Heraldika VI - klenot, prilba, fafrnochy Mystery Cache

elma byla ochrannou zbraní jako štít. Chránila hlavu a později i krk bojovníka. V heraldice se vyskytuje mnohem později společně s pokrývadly a klenotem. U helmic přihlížíme ke tvarům, nátěru, počtu, poměru, přednosti a postavení.

le tvarů rozeznáváme tři druhy helmic:
Zavřené, Otevřené, Zavřité

rvní dva druhy helmic neměnily se nikdy zůstávajíce buď zavřené neb otevřené a propouštějíce jen očím světlo, kdežto zavřité helmy záklopkou neb hledím obličej buď zakrývaly neb odkrývaly.

ělí se na tři druhy:
A. Helmy hrncovité, B. Helmy kbelíkové, C. Helmy kolčí
Helmy hrncovité byly nízké a ploché, že hlavu kryly, ale krk volný nechaly. Pozdější kbelíkové helmy staly se těžšími spočívajíce na ramenou rytíře. Hrncovité helmice mají s kbelíkovitými společné otvory pro oči řečené okénce, k nimžto přidalo se mnoho dírek kolem úst, aby vzduchu dosti bylo k dýchání. U kbelíkových helmic navíc kříži podobný otvor na jedné neb na obou stranách helmu, aby tudy řetěz se protahoval, kterým helma na pancíři připevněna byla.

oncem XIV. Století přivodilo klání v turnajích změnu helmic, které od těch dob helmami kolčími se nazývaly. Okénce nebyly již od sebe páskou odloučeny, nýbrž se stal z nich jeden široký otvor výhlední, střední hrana dolní části posouvá se pod vrchní části helmy na hlavě vpřed až do výšky očí a vybíhá v tupou špici. Špice tato k tomu byla určena, aby zachytila ránu kopím a oči chránila. Kopí po ní beze škody po helmě nazad sklouznouti mohlo. Helma tato na zádech seděla a někdy bývá obojek její nýty ozdoben a přeskami opatřen, aby mohl k pancíři připevněn býti.

olčí helma byla dále ještě k potřebám turnaje změněna, tak že okénce se rozšířilo a otvor takto učiněný roštem z 5 - 9 obroučků ven vypouklých se chránil. Takovýmto helmům říkali otevřené a poněvadž se jich zvláště při turnajích s mečem užívalo, obyčejně turnýřskými helmy se nazývaly.

elmy s visírem neb hledím pohyblivým, které se nahoru vyzdvihnouti nebo zavříti dalo, nazývaly se helmami zavřitými. Z heraldických helmic jsou nejpozdnější a rozeznávají se dva druhy, helmy k honění, hončí v turnaji nebo salady (šalíře) a helmy burgundské. Salady (šalíře) nosily se jen na hlavě, burgundské helmy také ke krku do kola přiléhaly.

arvu mívá helma železa nebo stříbra. Rošty a obojky jeho malují se od XVI. věku zlatou barvou, v XV. věku jsou helmy jen z jednoho kovu: ze železa nebo ze zlata. Helmy ve středověku barvou natřeny a pestře pomalovány byly.

ádně náleží k jednomu erbu prostému jen jedna helma.
Poměr velikosti helmy ku štítu jest 1:1, totiž: helma je tak vysoká jako štít neboť i u lidského těla hlava a krk vyrovnají se výškou svou prsům.
Teprve na začátku XV. věku vícero helmů dávalo se na štít. Helmy byly kresleny menší. Na štít přísluší tolik helmic, kolik obsahuje prostých erbů.

ormální místo helmy je uprostřed vrchního kraje z příma postavených štítů a na zadním vrchním koutě štítů opřených. V prvním případě jest helma v před obrácena, v druhém případě v tu stranu, kam štít nakloněn jest. Dvě helmy na jednom erbu hledí na sebe a nalézají se pouze na vzpřímených štítech. Tři helmy tak jsou postaveny, že prostřední hledí v před, oba ostatní k němu obráceny jsou. Není-li na vrchním kraji štítu žádného místa pro potřebný počet helmic, umístí se po stranách štítu, někdy také štítonošům překlopí se helmy přes hlavu.

iž v nejstarší heraldice platilo pravidlo, že klenot má býti připevněn k helmici. Připevňovali jej rozličným způsobem, ale postupem času zobecněly podklady čtvery, totiž točenice, koruny, polštáře a přikrývadla neboli fafrnochy.

