Polenští měšťané
údajně obdrželi práva na vaření piva již od pánů z Polné po roce 1240 a od pánů z Lipé po roce 1320. Nejstarší spolehlivější zmínka je však až z roku 1365, kdy právo potvrdil Polné Ješek Ptáček z Pirkštejna.
Polenský dějepisec Karel Pražan ve svých spisech uvádí k roku 1442, že Hynek Ptáček vydal Polné za služby ve válkách privilegium na vaření bílého i černého piva a pálení kořalky. Pravděpodobně šlo o potvrzení předchozích privilegií a zcela jistě o povolení založit pivovar pravovárečného měšťanstva.
Soubor městských práv vydal Polné v roce 1479 Viktorin z Kunštátu, syn českého krále Jiříka z Poděbrad. Město tak obdrželo stejný právní řád jako sousední Jihlava. Kromě toho daroval Viktorin polenským dům uprostřed náměstí na radnici, šenkovnu a sklad soli.
Existenci dvou městských pivovarů
potvrzuje "listina krásná" Hertvíka Žejdlice ze Šenfledu a následně i jeho syna Jana, který v roce 1603 po otci opakuje: "Item osvobozujeme polenské a vysazujeme pivovary obecní dva, aby v nich piva stará i bílá k šenku vystavovati mohli."
Městské a gruntovní knihy polenské uvadějí k rokům 1570, 1626 a 1647 domy se jmény podle "horního" a "dolního" pivovaru obecního.
Dolní městský pivovar
stával na Rosmarku (Sezimově náměstí) proti masným krámům. V roce 1675 pokleslo vaření piva a várka na souseda vyšla až po několika letech. V pivovaře se postupně přestalo vařit a v roce 1703 byl provoz zrušen.
Objekty "dolního" pivovaru odkoupilo v roce 1706 město a po jeho demolici vznikly v místě tři obytné domy s dnešními č.p. 63, 64 a 65.
Horní městský pivovar
stával v jižní mestské hradbě. Na tomto místě stál původní dřevěný pivovar až do požáru v roce 1863. Požárem byl zcela zničen. Nový měšťanský pivovar byl vystavěn na místě tří domů přes uličku, kde stojí dodnes.
Při stavbě chrámu
"Nanebevzetí panny Marie" v letech 1700-1707 přišlo do města mnoho řemeslníků. Byli mezi nimi horníci, tesaři, zedníci, malíři, pozlacovači i sochaři.
Například jen italským štukatérům byly denně pasírováno 4 mázy piva z panského pivovaru. 1 máz cca 1,42l. Mnohým to nestačilo a tak zašli i do hospod s pivem městským. Díky tomu se pozvedl i městský "horní" pivovar. Byl opraven a a za pomovi obce byl pořízen nový měděný kotel.
Město provozovalo vaření piva do roku 1834. Od tohoto roku převzali vaření piva majitelé domů s právem várečným a o chod pivovaru se starali až do jeho znárodnění v roce 1948.
Nedílnou součástí pivovarů v minulosti byli i vlastní sladovny. Sladovna "horního" městského pivovaru byla kvůli nebezpečí ohně umístěna daleko od pivovaru za hradbami. Stála na šancích u Školského rybníka. Stavba byla dřevěná. Po vyhoření byla sladovna z praktických důvodů přistavěna k pivovaru.
Velký požár 4. srpna 1863
postavil spolumajitele před nelehké rozhodnutí. Kromě pivovaru totiž shořely i domy všech várečníků.
Přesto bylo rozhodnuto postavit nový, větší a po technologické stránce modernější pivovar.
Stavba byla zahájena roku 1863 odstraňováním spáleniště a dokončena roku 1865 nákladem 11 125 zlatých. Pivovar byl přemístěn na druhou stranu ulice, kde stojí dodnes.
Podstatná změna nastala při vaření várek. Bylo upuštěno od tzv. střídavého vaření.
Várečníci si ustavili výbor, který vedl vaření piva ve vlastní režii pod vedením zkušeného sládka.
Do nového pivovaru byly pořízeny nové stroje: kotel, štok a valcha.
Polenské pivo bylo na Vysočině vemi žádané a ač byla v té době veliká konkurence, vozilo se až do Pardubic.
