Tučňáci patagonští
Tučňáci jsou velmi populárním zvířetem. Pro svou eleganci a atraktivní vzhled jsou oblíbení i v zemích vzdálených tisíce kilometrů od jejich přirozených prostředí na jižní polokouli. I malé děti znají tučňáčky, aniž by si třeba byly jisté, zda jde o ptáka či savce.
Tučňáci kroužkoví před lovem
Celý řád těchto nelétavých ptáků se vyvinul před 70 milióny let na jižní polokouli. Při globálním ochlazování vyhynuly druhy žijící v tropických oblastech, ale předci dnešních tučňáků se dokázali ze zamrzající Antarktidy dostat na blízké ostrovy a později i na jižní pobřeží sousedních kontinentů. Přes toto úspěšné rozšíření se pro své přizpůsobení životu v chladných vodách nedokázali dostat přes teplé rovníkové vody na severní polokouli (s drobnou výjimkou Galapág). Ale přesto na severní polokouli, daleko od rovníku jeden druh žije. Vše začalo u jednoho aktivního učitele...
Hylákův rok v Británii
Charles Darwin, 1869
V životě slavného němčovického učitele Josefa Hyláka je před jeho příchodem do Němčovic na jaře 1880 méně známé období. V této době se tento místní génius vskutku renesančního rozletu vydal do britského Downe, aby zde strávil více než rok po boku velikána Charlese Darwina. Společně pracovali na teorii vzniku humusu, v té době především na měření produkce exkrementů žížal na pokusných plochách.
Přebal prvního vydání knihy The Form. of Veget. Mould through the Action of Worms
Čas trávený s Darwinem byl nejen časem prohlubování Hylákových přírodovědných znalostí, ale též časem Charlesova vyprávění o cestě na lodi Beagle a vzpomínání na cizokrajné země, prokládaného postřehy o chování exotických zvířat i životě domorodců. Český učitel měl tak možnost alespoň zprostředkovaně konfrontovat přírodu i sociální prostředí českých zemí s jinými kouty světa, což jej vedlo k poznání, že i naše vlast i národ jsou výjimečným a nenahraditelným kamínkem mozaiky celého světa. Později své studenty intenzivně vedl k vlastenectví.
Během těchto rozhovorů Charles velmi rád opouštěl roli váženého badatele na sklonku života a s mladickým elánem vymýšlel nekonvenční biologické pokusy. Ústředním tématem pokusů byla jeho teorie evoluce prostřednictvím přirozeného výběru a její experimentální ověření v dlouhodobém horizontu. Navrhoval např. přesouvání malých skupin jedinců určitého druhu mimo jejich přirozená stanoviště, ale na místa typově blízká, aby se ověřila schopnost jejich přizpůsobení, případně zvýšená reprodukční úspěšnost jedinců nejvíce vyhovujících novému prostředí. Darwin o těchto pokusech mluvil jen v úzkém kruhu svých blízkých, protože mu si plně uvědomoval ohromný časový přesah trvání takového pokusu oproti lidskému životu.
Pocta příteli
Učitel Josef Hylák
V mladém Hylákovi však tyto nápady rezonovaly, nepovažoval jej za vědecký humor. Po svém návratu do vlasti, přestěhování do Němčovic a též po skonu Darwina na jaře 1882 přemýšlel, jaký pokus by k uctění památky svého učitele, přítele a výjimečného vědce připravil. Rozhodl se pro troufalý čin: aklimatizovat v českých zemích tučňáky.
Ačkoliv se myšlenka může zdát diplomaticky řečeno příliš odvážná, Hylák ji pečlivě vyhodnotil. Detailním srovnáním biotopů různých druhů tučňáků s podmínkami panujícími okolo Berounky (pozn. autora: Hylák používal tradiční název Mže) vytipoval jako vhodný druh tučňáka skalního (Eudyptes chrysocome), snadno rozpoznatelného díky zlatavým chocholkách na stranách hlavy.