ývají jako věnce nebo prsteny spletené z pruhů látek v barvách štítu; konce visí dolů nebo se rozletují a říká se jim letice nebo feflíky rozletité. Polepšením erbu změnily se točenice ve zlaté koruny na helmě.

sou korunky jednoduché zlaté, obyčejně o 4 špicích, které končí gotickými neb jetelovitými listy aneb liliemi a z těch klenot vyniká.

olštáře čtyřrohé na přilbici, na kterých se opakovaly barvy štítu. Na rozích polštářů těchto často visely třapce.

okrývadla nazýváme po helmě rozestřený kus látky, která jako pláštíček dolů splývá, visí nebo na pruhy rozestříhána jest. V rozličných staletích mají pokrývadla rozličné tvary. Původním účelem jejich byla ochrana proti slunci, jež helmici rozpalovalo. Neméně se pokrývadla dobře k tomu hodila, aby helmu spojovala s klenoty a jejich násady, jakož i šňůry a šrouby zakrývala.
Ve XIV. věku vyskytají se pokrývadla z počátku jako pláštíky v řasách složené někdy těsně k helmu přiléhající.
Deky tyto, jak se pokrývadlům také říkalo, s klenoty často jedno tělo bývají a zvláště u trupů jako rouchem je odívajíce, jen na dolejším konci svém se poznávají po odstávajících ode trupu šatech, které ozdobně vykrojeným cípem končívají na zad nahoru zahnutým.
Obruby takových pokrývadel vystřihovaly se dle zvyku toho kterého věku zakulacené, po způsobu listů nebo cípů; čím dále tím hlouběji nůžky do látky se pouštěly na všechny strany listů a cípů zkadeřených, zubatých a třásnatých přibývalo počtem i velikostí a nezřídka na koncích svých rolničkami a třapci ozdobeny byly. Podívejme se nyní na obruby pokrývadel, než se ve fafrnochy proměnily.
Nejstarší tvar obruby vystřihané jest kulatý, obdobný slohu romanskému. Poté následuje obruba listům podobná, srovnávající se s obloukem první gothiky. Třetí druh jest cípatý, srovnávající se s ostrým obloukem pozdější gothiky.

a konci XIV. a na začátku XV. věku stal se převrat v pokrývadlech ten, že jejich konce po pravé a levé straně helmice se vystřihávaly na obou stranách na způsob listů dlouhých, hladkých nebo také zubatých. Nedlouho poté staly se konce pokrývadel pouhými fábory nebo pentlemi vystříhanými. Postupně se z nich fafrnochy staly.
Přechod z fáborovitých a pentlových fafrnochů k listnatým ozdobám erbů dokonal se ještě v XV. století. Přísné rysy gothické proměnily se v listnaté ozdoby dubovému listí podobné, stonků haluzí a větví nahých není viděti, všude jakoby vítr províval. V XVI. století mají přikrývadla nebo fafrnochy podobu kudrlinek zkadeřených a zubatých, po způsobu rozvilin vinouce se kolem celého štítu s přehozenými cípy.

arvy na přikrývadlech jsou zvenčí a uvnitř rozdílné řídíce se barvami štítu. Obyčejně kov uvnitř a barvu zvenku nalézáme. Souvisí-li klenot s přikrývadly, barva jeho zůstane též přikrývadlům. Je-li více helmic nad jedním štítem, obdrží každá helma přikrývadla s barvami přiměřenými své části společného štítu.
Helmě kbelíkové sluší nejlépe přikrývadla po způsobu pláštíků nebo přikrývadla soukenná, která mají obrubu hladkou nebo vystříhané lokničky na svém konci. Kolčí helmě sluší přikrývadla na dél a na šíř rozestříhaná fáborům a pentlím podobná a otevřenému turnýřskému helmu stylisované na způsob dubového a jiného listí okrasy.

zdobená plastickou figurou heraldickou přilbice nazývá se helmou erbovní, jejíž podstatnou částí tato ozdoba jest, která klenotem se jmenuje. Z toho, že Čechové rádi z pouhého pohledu na klenot erb poznávali, plyne také, že se toho dbalo, aby erb na štítě opakoval se jako klenot celý nebo z části, neb aspoň jakási souvislosť byla mezi oběma částmi úplného erbu buď barvami nebo tvarem naznačena.
Klenot nalézáme v Čechách již na nejstarší panské pečeti pana Vítka z Prčic z roku 1220 (na helmici, kterou osoba páně Vítkova obličej přikrytý má, nesou se vzhůru vlčí nebo psí neb rysí uši v pravici drží pan Vítek štít s růží země se dotýkající).
Pravidlem všeobecně přijatým jest v heraldice, že helmice a klenot od sebe odloučiti se nedají.