První
"Stanovy pravovárečného měšťanstva v Polné"
byly přijaty v roce 1883. Další stanovy jsou z roku 1902, s dodatkem z roku 1905.
Poslední stanovy byly přijaty valnou hromadou 21.2. 1909.
Obchodní firma "Pravovárečné měšťanstvo v Polné" byla zaprotokolována u c.k. krajského obchodního soudu v Kutné Hoře 27.4. 1905.
Firmě náleželo jmění:
městský pivovar ve Viktorinově a Komenského ulici, dům u Slovana na Husově náměstí, školský rybník a aktiva.
Ve společnosti byli sdruženi majitelé pravovárečných domů v Polné.
Poslední aktualizovaný seznam z roku 1930 uvádí 148 majitelů. Držiteli práv byly kromě fyzických osob i osoby právnické, které vlastnily domy v centru města.
Byly to: město Polná, okresní úřad, Městská spořitelna, Občanská záložna, Lidové nákupní a prodejní hospodářské družstvo a samozřejmě Pravovárečné měšťanstvo s budovami pivovaru a domu U Slovana.
Pravovárečné měšťansvo v Polné
si jako obchodní firma vedlo dobře. Kromě pivovaru a zmiňovaných nemovitostí vlastnila dům a pozemky ve Viktorinově ulici.
V roce 1930 koupila a v roce 1935 velkým nákladem 213 tis. korun opravila prosperující hospodu v Brtnici. Na opravu domu U Slovana bylo uvolněno 98 tis. korun.
Pivovar byl postupně modernizován. O tom svědčí následující údaje:
1871 - postavena nová pec a slaměná lednice
1878 - nová maštal pro koně. Ke kotli přidány nové patentní rošty
1880 - ve dvoře postavena kamenná kašna, Od Antonína Pittnera zakoupen za 1000 zlatých Školský rybník
1884 - zakoupen sousední dům, kde byly zřízeny prostorné sklepy
1886 - začalo se dodávat do obchodů pivo v lahvích. V tomto roce bylo pro pivovar
objednáno 2000 kusů lahví s uzávěrem a reliéfním nápisem " Měšťanský pivovar Polná"
a později "Pravovárečný pivovar Polná"
1891 - pořízen chladící aparát
1892 - nový sklep s vrchní lednicí
1893 - vystavěna suška
1896 - střecha opatřena novými taškami, varna vydlážděna kamennou dlažbou, zakoupen
žentour na slad. V jednom z objektů zavedena výroba limonád a sodové vody
1897 - zakoupen nová kotel, postavena filtrační jáma. Za 2000 zlatých zakoupeny akcie místní
dráhy
1900 - postaven vysoký komín
1901 - postaven štok. Další investice do zvelebení domu domu U Slovana, který se stal
hlavním kulturním stánkem Polné
1904 - dokončena zásadní rekonstrukce pivovaru. Po dvou letech byl pivovar přestavěn do
dnešní podoby
1905 - do pivovaru zaveden telefon. Pivovar byl mezi prvními účastníky v Polné
1910 - proběhly stavební a komunikační úpravy pozemku mezi pivovarem a dvorem domu
U Slovana na tržnici
1911 - pořízení chladícího a stáčecího stroje
1913 - pořízení filtračního a stáčecího stroje
1914 - zřízen výtah ze sklepů
Během první světové války
byl pivovar omezen v činnosti zejména snížením přídělů ječmene a uhlí. V roce 1917 se uvařily pouze tři várky (2400 hl). Místo sladu se používal pýr a čirok (užitková tráva). V tomtéž roce bylo při rekvizicích pro válečné účely odvezeno z pivovaru 367 kg barevných kovů.
V roce 1918 bylo zažádáno o povolení k mletí čiroku. Piva bylo v tomto roce vystaveno pouze 908 hl. V roce následujícím se výroba začíná opět pomalu zvyšovat.
Sladovna byla důležitou provozovnou
pivovaru a stávala v jeho areálu. V "Adresáři republiky čsl. pro průmysl, živnosti a obchod"
pro rok 1925 je v soupisu uvedena zvlášť jako Malzfabriken "Pravovárečného měšťanstva
v Polné".
Slad odtud odebíral i malý pivovar firmy "L.B. Gebert-Brauer ze Stříteže. Tento ukončil výrobu roku 1935.
