Až nebe pozdní zbarví nach,
zastav své kroky v pastvinách,
tam usedni a naslouchej.
Pohlédni do luk, do strání,
nech čas, ať s mraky uhání,
tu chvíli klidu vychutnej.
V tom zvláštně tichém bezčasí,
stojí tu, Kdo ví, proč asi?
kaplička prostá nad mezí.
Ve stínu stromů schoulená,
bez kříže, sochy, bez jména.
Nad místem trny vítězí.
O kapličce u Kalubic se mi nepodařilo zjistit žádné informace, ale myslím si, že to ani není třeba. Ten klid a výhled do kraje, to je to, proč stojí za to se u téhle prosté stavbičky zastavit a proč sem také lidi prostřednictvím kešky přivádím.
Ke keši:
Pro ty z vás, kteří pospíchají, mám uklidňující zprávu: Autem se dá dojet přímo do Kalubic, odkud je to ke kapličce už jen kousek.
Pro ty z vás, kteří se raději projdou, mám také dobrou zprávu: Ke kapličce si můžete udělat krásnou procházku z Pustovět. Od pustovětské vlakové zastávky se vydejte vzhůru po červené turistické značce a budete odměněni moc pěknými výhledy do údolí Rakovnického potoka. A to není všechno. Zpátky se totiž nemusíte vracet stejnou cestou, ale pokud se vydáte po asfaltce mezi pastvinami a následně lesních cestách směrem ke Všetatům, dojdete bez zbytečného klesání či stoupání k další pěkné kapličce – U Caparta, kde je také ukryta moje keška. Od Caparta je to zpátky do Pustovět něco málo přes dva kilometry.
Přeji vám příjemné putování půvabnou krajinou.