řihlédněmež nyní k tomu, z jaké látky byly klenoty a jakým způsobem je připevňovali k helmici. Ve vzácnějších rodinách byly klenoty ze zlata a stříbra. Obyčejné klenoty byly z kůže, dřeva, klihovaného papíru, plechu, pletiva, plátna klihem nebo křídou napuštěného, ze sukna atd.
Klenot heraldický nemá nikdy sám o sobě býti a nad helmicí se jen vznášeti nebo pouze na točenici ležeti, nýbrž budiž vždy připevněn k helmici. Připevňovali jej šňůrami, šrouby, uchy a protaženými hůlčičkami, po kterých ještě dírky na přilbicích posud zachovaných viděti můžeme, ale nejčastěji podklad klenotu připravili na způsob prstene nebo obroučku kulatý, jenž zakrýval zároveň místa, kde helmice a klenoty spojeny byly.

byčejné tvary samostatných a pomocných klenotů jsou:
1. Rohy, 2. Křídla, 3. Desky ochranné, 4. Klobouky, kloboučky a čepice, 5. Pera a praporečky, 6. Jednotlivé části těla, 7.Trupy lidské a zvířecí, 8. Lidi a zvířata do poloviny těla, 9. Lidi a zvířata v celé podobě.

ohy bývají vždy po dvou na helmici a každý na jedné straně její vzhůru se nese. Zahýbají se buď jednou do půlkola jako rohy býčí, oba dohromady půlměsíci ležatému se podobajíce anebo dvakráte se zahýbají jako rohy volské. Na konci XV. věku povstaly bůvolové rohy na způsob trub, které na hořejším konci ústí otevřené měly.
Rohy byly častokráte zdobeny pery, jetelovými stonky, praporečky apod. Na rozích opětují se hlavní barvy štítu a tyto mohou býti napříč buď pruhované, buď šachované, buď routované. Nezřídka mezi rohy vyskytne se také obraz na štítě. Jakožto klenoty jsou užívány taktéž jelení rohy, kozorožcovy i kamzičí rohy.

řídla jako klenoty nejsou přirozená nebo skutečná orlí křídla, nýbrž uměle z kůže, plechu, papíru pevného atd. zhotovená. Užívá se jich po dvou i jednotlivých. Dvě křídla upravena bývají na helmici z předu spatřené tak, že každé křídlo na jedné straně helmice do šířky se táhne, a když helmici se strany vidíme, bývají křídla parallelně k sobě na helmici postavená, majíce zadní konce své k zadní části její obrácené.
Křídla vynikají z lebečné části helmice vzhůru a křídlo jedno bývá nahoře na lebce nebo temeni hlavy umístěné.
Úprava křídel podobá se ve všem úpravě rohů. Pomalovati křídla aspoň barvami štítu, když již obrazy ze štítu na nich nevypodobnili neb okrášlili je s ťopkami, srdíčky, kuličkami, pavími oky, pštrosími pery a podobně. Často erbovní znamení mezi křídloma se vyskytovalo.
Kromě obecných obrazů na štítě zhusta opakovaly se také heroltské kusy na křídlech.

esky ochranné, které též mezi klenoty náležejí, byla prkénka na způsob kruhu, půlkruhu, také rohatá (obyčejně šestirohá) vykrojená a vějířovitá, která se postavila zpříma na helmici a odbývala za pomocné klenoty, na kterých obrazy štítu nebo heroltské kusy se opakují. Obruba neb rohy desek těch bývají posázeny knoflíky, rolničkami, třapci, pavími oky atd.
V heraldice české jsou desky velmi vzácné.