Tučňák skalní patří mezi menší druhy tučňáků, což bylo podle Hyláka výhodou z hlediska skromnějších potravních nároků. Hnízdí na velmi prudkých svazích a útesech, často s velkým převýšením oproti moři, v čemž spatřoval analogii ke svahům hluboce zaříznutého až kanoňovitého údolí Berounky s četnými skalními výchozy. Zároveň se nejedná druh kontinentální Antarktidy žijící na trvale či převážně zaledněném území, nýbrž na subarktických ostrovech.
Z mnoha různých populací tučňáka skalního vyhodnotil jako vhodné společenství žijící na Crozetových ostrovech v Indického oceánu. Tato ostrovní populace je v porovnání s dalšími lokalitami výskytu relativně blízká rovníku, ostrovy se rozkládají okolo 46. rovnoběžky (srovnej s oblastí mezi 49. a 50. rovnoběžkou Plzeňského kraje). Přesto se jedná o místa s rozdílnými klimatickými podmínkami: Crozetovy ostrovy s rozsahem teplot 5 °C – 18 °C mají menší teplotní výkyvy v průběhu roku než okolí Berounky na Rokycansku s výrazně chladnějšími zimami a horkými léty. Zásadně rozdílné jsou i srážky, neboť na Crozetových ostrovech prší bez mála po celý rok.
Původní tučňák skalní
Hylák strávil několik měsíců teoretickými úvahami o nezbytnosti soli pro život tučňáků, neboť tu nedokázal v dlouhodobém horizontu v Berounce zajistit a i krátkodobá úprava salinity vody by měla fatální vliv na ostatní faunu a flóru řeky. Mořská sůl je pro tučňáky potřebná rozptýlená ve vzduchu, neboť funguje jako desinfekce. Absence ovzduší se slanou složkou zvyšovala riziko infekčních onemocnění přesunutých jedinců. Aniž by Hylák dospěl k jednoznačnému závěru, rozhodl se pro praktickou zkoušku.
Tučňáci na Berounce
Učitel Hylák zaslal Carlu Hagenbeckovi, významnému německému obchodníkovi s divokými zvířaty, 6. července 1885 dopis, který se bohužel nedochoval, ale hylákologové o něm a především o poštovném našli zmínku v deníku druhé Hylákovy manželky. V něm pravděpodobně Hagenbecka požádal o získání chovné skupiny 25 tučňáků skalních. Podle záznamů C&K poštovního úřadu Hagenbeck odpověděl, pravděpodobně pozitivně, protože v následující týdnech učitel Hylák prodal pozemky zbylé po nebožce v jejím rodném Chockově.
V obecní kronice Němčovic lze nalézt v prosinci téhož roku drobnou zmínku:
Sníh přišel letos brzo, ještě před Mikulášem ho leží po kotníky. Panu řídícímu dorazily z Říše dva tucty hus zakrslého krku, které žádný hospodář nikdá neviděl. Avšak řídící o účelu hejna mluviti nechce. Božka od Novotných si v lese zlámala ruku.
Vybarvení tučňáka lesního
Tučňáků neznalí vesničané je zřejmě nepoznali. Hylák ve svém deníku učinil rozsáhlý záznam, podle rukopisu naplněn radostí, že pokus může začít. Hagenbeck zaslal 24 mladých jedinců, skupiny tvořili z poloviny samci a z polovinysamice, neboť jedna samice uhynula již na moři. Hylák celou skupinu prohlédl a do deníku konstatoval dobrý, u několika jedinců jen uspokojivý zdravotní stav. Do Vánoc měl celé hejno na dvorku za školou, ale protože necky s vodou ptákům nepostačovaly a každodenní zavážka dvou věder ryb ze žíkovské rybárny se prodražovala, rozhodl se přistoupit k další etapě pokusu a tučňáky na Boží Hod vypustit do volné krajiny.