V roce 1927 došlo ke sloučení
pivovaru měšťanského s pivovarem Kateřinským a to na návrh majitele kateřinského pivovaru Jindřicha Volence. Kateřinský pivovar byl odkoupen za 450 tis. korun v deseti ročních splátkách po padesáti tisících. Staleté spory obou pivovarů tak byly ukončeny.
Sloučení vyřešilo i dlouhodobý problém se zásobením měšťanského pivovaru vodou. Vlastní pivovarská studna již dávno nepostačovala spotřebě a pivovar byl nucen odebírat vodu z obecního vodovodu. Městský vodovod však nepokryl spotřebu obyvatelstva a město také hledalo nové zdroje.
Omezení nebo zastavení dodávek vody do pivovaru bylo předmětem sporu města s pivovarem u soudu. Stížnost pivovaru byla soudem zamítnuta. Zlepšení nepřinesly ani sondy z míst kde měl pivovar práva na vodní zdroje. Sondy na Žabokrtech vyšly v roce 1925 nevalně.
Sedmdesát hektolitrů vody nepokrylo ani třetinu spotřeby pivovaru.
Dostatek vody byl nakonec zajištěn fůzí pivovaru s pivovarem Kateřinským. Voda odebíraná s panského vodovodu byla svedena z nového rezervoáru postaveného u Božích muk. Nový vodovod měl dřevěné vrtané trubky.
Po fůzi došlo i k doplnění strojového parku. Bylo postaveno nové topeniště pod kotel a provedena rekonstrukce vystírací kádě.
1928 - Zakoupen nákladní automobil k rozvážce piva za 83 tis. korun
1929 - kompletně opravena fasáda a zvýšen komín
1930 - zakoupeny ležácké tankové sudy
1938 - zakoupeno nové nákladní auto zn. Praga
Spotřeba ledu na chlazení piva
byla značná. Led se získával po všech rybnících v Polné.
Na ledování bylo najímáno často 50-80 dělníků a velký počet povozů. Za příhodných podmínek bylo třeba naplnit lednici tak, aby byla funkční až do dalšího ledování. Pivovar dodával led i do hostinců.
Za ledování účtovalo město pivovaru poplatky. Pivovar měl v majetku pouze školský rybník zvaný Školák. Vodní plochu na Školáku využívali v zimně bruslaři a od poloviny třicátých let také hokejisté Sportovního klubu. Po vytěžení ledu tak bylo po sportování.
1939 - městem bylo vyvoláno jednání o prodeji Školáku na zimní hřiště. Následně byla uzavřena dohoda o bezplatném ledování na obecních rybnících Peklo, Plaz a Zimově.
Hlavním výrobním programem
pivovaru bylo pivo.
Desetistupňové výčepní, dvanáctistupňový zdravotní granát a dvanáctistupňový ležák.
Vařilo se pivo světlé i tmavé. Vedlejším programem byla výroba limonád a sodové vody (tato výroba byla v pronájmu).
Roční výstav piva byl po většinu let nižší než 5000 hl. Nejvyšší výstav byl zaznamenán v roce 1910/11 kdy činil 7880 hl a v roce 1928/29 8060 hl. V období let válečných vždy výstav piva klesl. V roce 1949 činil výstav 5631 hl. Při zastavení výroby v roce 1950 pouhých 925 hl.
Do hospod bylo pivo dodáváno v sudech. Podle obsahu to byly:
hektor / celák - 1 hl
půlka - 50 l
štěně - 25 l
V ojedinělých případech tuplák, transportní sud o obsahu 2 hl. Z tupláku se na malých ručních plničích stáčelo pivo do lahví. Od roku 1886 bylo pivo distribuováno v lahvích. Bylo dodáváno i do obchodů a tak bylo dostupné již prakticky kdykoliv a kdekoliv. V minulosti bylo lahvové pivo dražší než čepované, dnes je tomu naopak.
Polenské lahve najdeme v polenském muzeu, ale i v Pivovarském muzeu v Plzni.
Znárodnění pivovaru
proběhlo dne 3. července 1949 na základě vyhlášky ministryně výživy o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle
§1, odst.3 zák. ze dne 28.4. 1948 (č. 115/1948 Sb.).
V roce 1950 byl pivovar zrušen a stejně tak i práva várečníků, respektovaná do té doby všemi panovníky a režimy od roku vzniku po staletí.
