Odbor spolku Krematorium v Semilech vznikl s cílem vytvořit žárové pohřebiště 4. 4. 1929 (Spolek Krematorium byl založen v Praze roku 1909 Jaroslavem Kvapilem, první kremace se konala 31. 10. 1918 v Liberci). V roce 1933 Emil Edgar navrhl do prostoru městského sadu urnový háj. Poté následovaly přípravy na stavbu, při kterých byl mimo jiné zvažován výběr pecí. Nakonec oproti používaným naftovým byly vybrány pece elektrické, které měly pietnější způsob spalování.
Jednalo se o první užití elektrických pecí na našem území a páté v Evropě.
Pece dodala akciová společnost Československé závody Brown - Boveri z Prahy. Návrh byl zadán semilskému architektovi a staviteli Josefu Schejbalovi, který se nechal inspirovat strašnickým krematoriem v Praze.
Stavbu pozdržela změna manipulace s rakvemi, kdy byl dodatečně vybrán pietnější způsob posunu rakve dozadu namísto posunu do propadliště. Proto musel být objekt prodloužen a tím vznikly finanční potíže.
Slavnostní otevření krematoria se konalo až v roce 1937.
Semilské krematorium se stalo vyhledávaným cílem výletů a exkurzí. Před budovou byl později vytvořen parčík s jezírkem a fontánou dle návrhu architektonické firmy Ducháč - Vyskočil z Prahy. Památník padlým s řeckým ohněm byl odhalen v roce 1960.
V 60. letech 20 stolení byla také provedena necitlivá radikální rekonstrukce. Od roku 1988, kdy byla postavena nová spalovna, se v krematoriu již nespaluje. Původní stavba měla půdorys latinského kříže, který zcela setřely pozdější přístavby kanceláří, kolumbária, chladnice a dalších. Původní rozsah krematoria tvoří převýšená kubická část s atikami, s obřadní síní, na kterou navazuje snížená přístavba pro manipulaci s rakvemi a zrcadlově posazená postranní křídla s kancelářemi, provozními místnostmi, místonost pro hlídače a zahradníka, kněze a pitevna. Centrální část je přístupná po předloženém schodišti a vstup kryje rovná deska. Průčelí člení výrazné lizény, mezi kterými se nachází úzká dlouhá okna. Postranní křídla mají okna nížší stejného tvaru.
Výzdoba interiéru byla zadána Aloisovi Doleželovi, žáku Maxe Švabinského. V roce 1938 vytvořil čelní fresku inspirovanou biblickým citátem: "... z loktů mých vstoupíš v rajský stav..." a boční fresky "Hodiny života a hodiny smrti" a "Od kolébky ke hrobu". Také navrhl vitraje, které následně zhotovili sklenář Ladislav Skrbek a kovář Karel Havránek. V čekárně se nachází obraz s motivem čelní fresky, který sloužil pro schvalovací řízení.
V keši není tužka, tak nezapomeňte na svoji.
Pro odlov není potřeba vstupovat do areálu, ani vstupovat do zeleně. Myslete na to, že se nacházíte na pietním místě.