Straka obecna Traditional Geocache

Straka obecna / Pica pica

Vzhled:

Straka je velká asi jako hrdlička a ze všech krkavcovitých je nejvýrazněji zbarvena. Většina těla je černá s kovově zeleným leskem a zvlášť za letu je dobře vidět kontrastní bílá kresba křídel a bílé břicho. Nápadným znakem je černý stupňovitý ocas, který je delší než tělo. Letící straku poznáme také podle typických veslovitých úderů křídel. Nepřeslechnutelný je straččí skřehotavý hlas, který svádí k pochybnostem, zda tento pták skutečně patří mezi pěvce, tedy do stejné skupiny jako třeba kos nebo dokonce slavík. Straka sem ale opravdu patří, společně s vránou nebo krkavcem.

Rozšíření:

Straka obecná se vyskytuje v celé Evropě a Asii. Její rozšíření je ohraničeno polárním kruhem na severu, na jihu sestupuje až k severoafrickému pobřeží, do Saudské Arábie a jižní Číny. V tomto rozlehlém areálu rozlišují ornitologové 12 poddruhů. Na území České republiky žije straka obecná středoevropská (Pica pica pica). Potravně jsou straky vázány především na travnaté porosty, hnízděním pak na stromy a keře. Nejraději proto obývají otevřenou krajinu s roztroušenými stromy, alejemi, stromořadími a pásy křovin. Nevyhýbají se ani ovocným zahradám a malým lesíkům. Početnost těchto venkovských populací je ovlivnitelná především aktivitou myslivců. V posledních desetiletích se straky začaly usazovat ve městech, kde jejich početnost vzrůstá mnohem rychleji než v zemědělské krajině. Postupně se tím řadí k ptačím druhům, které již procesem synantropizace, tedy přivyknutí na život s člověkem ve městech, už prošly (například poštolky).

Způsob života a potrava:

Samec se samicí spolu zůstávají většinou více sezón, i když v zimě nelétají vždy pohromadě, ale ve svém teritoriu o velikosti zhruba 5 ha se obvykle zdržují v průběhu celého roku. Vlastnictví určitého území straky signalizují nejčastěji posedáváním na vrcholcích stromů nebo se demonstrativně pohybují podél hranic svého teritoria. Pokud na jejich území vletí jiné straky, pokoušejí se je vlastníci vyhnat - většinou úspěšně. Potravu straky získávají především na zemi - v zimních měsících v ní převažuje složka rostlinná, v letních naopak živočišná. V době krmení mláďat straky nejdříve sbírají malé bezobratlé (pavouky, housenky, larvy), později brouky, červy, blanokřídlé a drobné obratlovce (hlavně hraboše, i zdechliny). Podíl vajec a mláďat drobných pěvců je velmi nízký a samozřejmě je časově omezen právě jen na hnízdní období. V létě a na podzim v potravě převažují různé plody (bobule, třešně, hrušky) a semena, která jsou významná zejména v zimě. Ve městech do svého jídelníčku přidávají odpadky a živočichy uhynulé pod koly aut.

Rozmnožování:

Přestože jsou stračí páry většinou monogamní a trvalé, nevěra jim není neznámá. V době hnízdění vnikají samci do sousedních teritorií s cílem spářit se s cizími samičkami, které jim to často umožní. Vlastní partnerku si však samci pečlivě hlídají. Samečci se tedy snaží maximalizovat počet svých mláďat a samice si zajišťují, aby byly skutečně oplodněny. Díky snaze žárlivých samců se však rodí převážně manželská mláďata. Od poloviny dubna klade samice nazelenalá, hustě šedohnědě skvrnitá vajíčka. Sama na nich sedí po dobu tří týdnů. Mláďata se líhnou holá a slepá, první peří se objevuje kolem osmého dne, kdy se jim také otvírají oči. Hnízdo opouštějí po dvou až třech týdnech, i když ještě špatně létají. Další dva týdny se zdržují převážně v blízkosti hnízda a rodiče je přikrmují ještě další čtyři týdny. Teprve po šesti týdnech od opuštění hnízda se mláďata stávají nezávislá na rodičích a sdružují se do skupinek společně s dalšími z jiných teritorií. Většina hnízdí až ve stáří dvou let. Asi polovině párů se nepodaří mláďata vyvést, úspěšné páry odchovají 2 - 4 mláďata za rok.

Hnízdění:

Straky umisťují svá velká hnízda vysoko do korun především listnatých stromů nebo v hustém trnitém křoví i docela nízko nad zem. Ve městech využívají vysokých stromů v parcích a jiné zeleně, často také různých konstrukcí - hlavně stožárů elektrického vedení. Většina párů nevyužije staré hnízdo, ale začátkem dubna začne budovat nové. Stračí hnízdo dosahuje značných rozměrů (až 0,5m v průměru) a je extrémně trvanlivé. V době, kdy stromy nejsou olistěné, je skutečně nepřehlédnutelné. Základ hnízda tvoří silné trnité větve, na nich je nanesena hlína a drobné kamínky. Vnější kostru tvoří větvičky a vnitřní výstelku kořínky, tráva, listí a chlupy. Hnízdo je často ještě opatřeno stříškou z větví. Dovnitř vedou dva protilehlé vchody umožňující v případě nebezpečí rychlejší útěk. Hnízdo staví samec a samička společně, ona ale tráví víc času úpravou hnízda než nošením větví. Nedávno bylo prokázáno, že hnízdo je jakýmsi odznakem úspěšnosti a kvality páru, zejména samce. Velikostí svého hnízda, tedy množstvím přineseného materiálu, samec zřejmě dokazuje samici, kolik úsilí je ochoten a schopen vložit do vlastního hnízdění. V mohutných hnízdech pak samičky snášejí více vajíček. Čím více tedy samec investuje do bydlení, tím více má potomků.