K historii místa:
Poblíž místa, kde dnes obklopena hlubokými lesy stojí kaplička lidově zvaná U Caparta, rozkládal se v dávných dobách manský dvůr. Někdy po roce 1430 jej zde založil křivoklátský lovčí Kuneš ze Šlovic, který za svoji službu králi (na Křivoklátě působil od roku 1428) získal jako výsluhu lán zdejší krajiny. Dvůr po Kunešově smrti připadl jeho synům, psaným později jako Kunešové, manové ze Všetat.
Roku 1586 zakoupil dvůr Kunešův (někdy též uváděný jako Kunšův) a s ním celý zdejší grunt Martin Burjanek. Cena 212 kop grošů měla být uhrazena v několika splátkách, které však za Burjanka nakonec zaplatil jeho ručitel – Duchek Caprda z Městečka, jenž se zde poté usadil a povinnost svoji manskou: "zvěř a ptáky na lesích zdejších hlídati," zapsanou v urbáři z roku 1598, tu plnil. Tato povinnost mu byla později změněna na poplatek 48 grošů.
Mezi lety 1601 – 1616 byl majitelem dvora (zapsaného v knihách již jako "Caprdovský") Jan Caprda, majitel dvorů v sousedních Kalubicích, Všetatech a v Pavlíkově. Nemaje potomků prodal Caprda za 420 kop grošů dvůr se dvěma svobodnými lány Marii z Renšperka na Všetatech a přestěhoval se do Lužné, kde roku 1636 zemřel.
V držení Marie z Renšperka nebyl dvůr trvale obýván a chátral a to až do svého úplného zániku, který přišel patrně se vpádem saských žoldáků (1631 – 1633). Majetek byl někdy v této době vydrancován a dvůr poté vypálen.
Poslední písemná zmínka o bývalém Caprdově dvoře je v popisu obce Všetaty z roku 1655, s níž byla pustina sjednocena. Dvůr je zde uváděn jako "královský statek manský, pustý a bez potahu, se čtyřmi strychy dědin orných a šestnácti strychy dědin zarostlých."
Jak už tomu tak bývá, ve vypravování prostého lidu se vypálení dvora změnilo na krutou bitvu, v níž byl Jan Caprda Sasíky zabit, a ke dvoru se zřejmě vztahují i další místní zkazky a pověsti. Prý na počest této vybájené bitvy zde byla postavena právě kaplička nesoucí Caprdovo jméno, které bylo později zkomoleno až do dnešního názvu.
Lidová tradice také říká, že se u Caprdy scházívali poutníci při svých zbožných cestách a dostalo se jim vždy vlídného přijetí a pohoštění, což je patrně bližší skutečnosti než povídačky o nelítostné bitvě. Po zkáze dvora se poutníci dále scházeli poblíž jeho ruin, a když i ty časem zmizely a základy pohltil les, byla zde v letech 1843 až 1847 vystavěna kaplička a pojmenována U Caparta.
U Caparta se odedávna konávaly jarmarky se stánky a výčepy piva. Později na tuto tradici navázala všetatská pouť, která se těšila největšímu rozkvětu v období mezi světovými válkami, kdy se zde scházívali lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí. Roku 2005 obnovili tradici pouti členové mysliveckého sdružení Háj Všetaty a i dnes se zde setkávají obyvatelé Všetat, Pustovět, Kalubic, Bukové a dalších blízkých obcí.
Ke keši:
Poblíž kapličky U Caparta byla původně ukryta finálová schránka naší PustoCache, ale poměrně frekventované místo krabičce velikosti "large" příliš nesvědčilo, proto jsme ji přesunuli jinam. Byla by ale, myslím, škoda nepozvat vás sem alespoň prostřednictvím kešky menší velikosti, proto jsem zde uložil novou krabičku a doufám, že unikne zrakům houbařů a dalších mudlů, kteří se zde občas pohybují.
Pro ty z vás, kteří pospíchají, mám uklidňující zprávu: Zaparkovat se dá na lesní cestě ústící na silnici spojující Všetaty s Velkou Bukovou a je to jen kousek od kapličky a nedaleko od kešky.
Pro ty z vás, kteří se raději projdou, mám také dobrou zprávu: Údolím Čepinského potoka sem dojdete krásnou stinnou lesní procházkou z Pustovět. Je to něco málo přes dva kilometry. A to není všechno. Zpátky se totiž nemusíte vracet stejnou cestou, ale pokud se vydáte po lesních cestách ke Kalubicím, dojdete bez zbytečného klesání či stoupání k tamní malebné kapličce, u níž je ukryta další moje keška. Od Kalubic už je to k pustovětské vlakové zastávce kousek a je to celou dobu z kopce.
Přeji vám příjemné putování půvabnou krajinou.