Stage 1 - viz úvodní souřadnice, velikost small, najdete ní najdete souřadnice ke stage 2. Pár metrů od stage 1 najdete i místo na parkování, viz waypoint. Doporučuji dále vyrazit pěšky, jedná se o příjemnou procházku, celková délka i s cestou zpět je cca 3km, 1h času. K stagi č.2 se dostanete autem také, k finálce už ne, auto budete muset nechat na druhém waypointu.
Stage 2 velikost nano, najdete zde souřadnice k finální keší. Zde se ještě dostanete autem.
Finálka - velikost regular, nachází se v blízkosti oploceného pozemku, není nutno přes plot lézt, ani nijak narušovat soukromé vlastnictví. Keš je volně přístupná z krajiny.
Se skrýší nijak nemanipulujte, nepřemisťujte ji, neobracejte, jinak bude budit podezření! Pokud možno, vždy lehce zamaskujte. Dávejte pozor, jste na vyhlídkovém místě, můžete být viděni.
Pokud se rozhodnete jet autem i k finálce, auto nechte zaparkované před závorou, viz druhý waypoint. Dále jen pěšky či na kole. Terén je označen jako 3, ale dostanete se tam v pohodě i s kočárkem. Obtížnost terénu zvyšuje stoupání, které je nutno na vrchol kopce absolvovat. Netrénovaný či starší člověk vyjde nahoru také bez větších obtíží, ale bude si muset po cestě vydechnout. Nejedná se o žádný trek, ale převýšení cca 30m na 400m dlouhé procházce. Fotoaparáty s sebou!!!
Stage 1 - see GPS coordinates above, size - small, in this cache, you will find only GPS coordinates to 2nd stage. Parking for your vehicle is very close, see 1st waypoint. .
Stage 2 - size nano, in this cache, you will find GPS coordinates for final stage. Accesible by car.
Final stage - size regular, easy accesible from countryside, no need to trespassing. Be gentle during manipulation, camouflage a little after logging. Not accesible by car, car leave at 2nd waypoint. Take camera with you, won’t regret.
A co můžete po cestě potkat či navštívít
Rusín
Rusín je malá příhraniční obec ležící v Osoblažském výběžku u hranice s Polskem. První zmínka o této obci pochází z r. 1262. Během druhé světové války je Rusín přiřazen do Sudetské župy a většina obyvatel Rusína je německého původu. Po válce došlo k vysídlení německých obyvatel a repatriaci obce Volyňskými Čechy. Dále dochází k úpravě hranic a Rusín se stává příhraniční obcí. Druhá světová válka tak spojila osudy tří národů – českého, německého a polského.
Tyto tři národy se opětovně sešly na Rusínském kopci při vysvěcení zrekonstruované kaple Navštívení Panny Marie. Kaple je z daleka viditelnou dominantou. Původní kaple z r. 1814 byla zničena při bombardování v r.1945. Iniciátorem znovuvybudování kaple byl Josef Scharbert, profesor teologické fakulty Mnichovské univerzity a rodák z Hrozové. Stavba proběhla v letech 1992-1993 podle projektu F.Stoklasy z finančních příspěvků bývalých německých a současných českých farníků. K vysvěcení došlo 8.8.1993 a slavnosti se zúčastnilo na 600 Čechů, Němců a Poláků. Mši pod širým nebem sloužilo v latině sedm kněží tří uvedených národností. Ve věži kaple je instalován malý zvon, který s sebou přivezli Češi až z Volyně. Hodiny na věži odbíjejí čas každou půlhodinu. Nad oltářem je latinský nápis, který se dá přeložit „Aby všichni jedno byli“.
Z Rusínského kopce (314m), na kterém je kaple vystavena, je nádherný výhled na okolní krajinu. V pozadí lze pozorovat vrcholy Hrubého Jeseníku. Při dobrém počasí je možno vidět i vrchol Pradědu s vysílačem. Pokud se vydáte od kaple kousek na západ a přejdete na druhý vrchol Rusínského kopce (314m), můžete se rozhlédnout po polské krajině, směrem na Glubczyce a blízké okolí.
Hrozová
První písemná zpráva o Hrozové je z roku 1309. Obec tehdy patřila Konrádovi zKoberna, synovi Herborda z Fulštejna, vlivného vazala olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka. Herbord dostal území s hradem Fulštejnem (dnes v Bohušově) jakoléno. Hrozová patřila sice územně do Opavska, ale jako léno Olomouckého biskupstvípatřila právně do Moravy. Hrozová dala tak později jméno jedné z těchto tzv.moravských enkláv ve Slezsku, zahrnující po dobu své existence často i nedalekéPelhřimovy. K fulštejnskému panství patřila Hrozová až do roku 1566. V té době už bylo obyvatelstvo vesnice zcela německé. Potom se v držení léna střídají šlechtické rody Sedlničtí z Choltic, Trachové z Březího, Lvi z Rožmitálu a posledními jsou Pinové z Friedentalu. Friedentalové nechali ve vsi v roce 1871 zbořit zchátralý zámek stojící na místě původní tvrze. Bohužel se nezachoval ani „zámeček ve švýcarském stylu“, postavený na místě zbořeného zámku, protože byl zlikvidován v 70. letech minulého století.
Kostel je hlavní pamětihodností vesnice. Je zasvěcen sv. archandělovi Michaelovi a je uváděn již v roce 1309, stejně jako vesnice. Areál farního kostela včetně ohradní zdi kolem přilehlého hřbitova je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památekokresu Bruntál. Jádro kostela je raně gotická stavba z poslední třetiny 13. století, která byla během let několikrát přestavována a upravována. V roce 2011 proběhla oprava střechy a fasády, uvnitř kostela byl proveden částečný archeologický průzkum. Další památkou je socha Panny Marie s Ježíškem (Madona z Hrozové) z doby po roku 1500, která je dnes vystavena ve Slezském zemském muzeu v Opavě.
Potok Hrozová
potok Hrozová (polsky potok Grozowy, německy Große Bach, občas též podle svého levostranného přítoku Trója) tekoucí přibližně z jihu na sever, který dále pokračuje do Bohušova, kde ústí do Osoblahy. Potok Hrozová tvoří v nejjižnější části obce také státní hranici a posléze hranici katastrů místních částí Rusín a Hrozová. V poli za Rusínem pramení též Matějovický potok, který dále protéká osadou Kwiatoniów na území Polska a opět na českém území Matějovicemi, načež se vlévá do Hrozové.
Jeleni
Pokud se vydáte na cestu pěšky můžete u stage 2 při troše štěstí pozorovat stádo jelenů o počtu několika desítek. Sice přes plot místní farmy, ale přesto je zážitek.