K západní části cesty, k svatojakubské cestě, existuje hodně literatury. Má název odvozený od apoštola Jakuba Staršího, který je v Santiagu de Compostela pohřben. Cesty patří již přes tisíc let vedle poutních cest do Říma a Jeruzaléma mezi nejvýznamnější poutní cesty v Evropě. V roce 1987 ji vyhlásila Evropská rada první Evropskou kulturní cestou a UNESCO ji v roce 1993 zařadila do svého seznamu světového kulturního dědictví.
Severní větev Svatojakubské cesty v České republice vychází ze Zbraslavi u Prahy a vede přes Karlštejn, Beroun, Nižbor, Kralovice, Plasy, Horní Břízu, vrch Krkavec a Stříbro do Kladrub. Od kladrubského kláštera pokračuje do obce Kladruby ke kostelu sv. Jakuba Většího a potom dále podél řeky Úhlavky, přes Tuněchodský mlýn na Prostiboř, Darmyšl, vrchovinu Sedmihoří, Vidice a Přes do Hostouně, kde se rovněž nachází kostel zasvěcený sv. Jakubovi. Pak vede přes Bělou nad Radbuzou do Železné, kde u Parku smíření přechází česko-německou hranici a napojuje se na trasu do Norimberka.
Jižní větev Svatojakubské cesty vede od českých hranic přes Regensburg (Řezno) a Eichstätt do Donauwörthu a bylo jasné, že její přirozené prodloužení na severovýchod směřuje ku Praze. Taktéž z historického hlediska není nejmenších pochyb o těsných a rozsáhlých vazbách mezi Prahou a Regensburgem. Misie západního křesťanstva přišla do Čech právě z Regensburgu a k založení samostatného biskupství pražského roku 973 nedal souhlas nikdo méně významný, nežli tehdejší regensburgský biskup sv. Wolfgang.
V roce 2012 jí prošlo 192 488 lidí (164 778 pěšky, 27 407 na kole a 281 na koni). Poslední dopravní prostředek moc lidí nepoužívá. -:)))
E10 je kratší, měří 2850 kilometrů.
Trasa prochází (od severu): Finskem, Německem, Českou republikou, Rakouskem, Itálií, Francií a Španělskem.
Na ceduli je ale trošku zkrácená, jen od Baltského moře ke Gibraltaru. Ale myslím že už je vymyšlená trasa až na Severní mys, k Nordkappu.
Půjde někdo po stopách Foresta Gumpa?
Od severu vede z Německa a prochází těmito známými místy: Varnsdorf, Nový Bor, Česká Lípa, Doksy, Bezděz, Kokořín, Mělník, Praha, Karlštejn, Dobříš, Orlík nad Vltavou, Písek, Týn nad Vltavou, České Budějovice, Český Krumlov, Lipno nad Vltavou, Vyšší Brod. Přes Šumavu přechází trasa do Rakouska.
Abych pravdu napsal, já se vždy ptal, zda to celé někdo již prošel. A co mě napadne, je Forest Gump. Ten taky utíkal, až doběhl k oceánu, a když nemohl běžet dál, otočil se a utíkal zpátky přes celý kontinent.
Brána Ranche 7 D
Ještě k samotnému Ranči 7 D, určitě stojí za zastavení a zamyšlení. Zde po roce zde žil 1970 žil František Fišer, narozený 4. února 1926, syn obchodníka v Lysé nad Labem, absolvent nymburského gymnázia, studoval dominikánském řádovém učilišti v Olomouci, kde přijal jméno Angelicus. Po jeho rozpuštění v roce 1950 pracoval jako lesní dělník na Jedlové, kde žil v bývalé hájence. Poté byl noční hlídačem v Národním muzeu v Praze (1953), pracovníkem Státního archivu Litoměřicích (1954), kde pracoval na pořádání církevních fondů,byl historikem lovosického (1957-1960) a litoměřického muzea (1960-1968). Od roku 1966 byl vůdčí osobností severočeského trampského hnutí. Proslul jako organizátor zabezpečovacích prací na hradě Helfenburk u Úštěku. Dne 22. listopadu 1968 byl vysvěcen ve vídeňském dominikánském klášteře na kněze. V letech 1969-1970 byl pracovníkem muzea v Děčíně. Po propuštění z politických důvodů žil od roku 1970 trvale na Jedlové č. 1, což je Ranč 7 D, podle kterého má rozcestí jméno. Od roku 1972 až do smrti se podílel na ekumenickém překladu Bible. Jeho největší vklad spočíval v překladu starozákonních žalmů. V říjnu 1974 byl na Jedlové zatčen a po třech měsících vyšetřovací vazby odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně pro „maření dozoru státu nad církvemi“. Vedle mnohých překladů proslul znalostí křesťanské ikonografie, kterou uplatnil zejména v práci o hradu Karlštejně. Zemřel 1. února 1983 na embolii ve varnsdorfské nemoci, kde si léčil komplikovanou zlomeninu nohy. Za účasti mnoha set osob po ekumenické bohoslužbě pohřben v rodném městečku, v Lysé nad Labem.
Ranch 7 D v zimě.
Fotografie, pokud nejsou mé, jsem převzal z wikipedie, autoři jsou uživatelé E-roxo, Evgeni Dinev, Kalh, Steve a Yan Zhang.
Jak ke keši
Když půjdeme ke keši od doporučeného místa parkování, je keš směrem k Atlantskému oceánu, povede nás červená turistická cesta. Od samotného rozcestníku musíme asi 150 metrů směrem k Černému moři. Jen jeden povzdech, toto místo by mohlo vypadat trošku důstojněji. Byl bych i rád, kdybyste se u rozcestníku vyfotografovali, ono je přece jen těžké se rozhodnout, jestli máme jít k Atlantiku, na Gibraltar, či Baltu nebo k Černému moři. -:)))