S pomocí Jozífka Hejných tučňáky pochytal a na voze odvezl pod Starý zámek naproti Plané. Místo v těch dobách nebylo na tomto břehu hojně navštěvované a prudké svahy řeky i dvou potoků nabízely různé expozice slunci. Vypuštění tučňáci vycítili vodu a rychle k ní spěchali, a tak Hylák mohl do svého deníku napsat:
Experiment jsem zahájil a tím k mé lítosti má aktivní role skončila. Od této chvíle jsem jen nestranným pozorovatelem. Nyní je na přírodě, zda najde cestu přizpůsobení těchto vyslanců jižních krajin zdejším podmínkám.
Hylák okolí Radné pravidelně navštěvoval a pozoroval ke svému velkému potěšení, že se tučňáci se změnou prostředí vyrovnali. Zprávy získával i zprostředkovaně od hajného, který je zahlédl při svých pochůzkách a neustále hrozil, že ptáky postupně vystřílí. Jiným zdrojem byly zprávy z rybárny, které se pravidelně točily okolo slabých úlovků.
Tučňák lesní
Tučňáci lesní nedaleko Kaceřovského Mlýna
V následujících letech se řídící Hylák věnoval intenzivněji národopisné oblasti, kde dosáhl na regionální úrovni vynikajících výsledků. Tento posun v jeho zájmech a práci se projevil skromnějším počtem zápisů do deníku, které se týkaly populace tučňáků. Spíše ojedinělé zápisy však byly naplněny skromnou pýchou vědce, který shledával svůj experiment úspěšný. Nejen, že se tučňáci aklimatizovali a v místních podmínkách byli schopni přežít, ale po několika letech zahnízdili! Fenomenální průběh pokusu jednoznačně podtrhovala skutečnost, že počet ptáků dosáhl před světovou válkou stovky. Z dnešního pohledu se zdá být obzvláště šťastná volba mladých jedinců Hagenbeckem, neboť právě mládí přispělo k jejich přežití.
Tučňák lesní sedící na snůšce
Bohužel po úmrtí Josefa Hyláka v roce 1919 průkazné či alespoň hodnověrné záznamy o populaci po většinu 20. století mizí. Světlým bodem je výzkum Ústavu molekulární genetiky ČSAV z let 1988–1989 pod nenápadným názvem "Genetická různorodost ptačích populací v oblasti Horní Berounky". Pro naše posouzení reprodukční dynamiky je zajímavé konstatování stabilní populace přibližně 50 jedinců rozptýlených na strmých svazích obou břehů Berounky v úseku od Radné po Libštejnský Mlýn a též v údolí Velké Radné.
Výzkum se soustředil na genetickou výbavu, míru její různorodosti v podmínkách velmi blízkých inbreedingu a komparativní posouzení s původní populací. Poměrně překvapivě odhalil drobné genetické odlišnosti zdejší populace tučňáků od původní populace Crozetovo ostrovů, které byly podpořeny nezávisle zaznamenanými rozdíly chování během pozorování. Výzkumný tým vyjádřil myšlenku, že pokud by se proces změn v dalších desetiletích nezastavil, bylo by velmi vhodné mluvit o novém druhu, pro který navrhl název tučňák lesní (Eudyptes sylvatica).
Velmi zajímavé výsledky výzkumu, které by pomohly lépe pochopit rychlost změn genomu, však v důsledku společenských změn v době ukončení výzkumu a odchodu klíčových pracovníků do soukromého sektoru zůstaly nepublikované a prakticky neznámé.
Nelegální lov tučňáků
Při zpracování materiálů pro tento příspěvek jsme se velmi pozastavili nad nízkým počtem tučňáků na konci 20. století, který neodpovídal téměř populační explozi na konci předchozího století. Úvahy o vlivech, které mohly úbytek způsobit, nás dovedli k potravní konkurenci donedávna chráněných kormoránů velkých, které na Berounce zimují či ji využívají při přeletu do zimovišť.
Tučňák schovávající se před vodáky
Značně neformální průzkum mezi obyvateli okolních obcí naznačoval to, co nám později nad několikátou sklenkou potvrdil znalec místních poměrů: tučňáci jsou zdejším veřejným, ale dobře střeženým tajemstvím. Lidé se bojí, aby se o endemickém druhu nedozvěděli ochranáři, a neskončil tak jejich lov. Tučňák je zde oblíbenou vánoční specialitou, byť v zájmu zachování této lahůdky místní počet ulovených zvířat mezi sebou sami regulují.
