Něco o kešce:
Vítám Vás v malé vesničce s názvem Radovesnice l., která leží v okrese Kolín asi pět kilometrů od zmiňovaného města. Úkol této multinky je prověřit, že ještě nejste zlenivělý, a že dokážete překonat úskalí nejedné stage. Jestli se na jejich počet necítíte, jednoduše ji na Vašem výletě vynechte. To, že se krabička nenachází na úvodních souřadnicích, ale je tam zámecký park snad nemusím ani psát. Všechny stage jsou maximálně deset metrů od silnice, takže kdyby jste se rozhodli jet autem, nebude pro Vás žádný problém zjistit všechny indície. Osobně doporučuji kolo, sice pojedete jenom do kopce, ale pro sběr čísel je nejlepší. Pro milovníky pěší turistiky: budete mít asi přibližně kilometrovou procházku, ale dávejte pozor na projíždějící auta, chodík totiž místy končí. V keši jsou vítány TB, GC, CWG a různé hračky. Fotografie nejvýznamějších částí obce si můžete prohlédnout v galerii. Přeji pěkný, ničím nerušený odlov.
Teď přejdeme k historii obce:
První písemná zpráva o obci pochází z roku 1266 kdy se připomíná Vícemil z Radovesic dlící tu na vladyčím sídle. Starodávný název Radovesice (původně Radovesici) ukazuje na ves pojmenovanou po Radovesovi. Od konce 16. stol. je ves nesprávně nazývána Radovesnice. Při archeologickém průzkumu byla objevena popelnička v panské školce a bronzová jehlice latenského typu z lomu pana Moravce, dalším nálezem jsou jámy s vypíchanou keramikou. Za času arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1344 - 1364) patřila duchovní část vsi, čítající pouze jednoho potažníka a pět chalup, ke statkům arcibiskupství Pražského, správnímu sídlu v Českém Brodě. Roku 1436 zapsal císař Sigmund tuto část knězi Bedřichovi ze Strážnice k panství Kolínskému. Později od tohoto panství odloučena a v 16. století byla s tvrzí Radovesickou ve společné držbě. Pouze větší kmetcí dvůr náležel cechu Rudokupců a hutníků z Kutné Hory, kteří jej roku 1558 prodali za 315 kop Jiříku Voděradskému z Hrušova a na Dobřeni. Na druhé části vsi seděl roku 1364 Maršík z Radovesic, s ním je jmenován roku 1369 jistý Rudolf. Když byla duchovní část vsi přidělena Kolínu, seděl na vladycké části Jan Zlý kněz z Radovesic s manželkou Kateřinou z Bergova. Roku 1499 byl Matěj Libák z Radovesic hejtmanem královského zámku Poděbradského. Později vládla na Radovesicích paní Anna z Radovesic se svým synem Ambrožem. Roku 1542 byl Zdeněk Materna z Květnice pánem na Radovesicích, po něm se připomíná jeho nejmladší z pěti synů, Karel Materna, mající dům v Hoře, který zde rád pobýval. Po své smrti roku 1604 se jeho syn Zdeněk Václav stává zůstavitelem jeho panství. Umírá roku 1608 a odkazuje majetek čítající několik vsí synu Pavlu Karlovi. Jan Jiří Materna z Květnice, pán na Radovesicích, Žerčicích a Sloupně, měl účast v povstání českém roku 1618 - 1620, a proto měl roku 1622 propadnout trestu. Byl však vzat na milost a uložena mu peněžitá pokuta. V roce 1626 odchází ze země, aby ušel přistoupení ke katolické víře, načež Radovesice byly odhadnuty na 22 234 kop. míš., přiřčeny jeho bratru Jindřichu Zikmundovi. Za jeho působení byla ves těžce zkoušena válečnými konflikty, čímž statek velice sešel. A právě v této době Jindřich Zikmund umírá. Radovesice jsou prodány za 4000 zlatých hraběti Václavu Jiřímu Holickému ze Šternberka, pánu na Šternberce, Uhlířských Janovicích a Štěpánově. Panská stavení byla sešlá a dílem spálená, hospodářství na dvoře pokleslé; ve vsi byl jediný kmetcí dvůr, zvaný Hořejší se zpustlými roli, podobně i dvě chalupy, psal se rok 1654. Hrabě Václav Jiří ze Šternberka nemálo zvelebil statek Radovesický; na místě tvrze postavil úhledný zámeček s parkem a vinicí, založil bažantnici, a pusté usedlosti ve vsi osadil na novo. Pozemky hořejšího dvora kmetcího rozdělil na sedm dílců, k nimž přistavěl právě tolik chalup a osadil je poddanými z jiných svých panství. Roku 1661 přikoupil 77 korců rolí Kbelských, jež náležely k Radovesicům, mezi Lošany a Zibohlavy a připojil je k Radovesicům. Roku 1677 přikoupil i statek Veltrubský. Dalším majitelem se stala hraběnka Marie Amabilie z Götzu, která umírá roku 1724 a zůstavitelkou majetku radovesického a veltrubského se stává mladší dcera Marie Maximiliana. Ovdověvši roku 1748 zakoušela na Radovesicích mnohé nepohodlí, zvláště ve válečném roce 1757 a v časech následujících; z té příčiny prodala Radovesice a Veltruby 1. listopadu 1759 za 91000 zlatých hraběti Filipovi Krakovskému z Kolovrat, který z tržní ceny měl splatit dluh 21 200 zlatých, a zavázal se dávat kolínským kapucínům za rok 50 zlatých almužny, jak bývalo od mnohých let. Nový držitel byl pán vzácný, rytířem zlatého rouna a od roku 1748 nejvyšším purkrabím pražským, pánem na Světlé, Jeníkově, Hořeticích a Žiželicích (v Žatecku), na Radovesicích a Veltrubech. Umírá roku 1773 a dědicem se stává jeho syn, hrabě Leopold Kolovrat Krakovský, pán rozšafný, vlastenecký a lidumilný, jenž sloužil pěti císařům co vysoký úředník a posléze se stal nejvyšším kancléřem říšským a předtím ministrem. Radovesice prodal roku 1795 Janu Václavovi svobodnému pánu z Rummerskirchu. Od něhož koupil statky roku 1805 svobodný pán František Alsterle z Astfeldu, roku 1807 Jan Schmidgräbner z Lusteneka, roku 1816 hrabě Karel Rey, c. k. major, roku 1821 za 260 000 zlatých Jakub Alexander hrabě Pourtalés-Gorgier, leč nikdy nepřišed do Čech, zemřel roku 1855. Syn a dědic jeho, hrabě Vilém Pourtalés, poprvé navštívil Radovesice roku 1874. Roku 1890 byly prodány Radovesice a Veltruby Arnoldovi a Bertě, Jiřímu a Vilemíně Turnauovým za 465 000 zlatých. Ves Radovesice roku 1713 čítala 17 obytných stavení, roku 1786 obsahovala 25 čísel, roku 1843 již 40 čísel a v roku 1857 ve 41 číslech bydlelo 281 obyvatel. V zámku radovesickém bývala kaple, v níž se již roku 1689 oddávalo. Roku 1874 byla zrušena a bohoslužebné náčiní dáno chrámu Veltrubskému. Téhož roku byla zbudována u silnice kaplička svatého Jana Nepomuckého (poblíž autobusové zastávky), která se však nedochovala.
Výpočet:
N 50° 00.(A-2)(B-4)(C+3) E 015° 08.(D-1)(E+5)(F+0)