To, že je v lese jižně od Polánky studánka, ví děti z širokého okolí. Také vědí, že se jí říká Čertova studánka, a rády kreslí čertíky u studánky. Ale málokdo ví, proč se jí vlastně říká Čertova. Představte si, že ke svému jménu přišla za jedné tůze smutné události. Seběhlo se to takto...
Na kraji vesnice jménem Polánka byla jedna chalupa a v ní bydlel malý kluk Matýsek Švajc, jeho sestřička Zorka Švajcová a maminka s tatínkem Švajcovi. Zatímco Zorka byla hodná, pomáhala rodičům a poslouchala je, Matýsek byl pravý opak. Pořád vymýšlel samé lumpárny. Třeba tátu rušil od práce a moc ho neposlouchal, mamince nepomáhal a také ji odmlouval. A Zorku? Zorka na tom byla snad úplně nejhůř: rušil ji od domácích úkolů, tahal za vlásky, schovával jí panenky a nebo se s ní hádal. Stále to však není všechno: v pokoji měl Matýsek klec s papouškem Igorem a toho papouška učil sprostá slova!
Rodiče si už s jeho lumpárnami nevěděli rady, až mu začali říkat, že když bude pořád zlobit, přijde si pro něj čert. Matýsek se tomu ale jen smál a rodičům říkal, že čerti neexistují.
Jednou v neděli po obědě nesl tatínek do Matýskova pokoje opravené autíčko, když na něj papoušek Igor vychrlil víc nadávek, než je pampelišek na louce. Například mu řekl: "Ty vole, na tom kole" nebo "Blbečku, dej si zpátečku." Tatínka takové nadávky pořádně naštvaly a Mates dostal na zadek. Pár dní byl od Matesových lumpáren klid, jen papoušek stále povídal to, co se naučil.
Následující středu se Matýsek vydal zkontrolovat a pohladit králíky, jenže zapomněl zavřít dvířka od králíkárny a když odešel, králíci utekli. Když jim Zorka odpoledne nesla mrkev a pampeliškové listí, s hrůzou zjistila, že je králíkárna prázdná. Vyděšeně zavolala maminku: "Mamí, mamí, králíci jsou fuč!" Jakmile maminka uslyšela Zorčin křik, běžela se podívat, co se vlastně stalo. Koukla na králíkárnu, prohledala každý kotec, ale ať dělala, co dělala, napočítala pouhé dva ušáky. Zorka jen pokrčila rameny a povídá: "Asi Mates..." Mamka si Matýska zavolala a celé hubování skončila klením: "Už aby si pro Tebe přišel čert!" Matýsek se smál, čerti přeci nejsou, ne?
Ale čerti existovali, Peklo jich bylo plné a už se tam ledacos o Matýskovi doneslo. Ač mu bylo teprve 6 let, jeho kniha hříchů už byla skoro celá popsaná, zbývala jen jedna jediná poslední stránka. I na ní už několik zápisů bylo.
Čerti tušili, že brzo bude kniha beznadějně plná, Matýsek propadne Peklu a tak se radili, kterého čerta pro Matese pošlou. Žádnému se ale nechtělo. Dohadovali se den, dva, zápisy na poslední stránce přibývaly, až musel zasáhnout Lucifer, nejvyšší ze všech čertů. "Nedomluvili jste se, budeme tedy losovat!"
Spustili hlasitou pekelnou hudbu a tančili čertovský tanec. Předávali si různě vidle, každý je bral neochotně a naopak spěchal, aby je předal dalšímu. Když tu najednou Lucifer mávl, hudba ustala a vidle držel mladičký čert Bambula. Byl to sice čert, ale rozený popleta. Netvářil se, že by měl z losu radost. Lucifer Bambulovi řekl: "Jsi vybrán ty! V Polánce, v domku skoro u lesa, bydlí zlobivý syn kuchaře Švajce, Mates. Přiveď ho k nám do pekla na převýchovu."
Bambula tedy šel, odhodlaný ukázat, že tentokrát všechno zvládne a svým rohatým kumpánům nebude jen pro smích. Snahu měl, ale jakmile se ocitl na povrchu, špatně se rozhlédl a už šel do jiné vesnice, do Neuraz. Tam obcházel stavení, ale nikde Švajcovi nenašel. Převlékl se za kačera (ano, toho s GPS) a šel do hospody, protože tam ví každý všechno. Sedl si, popíjel a ptal se. Na Matese a když se dozvěděl, že je ve špatné vsi, tak i na cestu. Z vyprávění štamgastů bylo i jemu jasné, že Mates je opravdu pěkný číslo a že s ním bude v pekle více než veselo. S veselou náladou se vydal ke Švajcům do Polánky.
