkal. Pan Viktor Pondělík pracuje jako učitel na Základní škole Linecká v Českém Krumlově.
Po vysvětlení jakou má šanci zvětšit svoji slávu po okolí, mi pan Pondělík udělil souhlas s použitím jeho pohádek. Jeho reakce na dotaz zdali-li píše pro děti a jestli můžu jeho výtvory použít: ... Panebože kde jste mě objevil?... a dělejte si s nimi co je libo... Osobně si myslím, že by byla škoda aby tyto pohádky zapadly do nitra internetu a dozvěděla se o nich jen hrstka lidí, kteří na tento web pravidelně chodí či jen náhodou zabloudí.
Vybral jsem pro vás pět pohádek a samozřejmě bonus. Luštění bude nezáludné ( jsou určeny hlavně pro děti) a finálky jsem ukryl na místech které jsou pro mne něčím zajímavé a věřím, že se zalíbí i vám. Taky doufám, že série splní můj hlavní záměr: ... vytáhnout ,,klíšťata" a samozřejmě i ty dospělejší, od televizorů a počítačů ven na vycházku i když jenom kousek za město.
Takže milé děti... pohádka začíná...
OŘÍŠEK
autor pohádky: Viktor Pondělík
Byla jednou jedna louka a na kraji této louky vyrostl lískový keř. A jak už to tak bývá, na tomto keři vyrostly oříšky. Většinou to byly oříšky obyčejné, jeden však nikoliv. Onen neobyčejný oříšek totiž rozuměl lidské řeči.
Jednou se poblíž lísky objevila na trávníku deka a na té dece holčička s maminkou. Maminka držela v ruce knížku a oříšek tak volky nevolky naslouchal pohádce, kterou maminka holčičce četla. V té pohádce dostalo jedno ustrkované děvče od tatínka tři oříšky a kdykoliv některý z těchto rozlousklo, vypadly z něj překrásné šaty, díky nimž se děvče nakonec dočkalo štěstí.
Oříšek naslouchal pohádce a byl stále smutnější a smutnější. Protože si stále více uvědomoval, že se v něm neukrývají žádné krásné šaty, ale jenom a pouze docela obyčejné jádro. Ostatním oříškům na lísce to bylo fuk, našemu oříšku ale ne. Visel sklesle na své větvičce a byl minutu od minuty smutnější a smutnější. Protože on nebude po rozlousknutí nikým opěvován, nad jeho obyčejným obsahem nikdo nezajásá.
Dlouho tam visel, předlouho. A do chvíle, kdy spolu s ostatními oříšky dozrál. Dozrál a čekal, jaký osud ho už záhy postihne. Už v duchu viděl to zklamání pohledného chudobného děvčete, až toto zjistí, že v něm nejsou ani krajky, ani samet, ani nádherné střevíčky. Jak jen se bál oné chvíle! Ovšem pak se stalo to, co náš oříšek nečekal. Zatímco po lidech nebylo nikde ani vidu, ni slechu, ke keři přicupitala veverka. Měla malé tělíčko a dlouhý, předlouhý huňatý ocas. Chvíli se rozhlížela po okolí a pak šup na větev. A už držela náš oříšek v tlapkách a už s ním pelášila do svého domečku v dutině stromu. Doma náš oříšek rozlouskla a rozlousknutý oříšek uviděl, co nečekal. Uviděl její šťastný úsměv. Protože co je takové veverce do nějakých šatečků? K čemu jsou jí nějaké střevíčky? Veverka našla v oříšku jeho jádro a byla štěstím bez sebe. Bude hostina, i když nikoliv v královském paláci.
A tak oříšek poznal, že není ani trochu méněcenný, že není k nepotřebě. Že ho má někdo rád. A s lidmi je to jako s tímto oříškem. I když si někdy třeba myslíme, že nejsme dokonalí, nemusí to být pravda. Jsme tak dobří, jak to cítí naše okolí. I bez krásných šatečků a drahých střevíčků.
Finále
Betatest na celé sérii provedla parta BAFLE za což jim děkuji.