Vstupte jednou ze čtyř světových stran pomyslnými branami do někdejšího mocného frýdlantského panství generalisima císařské armády
Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna (1583-1634).
Poznejte kraj a osobnost muže, jehož činy zanechaly nesmazatelné stopy v historii i přítomnosti nejen na Jičínsku.
V našich dějinách představuje Valdštejn osobnost velmi rozporuplnou, o jeho vysokém intelektu však mimo jiné svědčí, že hovořil nejen česky a samozřejmě německy, ale také španělsky, italsky, osvojil si i základy latiny a francouzštiny. K jeho společenskému postavení i nabytí části majetku přispěly i oba sňatky – s mladou vdovou Lukrécií Nekšovnou z Landeka, po její smrti s Isabellou Kateřinou z Harrachu.
Stavba nese označení podle svého zakladatele. Jeho představa o Jičínu, jako hlavním městu Frýdlantského vévodství vzniklého roku 1627 spojením všech jeho držav, zasazeného do barokní krajiny koncipované dle zeměpisných a astronomických hledisek, je na tomto místě čitelná dodnes - po téměř čtyři sta letech.
Jde o první raně barokní krajinnou kompozici v Čechách. Jejím centrem se stalo město Jičín s nově přebudovaným zámkem, kostelem sv. Jakuba Většího, s nově založenou jezuitskou kolejí a jinými plány – částečně realizovanými či nenaplněnými.
Paprsčitě se z Jičína rozbíhá smělá krajinná koncepce – na jižní hranici s vrchem Velišem, na severu ukončená honosným letohrádkem se zahradou – Lodžií a valdickým klášterem, vše na lineární spojnici téměř osmi kilometrů.
Valdštejnská lodžie vzniká v místech dřívější Valdické obory.
Stavba je započata na úpatí Zebína, na přírodně svažitém terénu, který zaručuje dostatek vody pro provoz Lodžie samotné, pro nezbytné fontány, vodotrysky a bazény v zahradě. Ohromení hosté přijíždí k této barokní architektonické perle monumentální barokní alejí, od jejíž jižní brány za sebou v průzoru mezi řadami vzrostlých lip stále sledují věž Valdické brány. Zůstávají udiveně hledět na kolosální Lodžii (salla terenu), která se svým průčelím otevírá do zahrad ze tří stran. Při rovnodennostech a slunovratech sledují magické východy slunce v lesních průsecích. Společnost se dobře baví, naslouchá hudbě, účastní se honů v oboře Libosadu. Dokonalý obraz rajského útočiště pro život pozemský.
Kromě radovánek světských však Valdštejn pomýšlí i na záležitosti duchovní. Proto nechává na dohled od Lodžie zbudovat rozlehlý kartuziánský klášter. Jedna z krypt kostela se má stát rodovým mauzoleem Valdštejnů. Místem posledního útočiště pro život věčný. Tak jsou tyto dvě stavby spojeny přímkou, která se objeví, jakmile se obě brány z nádvoří Lodžie otevřou.
Promyšlený plán vévodův však zůstal pouhým torzem původního záměru. Stavební práce byly ukončeny roku 1632, aniž by byl jediný z velkolepých plánů dokončen. Lodžie tedy nikdy nesloužila svému účelu. Stejně tak vzala za své i představa o Jičínu jako hlavním městě.
Stárnoucího, nemocného a nakonec zavražděného Valdštejna opustili všichni, kteří mu pomáhali naplnit jeho vizi. Lodžie a jičínské stavby zůstaly nedokončeny. Jeho smrtí v roce 1634 se rozpadlo i samotné Frýdlantské vévodství.
Valdštejnovi dědicové však na Lodžii nezanevřeli.
14. června 1813 se stavba přece jen dočkala své slávy – konala se zde velkolepá slavnost, na které byl hostem sám císař František I., rakouský kancléř Metternich i další urození hosté. Svou návštěvu u hraběte Trauttmansdorffa, tehdejšího jičínského pána, a mnohá diplomatická jednání si císař zpříjemňoval v přilehlé oboře. V samotné Lodžii se pohyboval ve dvou velkých sálech – jídelním a tanečním, naproti nim stály budovy ve dvoře určené služebnictvu, nacházely se zde stáje, kuchyně, šenkovna a byt zahradníka.
Dvacet let poté zavítal do krajiny kolem Valdštejnské lodžie Karel Hynek Mácha. Našel zde vpravdě neutěšenou, avšak vysoce romanticky působící scénu – opuštěná Lodžie, zarůstající zahrada, pustnoucí Libosad, již půl století chátrající klášter, odkud byly Valdštejnovy ostatky již dávno převezeny do Mnichova Hradiště.
Pro nové vlastníky jsou nejproblematičtější neskromné rozměry Valdštejnových staveb. Je obtížné je rekonstruovat, udržovat, stejně tak jako najít pro ně adekvátní využití. Po Trauttmansdorffech přešla tato starost s Lodžií na město Jičín, které ji v průběhu 20. století odkoupilo spolu se zámkem i bývalou jezuitskou kolejí. Paradoxně nejdříve zabezpečeny skončily prostory bývalého kláštera ve Valdicích, který roku 1857 vykoupil stát a založil zde mužskou trestnici, jejíž tradice přetrvává do současnosti.
Přestože se samotné Lodžii dostalo ochrany ve druhé polovině minulého století v souvislosti s vyhlášením městské památkové rezervace, v devadesátých letech se stavba ocitla v havarijním stavu.
Až roku 1996 vzniklo občanské sdružení Lodžie, díky jehož aktivitám byla stavba v posledních letech revitalizována. Bohulibá činnost sdružení, postupné rekonstrukce i konání kulturních akcí přivádí do Lodžie stále další návštěvníky a probouzí zájem o památku.
V současnosti je Lodžie ve správě neziskové organizace Valdštejnské imaginárium, z. ú., která vytváří z tohoto mimořádně působivého místa kulturně-komunitní centrum, propojující živé umění a neobvyklé způsoby poznávání historie a zároveň se stává nezávislou kreativní platformou města.
Oficiální stránky neziskové organizace
A nyní již k vlastnímu odlovu keše : Čekají vás celkem 2 zastávky.
Úvodní souřadnice a finálka.
Na úvodních souřadnicích zvedněte pořádně hlavu a uvidíte jediný letopočet ve formátu 1XXX.
XXX je číslo, které se vám bude jistě později hodit.
Pro souřadnice finálky si musíte přečíst listing a odpovědět na 6 otázek:
A: Kolik klášterů nechal na dohled od Lodžie zbudovat?
B: Kolik z velkolepých Valdštejnových plánů bylo po roce 1632 dokončeno?
C: Kolika pomyslnými branami se vstupuje do někdejšího frýdlantského panství?
D: Kolika jazyky se Valdštejn dohovořil?
E: Kolik hradů bylo založeno za vlády Albrechta z Valdštejna v barokní krajině kolem Jičína?
F: Kolik přibližně kilometrů spojuje jižní a severní bod lineární spojnice Veliš – valdický klášter?
Na souřadnicích N 50° 27.ABC E 015° 22.DEF najdete finálku.
Kontrolní součet všech čísel souřadnic je 43.
Mějte na paměti, že se jedná o akci "čisté ruce”. Nikde není třeba hrabat. Keš je odlovitelná i v zimě.
Přeji mnoho štěstí při odlovu.