Už se stmívalo, když Bambula došel k plotu zahrady Švajcových. Mates zrovna třásl se stromem, kde měla hnízdo malá sýkorka. Bambula mu řekl ahoj a začal Matese nenápadně lákat vyprávěním, jak půjde ke Kamenici lovit pstruhy. Neuspěl. Bambula si vzpomněl na svůj převlek a začal vypravovat o pokladech, které v lese určitě s GPS najdou. To bylo opravdu něco jiného, to Matýska lákalo. Více jej Bambula přemlouvat nemusel, Mates už byl rozhodnutý a samozřejmě se neptal rodičů. Klidně šel ven s úplně cizím člověkem, tedy s čertem!
Bambula ukazoval Matesovi GPS a vysvětloval mu, jak se hledají poklady. Líčil a určitě hodně přeháněl, kolik jich už našel, jaký byl největší a co bylo uvnitř za hračky. Matýsek poslouchal a těšil se, jak bude bohatý, až ten poklad najde a co s ním udělá. Jak tak přemýšlel, ani si nevšiml, že se Bambula proměnil zpátky na čerta. Až když mu Bambula začal číst všechny lumpárny a rošťárny, které kdy provedl, strašně se lekl. Plačky sliboval, že se polepší, že bude pomáhat, že bude dávat pozor na králíky, že nebude mluvit sprostě, ani papouška nebude učit nadávat. Sliboval, sliboval, ale Bambula ho dál vedl do lesa.
Když došli na místo, kde měl být vchod do pekla, Bambula ho nenašel. Mates se smál, že mu během chvilky nepozornosti změnil souřadnice v GPS. Čert se začal hrozně, ale opravdu hrozně vztekat, už to vypadalo, že tentokrát úkol zvládne, ale zase to popletl! Vztekal se, dupal jak pominutý, až kopyto zvonilo o kameny, pořád znovu a znovu. Nakonec kopytem vydupal do země díru! Také křičel na Matese, že jen co přijde na to, kam má vlastně jít, že ho odnese do Pekla, ale Mates se mu smál, že to určitě zase poplete.
Nedaleko šel na obhlídku Spáleného lesa hajný a když slyšel hádku, přišel blíže, aby zjistil, co se mu to v lese vlastně děje. Schovaný za stromem pozoroval a byl svědkem okamžiku, kdy se země rozestoupila, protože Lucifer se na tu strašlivou ostudu nemohl déle dívat. Bambula konečně odnesl Matese do Pekla. Země se za nimi zavřela, zbyla jen malá štěrbina, ze které tou ránou vytryskla voda.
Hajný byl v šoku, nevěřil, co právě viděl. Trvalo celou cestu do vsi, než se trochu vzpamatoval. Běžel hned ke Švajcům říct, co se Matesovi stalo. Ti se o něj už dávno báli, ale zpráva od hajného je zdrtila. Běželi okamžitě na místo, které jim hajný popsal, ale Mates tam opravdu nebyl. Volali Matese jednou, podruhé i po třicáté, ale nic – Matýsek se jim nevracel.
Chodili na toto místo každý den a u pramínku čekali, až jim Peklo Matese vrátí. Protože k pramenu chodili pořád, postavili si malou lavičku, aby se jim lépe sedělo. Také je napadlo, že by z pramínku mohli udělat během čekání studánku a tu později schovali do malého dřevěného domku. Lidé jí začali říkat Čertova, ač se to Švajcům vůbec nelíbilo. Stále tu čekali, že se jim Mates jednou vrátí.
Možná je cestou k pokladu potkáte i vy...
Kudy ke studánce
Protože se Čertova studánka nachází uprostřed rozsáhlého polesí, je snadné najít spoustu přístupových cest z různých směrů. Cyklisté a rodiny s kočárky mohou vyrazit z horního konce Polánky (waypoint P1, streetview), odkud vede závorou chráněná asfaltová silnička až do blízkosti studánky. Okolo studánky roste mladý bukový les, vhodné je proto použít betonové schody (waypoint T1). Obdobně lze využít silničku vedoucí od silnice mezi Polánkou a Myslívem. Preferujete-li jako pěší spíše měkký povrch, můžete auto zastavit na začátku lesní cesty kousek pod Oborou (waypoint P2, streetview) a ke studánce dojít po lesní cestě několikrát křížené drobnými potůčky či mokřinami.
(kopie listingu)