Odval Ema
Základní údaje o lokalitě
Vlastník pozemku : RPG RE Land,s.r.o.
Správce odvalu : podnik DIAMO
Monitoring území : SG – Geoinženýring, spol s r. o
Objem odvalu : celkový komplex cca 4 mil. m3
Rozloha : 32 ha
Doba provozu : 1920 – 1995
Tvar : kuželový s nepravidelnou tabulovou plochou u paty kužele
Odval Ema se nachází v katastrálním území Slezské Ostravy. Na severovýchodě a východě sousedí s městskou zástavbou rodinnými domky, na severu a severozápadě sousedí s areálem bývalého Dolu Petr Bezruč a na jihozápadě s plochou údolí Trojice s bývalou koksovnou Trojice.
Odval Ema představuje v rámci širšího okolí největší kuželový odval v městské zástavbě Ostravy a současně tvoří výraznou dominantu města. Jedná se o starý komplex odvalů dnes již uzavřených dolů Ema, Trojice a Petr Bezruč (Terezie). Nadmořské výšky se v oblasti studované lokality pohybují od cca 234 m n. m. v místech pod patou odvalu do cca 315 m n. m. na nejvyšším vrcholu odvalu. Vlivem přirozeného slehávání hlušin sice kužel poklesl již o více než 10 m od své původní výšky při ukončení navážky, ovšem i přesto tvoří halda Ema nejvýraznější pohledovou dominantu středu Ostravy. Uvnitř hořící haldy dosahuje teplota až 1500 °C. Díky teplu, které z hory vyvěrá, roste na haldě teplomilná flóra a panuje na ní subtropické klima, kde se ani v zimních měsících nevyskytuje sníh, ale roste zde celoročně tráva. Vzhledem ke své unikátnosti je zařazena mezi kulturní technické památky. Díky k tomu, že se jedná o technickou památku, tak je v podstatě možné termický proces pouze sledovat a veškeré možnosti sanací či hloubkových vrtů jsou tak vyloučeny.
Geologické poměry
Geologická stavba území zájmové lokality a jejího nejbližšího okolí je poměrně složitá a v horizontálním směru vykazuje dosti velkou proměnlivost. Geologicky nejstarší jednotkou zájmového území jsou horniny uhlonosného karbonu. Tyto horniny jsou na celém území uloženy velmi mělce pod povrchem. Hlavním geologickým prvkem modelujícím původní přirozený tvar údolí v místě zájmové lokality do nynější podoby, je mocná vrstva navážkových formací, dosahující místy mocnosti několika desítek metrů (centrální kužel odvalu).
Historie a vznik odvalu
Odval Ema se nachází v hornicky dlouhodobě využívané oblasti a tvoří komplex odvalů bývalých dolů Ema, Trojice a Petr Bezruč (Terezie), historicky ještě starších důlních děl a jedná se tak o jeden z nejstarších odvalů na Ostravsku, který byl v provozu již od roku 1920. Svah odvalu je vyvinut jen částečně, poněvadž k jeho sypání docházelo postupně, po dílčích terénních úpravách původního podloží. Původní konfigurace povrchu terénu je dnes již nezjistitelná.
Základní úprava vytěženého surového uhlí ve výše zmíněných dolech spočívala v první fázi ve třídění na roštu o průměru 80 mm. Nadroštné přecházelo přes ruční přebírací pás, z něj byl uskladňován do zásobníku a pak vozy dopravován úzkorozchodnou drážkou k vozíkovému výtahu na odval Ema. Tam pak byl tankovým výklopníkem deponován přímo na odval. Mimo běžné karbonské horniny bylo na odval uloženo i blíže nezjistitelné množství stavebního, komunálního a domovního odpadu. Těsně po válce byly v patě odvalu ukládány sutě z rozbombardovaných domů. Podle svědectví pamětníků se na odval sypaly i dřevěné piliny a ukládaly se zde na výpěrky (těžební odpad) z úpraven o zrnitosti 0-200 mm, které místy činí cca 15 % objemu.
