Zeleznak Multi-cache

Něco pro ty co mají rádi delší listingy a něco málo z historie:

Nejvýznamnější stavbou tohoto období byl most přes Labe. V Kuněticích byl od nepaměti převoz přes Labe u Havránkova hostince čp. 10. Hostinci se říkalo Na Převoze. Děti z Kunětic chodily do školy v Sezemicích přívozem, ale když bylo hodně vody, tak se nepřeváželo a děti musely zůstat doma, nebo jet na kole přes Němčice a Dříteč. Když bylo Labe zamrzlé, chodilo se přes led. V r. 1932 se obecní zastupitelstvo začalo starat o výstavbu mostu, ale jednání na dlouhou dobu utichla. Výstavbu mostu vyhrály Opatovice a most přes Labe spojuje Opatovice s Vysokou nad Labem dodnes.

Dávné přání kunětických občanů se splnilo až v roce 1946, kdy byl do Kunětic přivezen a postaven vojenský most z prostředků "UNRRA". (United Nations Relief and Rehabilitation Administration). Americká organizace zajišťovala civilnímu obyvatelstvu potravinové balíčky, konzervy, obilí či sehnala technické prostředky pro obnovu válkou zničených nebo poškozených objektů (nákladní automobily, jeřáby, mostní konstrukce aj.) Pomoc přicházela z přebytečných vojenských zásob západních spojenců po ukončení války.

Velkou zásluhu na tom, že se most dostal právě do Kunětic, měl řídící učitel, později i předseda MNV pan Jan Ryšavý. Na výstavbu mostu bylo potřeba postavit piloty a vybudovat příjezdovou komunikaci. Bylo na občanech Kunětic, jak se k výstavbě postaví. Cement tenkrát nebyl a tak okres přidělil na výstavbu dřevěné klády z chvojeneckých lesů. Tyto klády 15 m dlouhé se ručně nakládaly na koňské povozy a převážely do Kunětic. Vše se dělalo zdarma, brigádnicky. Přišlo jaro 1947 a byl vyměřen most z Kunětic do Počápel. Pan Jiří Skala vzpomíná na pana Arnošta Nováka, který měl domek se zahradou v místech dnešní příjezdové silnice na most a kterému bylo 87 let, jak se slzami v očích přihlížel, když mu káceli ovocné stromy na zahradě, kudy měla vést nová cesta.

Most stavěl ženijní vojenský oddíl z Pardubic. Vojáci byli ubytováni v bývalé hospodě U Hošků čp. 5 u kostela. Stravování zajišťovali sami obyvatelé Kunětic, každý den jedna rodina ve vlastní režii. Kvůli povodním byl most postaven nad stoletou vodu a tak bylo zapotřebí navozit obrovské množství zásypového materiálu, aby se na most mohlo najíždět. Když vojáci most postavili, mohli jej používat pouze pěší, protože nebyla silnice ani v Kuněticích, ani do Počápel, tam byla jen pole. V Kuněticích bylo potřeba spojit most se silnicí u fary, tj. vytvořit násep ve výši asi 4 metry. Každý den navečer koňské povozy navážely zeminu z obecních pozemků při cestě do Rábů – Záhuří. Traktory a jiná mechanizace tenkrát nebyla a tak občané nakládali zeminu ručně. Chodili po práci dobrovolně, buď zapůjčili potahy nebo přišli s lopatou. O nedělích pomáhali i občané z Rábů a Sezemic. Na podzim roku 1947 již mohly děti do sezemické školy chodit po novém mostě. Do provozu byl most dán v únoru roku 1948. Ale ještě dalších 5 let trvalo, než byla silnice z Kunětic do Sezemic zprovozněna pro automobilovou dopravu. Tak zanikl převoz a brod přes Labe, který sloužil občanům po staletí. Poslední převoznicí byla paní Růžena Vosyková. První obětí mostu byl v červnu 1948 jedenáctiletý František Hošek z čp. 28, který utonul při skákání z mostu.

V roce 1972, tedy po 25 letech provozu, byla provedena generální oprava mostu, při níž byla zhotovena nová pilotáž, nájezdy a položena nová dřevěná mostovka. Při druhé opravě mostu v roce 1992 byl obnoven na čas převoz. Byla vypůjčena loď, nataženo lano přes Labe a převáželi se především děti do školy a lidé do práce.

V souvislosti se stavbou mostu za začala v r. 1951 budovat pevná silnice od školy k Labi. Do té doby byly všude pouze zpevněné cesty, které se podle potřeby každoročně opravovaly z obecních prostředků a všechny úpravy cest prováděli občané ručně pomocí koňských potahů.