Jako perličku uvedl, že pro udržení pečínek z tučňáků obce okolo řeky dlouhodobě bojkotují výstavbu přehrady na Berounce. Když jsme se ptali na vodáky, kteří by jistě tučňáky zaznamenali, vysvětlil nám, že tučňáci se přizpůsobili již během první republiky, kdy je vodáci s oblibou lovili, dnes mají spíše soumračnou až noční aktivitu (tj. chování známé jinak jen u tučňáka nejmenšího) a tak se s vodáky obvykle nesetkají nebo je vodáci považují za projev alkoholového opojení.
Tučňák na lesní cestě
Když jsme s těmito zjištěními konfrontovali starostu Němčovic, mimo záznam vše potvrdil a jako zapálený pozorovatel přírody přidal několik tipů, kde ptáky a jejich hnízda hledat. Se smíchem nám ukázal pamětní desku odhalenou panu Hylákovi: "To jste si fakt mysleli, že ji má za ty učebnice?" Odvedl nás k místnímu koupališti a se slovy "Už chápete?" ukazoval na obří sochou tučňáka.
Ale pak nám zcela vážně vysvětlil, že na současném stavu není dobré cokoliv měnit. "Sice jsme našeho tučňáka zařadili mezi konzumní druhy tučňáků, ale milujeme tuto delikatesu natolik, že si velmi hlídáme jeho stavy. Padesátka ptáků unikne pozornosti snáze než dva tisíce všude od Plzně k Berounu. Když se o něm neví, neseběhnou se davy pytláků, kteří by jej vystříleli za týden na trofeje." Požádal nás proto o pečlivé zvážení, komu o tučňácích povíme, a velmi mile nás motivoval pozvánkou na vánoční hostinu.
Pokud byste měli štěstí a při svých toulkách okolo Berounky tučňáky zahlédli (přes den se na lov vydávají však zřídka), popř. našli hnízdící samici, prosím, neplašte je. Potkat takto vzácného ptáka je jistě dostatečným zážitkem a odměnou. Děkujeme!
Recept
Od starosty jsme též získali jeden z tradičních receptů na přípravu tučňáka na česneku, který pro ilustraci uvádíme:
Připravte si jednoho dospělého tučňáka lesního, 12 stroužků česneku, 200 g másla, 3 ks cibule, vodu na podlévání.
Mladý jedinec zkouší teplotu vody před lovem
Tučňáka je nezbytné jej pečlivě oškubat, odstranit hlavu, pařáty a vykuchat, zvažte odstranění málo masitých částí křídel. Takto upraveného tučňáka opláchneme, osušíme a potřeme česnekem i zevnitř, osolíme. Před pečením necháme tučňáka 20 minut odpočinout v pekáči, pak jej podlejeme vodou (může být i např. kuřecí vývar), obložíme máslem nakrájeným na plátky a jemně nakrájenou cibulí. Pečeme přibližně 90 minut při teplotě 160 °C, dokud kůže nezezlátne. Nezapomeneme průběžné podlévat a přelévat šťávou z pekáče.
Jako příloha jsou doporučovány brambory či rýže s hříbkovou-bylinkovou omáčkou: 250 g hříbků nakrájených na plátky orestujeme zlehka na 4 lžících másla, zalijeme 2 dcl bílého vína, doplníme bobkovým listem a bazalkou dle chuti, osolíme a opepříme a vše přivedeme do varu. Zalijeme směsí 4 dcl smetany a 2 lžic hladké mouky, krátce povaříme. Z pekáče vyjmeme tučňáka a naporcujeme, vypečenou šťávu smícháme s omáčkou a důkladně zamícháme.
Po vizuální kontrole výsledku je možné podávat. Dobrou chuť!
(kopie listingu)