Termické procesy, včetně otevřených požárů, zde probíhají již desítky let s různou intenzitou. Opakované pokusy o sanaci centrálního kužele nebyly účinné. Jako příklad z 60. let lze uvést provozní pokus sanace existujících termických procesů, který spočíval ve společném sypání haldoviny a elektrárenského popílku. Lokalitu Ema negativně ovlivnila i úzká spojitost s přilehlým odvalem dolu Trojice a odvalem Dolu P. Bezruče. Na prvně jmenovaném došlo zřejmě vzhledem k vysokému obsahu spalitelných látek v hlušině k samovznícení a následnému požáru. Jeho asanace proběhla roku 1977 metodou plošného rýhování povrchu haldy. Do vyhloubených rýh byla naplavována suspenze elektrárenského popílku a vody a tím byla vytvořena těsnící bariéra proti přenesení požáru.
V současnosti evidentní termické procesy v odvalu probíhají na jihozápadní části svahu centrálního kužele v pásu širokém 7-12 m (prostor bývalé lanovky). Zasažená část má plochu cca 2000 m2 a nacházejí se zde otevřené průduchy s výstupem horkých plynných zplodin hoření.
Z hlediska rekultivací byla na komplexu odvalů dosud provedena rekultivace obvodového prstence, zploštění svahů a zalesnění do překryvu souvkovými hlínami i na temeni.
Průzkumné práce a termická aktivita lokality
Provedení průzkumu bylo z titulu technické památky povoleno pouze v omezené formě, tj. v centrální části kužele a bez hloubkových vrtných prací. Cílem projektu byla realizace a vyhodnocení termických procesů na odvalu Ema v povoleném rozsahu, monitoring projevů termické aktivity a stanovení časových změn ve sledovaných připovrchových vrstvách tělesa odvalu. Termická aktivita byla sledována mnoha způsoby, tj. opakovaná letecká termovize, sledování podpovrchových teplot v síti 10 x 10 m, sledování teplot v hloubi 3 m pod povrchem v síti 30 x 30 m a měřením koncentrací plynů CH4, CO2, CO v hloubkových sondách na síti 30 x 30 m.
Dlouhodobým termickým monitoringem (březen 2007 – březen 2009) nebyly zjištěny výrazné změny teplot. Sledováním výskytu CO a CO2 byly zjištěny pravidelně se vyskytující koncentrace v místech zvýšených teplot. Samotný tvar odvalu, při existenci značné mezerovitosti uložených materiálů, ve kterých se velice snadno vytvoří rozsáhlé průduchy, umožňuje vznik komínového efektu – vzdušiny tak mohou být nasávány z poměrně široké oblasti.
Závěry průzkumu a opatření
Na základě dosažených výsledků byla v roce 2009 doporučena opatření, které ovšem bylo možné jen částečně realizovat. Podařilo se alespoň zavést speciální monitorovací jednotky s dálkovým přenosem dat k podání okamžité informace o termickém procesu. Z důvodů těchto opatření navíc byla halda mezi červencem 2011 a zářím 2012 pro veřejnost uzavřena. Znovuzpřístupnění bylo umožněno i díky povolené sanaci. V místě, kde ze země vystupují na povrch zplodiny ze zbytků hořícího uhlí, jsou navršeny kameny. Ty rozptýlí plyn do ovzduší ve zředěné podobě a navíc se díky kamenné hradbě nemůže stát, že by došlo k přímé inhalaci škodlivých látek. Halda navíc byla rozdělena na dvě části. Větší část, ve které uhlí nehoří a lidem nehrozí nebezpečí, je zpřístupněná. A menší část, ve které uhlí hoří a na povrch vyvěrají plyny, je nepřístupná.
Podklady
Hájovský, Jiří.
Odval Ema. Technická zpráva. Ostrava: SG – Geoinženýring spol s r.o., 2012.
K samotné keši
Keš leží na začátku naučné stezky ul. Vlčkova. Je v ní sice obyčejná tužka, ale vzhledem k micro velikosti kešky a tužky doporučuji buď ořezávatko nebo tužku vlastní.
Fotodokumentace