Od této doby byly v objektu vyráběny již jen limonády.
Podnik patřil pod:
1948-1950 - n.p. Horácké pivovary
1950-1956 - Sdružený komunální podnik Polná
1957-1960 - Sodovkárny a cukrárny n.p. Třebíč
1961 - - Jihomoravské pivovary Jihlava
Od poloviny sedmdesátých let byl objekt využíván jako sklad Ovoce a zeleniny.
Zpočátku se vyrábělo 9000 limonád za směnu. Od roku 1961 po zavedení poloautomatů bylo vyráběno 14 000 limonád za směnu při 12-ti zaměstnancích.
V osmdesátých letech areál stále chátral a vedení města sem umístilo Klub důchodců.
Ti se zde scházeli v nedůstojných, nekulturních a vlhkých podmínkách. Klub zde působil až do roku 2000, kdy již padaly ze střechy tašky a do místnosti zatékalo.
Před rokem 1989 zakoupilo objekt družstvo Rozkvět Jihlava, ale pro záchranu objektu neudělalo nic.
Po revoluci v roce 1989 byl vývoj následující
Po roce 1989 přešlo vlastnictví na Drustav Praha. Po likvidaci Drustavu přešel majetek do vlastnictví Ekonu. Tato firma chtěla objekt zbořit a postavit zde bytový dům s garážemi.
Toto zamítlo zastupitelstvo i památkáři.
V roce 2000 zakoupil zdevastovaný objekt polenský podnikatel Ivan Vlach.
Mezitím Klub za historickou Polnou usiloval o zapsání budov do seznamu státem chráněných památek.
Dnes 7.11. 2001 byl soubor budov bývalého měšťanského pivovaru prohlášen Ministerstvem Kultury ČR za státem chráněnou památku.
Pivovar prošel postupnou rekonstrukcí.
Velké plány na otevření restaurace a minipivovaru bohužel prozatím vzaly za své.
Zajímavou informací
zcela jistě bude to, že při hloubení a rozšiřování sklepů v roce 1893 byl objeven pohanský hrob s kostrou skrčence. Nalezeny byl fragmenty šňůrové keramiky.
Náhodný nález bohužel uživatele pivovaru příliš nezajímal a tak nebyl na místě proveden další archeologický průzkum. Nevíme tedy zda šlo pouze o lokální pohřbení jednotlivce ze skupiny procházející naším územím, nebo snad pohřebiště a dávné osídlení.
Spisovatel Bohumil Hrabal
žil v polenském pivovaru v letech 1916-1919. Polná byla pro něho velkou inspirací.
Pohřben je v dubové bedně s nápisem "Pivovar Polná"
Dne 29.3. 2014 byla Bohumilu Hrabalovi slavnostně odhalena pamětní deska a to v ulici Komenského. Pamětní desku vytvářel pan Vacek z Polné a bednáři ze Žďáru n. Sázavou.
Ceremoniálu se zúčastnilo odhadem 200 lidí. Nechyběly ani významné osobnosti : starosta Polné Jindřich Skočdopole, senátor Miloš Vystrčil, poslankyně Jana Fischerová, radní Marie Kružíková, herec Oldřich Navrátil. Chybět nemohl ani současný majitel pivovaru pan Ivan Vlach. Hlavní slovo měl fotograf a bývalý nakladatel, knihkupec Jan Prchal.
Následovalo vystoupení divadelního spolku Duha. Odehráli několik živých obrazů - "Kašna/Vlasy". Po přesunu na dvůr pivovaru ještě živý obraz - "Komín". "Pepin" a "Zabíjačka".
Následovalo zabijačkové pohoštění.
Po dalším přesunu, tentokrát na Husovo náměstí zahrál divadelní spolek ještě "Topení malého Bohouška Hrabala v kašně".
Poté tato slavnostní událost končí...
Od roku 2018 má pivovar nového majitele.
Je jím Ladislav Pártl, který v pivovaru pořádá různé kulturní akce a otevřel v objektu restauraci.
Určitě zavítejte...
Zdroje informací:
•Polenské pivovary, hospody a hospůdky - Milan Šup, Jan Prchal
•Internet
Na waypointu Parking můžete zaparkovat své geovozidlo. Husovo náměstí.
|