emo tam nalézáme také klobouky a kloboučky na přilbicích jako klénoty, ale obyčejnější jest čepice vysoká, špičatá, s beránkem nebo obrubou jinobarevnou. Čepice bývá na hořejším konci okrášlená pery, kytkami, korunkami, páskami, ale ne bezprostředně na čepici, nýbrž na kouličce nějaké nebo na koruně nahoře připevněnými.
Klobouky a kloboučky vyskytují se u nás v Čechách ne tak jako přesné klénoty, nýbrž spíše jako podklady klenotu samotného.

era nacházíme jako klenoty buď jednotlivá buď v celých svazcích nebo kytkách. Co do času jdou za sebou supí kohoutí, paví a pštrosí péra.
Kohoutí péra vyskytují se jako kytky nebo svazek per nestejně dlouhých, na hořejším konci klobouků jsouce stejně dlouhá anebo nastrkaná jsou do válcovitých toulců.
Paví oka bývají upravena jako kytka vázaná, nahoru se rozšiřující, oka je viděti v několika řadách nad sebou a obyčejně z koruny vycházejí.
Pštrosí pera jou nahoře přihnutá ku předu, symmetricky vedle sebe upravená a na způsob vějíře rozložená, též bývají do věnce seřaděná nebo z toulce vynikají. Barvy mají podle barev štítu, jediné pero bývá barvami rozděleno nebo dostane kovovou barvu štítu. Per pštrosích užívalo se jako klenotů, opět buď samotných, buď spolu se znakem na štítě.
Kromě per již jmenovaných užívalo se též supích a sokolích per.

perům klenotním připočítávají se též praporečky s korouhvičkami čtverhrannými, které stejným počtem po obou stranách klenotních rohů nebo samotné helmice dolů visí. Barvami stejných korouhviček a štítu naznačí se vztah ku štítu.

a klenoty byly často použity jednotlivé části těla, zvláště hlavy lidské a hlavy zvířat, též ruce a nohy.

rupy lidské a zvířecí jako hlavu, krk a prsa bez rukou a předních nohou. Klenoty tyto častokráte v přikrývadla přecházejí.

idi a zvířata do polovice těla, ba ještě dále po rozkroky s rukama nebo předníma nohama. O klenotech takových se praví, že vzhůru vynikají.

idi a zvířata v celé podobě a v rozmanitých postaveních a držení těla jak na štítě, tak na místě klenotním. Zvířata jako klenoty často sedíce vypodobněna bývají.

d pravidla heraldického, aby znamení na štítě vždy se opakovalo jako klenot, žádná heraldika neuchýlila se tak daleko, jako heraldika česká svými náhradními heroltskými kusy na štítě. I mimo tuto zvláštnost naši předkové časti měnili svůj rodný erb, když jej ze štítu na helmici jako klenot vzali. Aby rodu nějakého rozvětveného rodiny od sebe se lišily, sáhly ku změně společného klenotu.

anští rodové naši udrželi pospolitost svého majetku až do XIII. věku, kdy spolky své roztrhli, jako Markvartici, Drslavici a Vítkovci.
Starodávné pověsti rodinné o roztržení spolků rodinných právě u jmenovaných tří rozrodů podnes se zachovaly, jak 24 rodin Drslaviců se rozešlo po nových sídlech, jak Valdštein jeden 24 synů měl a Vítek starý jak 5 synů svých hrady a krajinami podělil.
Aby se ve valných schůzích svých, na úřadech, při kratochvílích a hrách rytířských a ve válce rozeznávali, zvolili sobě zvláštní klenoty, ponechavše si společný všem rodný erb.
Příkladem budiž Ronovici, kteří dvě ostrve černé na zlatém štítě nosili, měli šesterý klenot.

e keši se nedá dojet autem. Tak se o to nepokoušejte. Na kole to je ideální a pěšky si uděláte příjemnou procházku. Od parkoviště ke keši a zpět je to přibližně 3 km. Nevěřte ortofotomapám. Keš najdete na souřadnicích:

N 49° 40.NOT´ E 013° 21.KLE´

Souřadnice naleznete v listingu, stačí se koukat. Přeji Vám příjemný odlov. Keš prosím vracejte tak, jak byla.
ezapomeňte si vyfotografovat erb strážce keše a opsat si bonusový znak. Bude se vám hodit při hledání bonusové keše. Pokud zapomenete, tak mi napište a já Vám erb pošlu e-mailem. Počítejte však, že si napřed ověřím, že jste keš opravdu odlovili.