Série byla inspirována básnickou sbírkou Karla Jaromíra Erbena Kytice. Sbírku tvoří 13 balad, které se zabývají otázkou lidských vztahů. Důležitý je především problém viny a trestu. Konflikty v lidském životě vznikají, podle Erbena, především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je v jeho pojetí bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují.
Zkuste si balady přečíst, uvidíte, že to jsou mnohdy napínavé příběhy, někdy by se dalo říci přímo horory. A když se jedná o Kytici, je pestrá i série kešek. Najdete v ní pět různých typů kešek s různým způsobem luštění, s různým terénem a různou velikostí krabiček. Vše je završeno bonusovou keší. Waypointy doporučených parkovišť najdete v listingu bonusové keše. Přeji vám hodně zábavy při luštění i odlovu.
Jak na keš Lilie
Poutníče, ach, další cesta čeká tě, pokud lilii nalézti chceš. Na místě každém důkladně rozhlédni se a pojmenuj, co vidíš. Poté na další místo bystře pospěš.
Výchozí souřadnice
Pokud jsou kolem tebe jehličnaté stromy jdi na N 49° 55.034 E 13° 55.056 a poznamenej si A = 1125, E = 1271
Pokud jsou kolem tebe listnaté stromy jdi na N 49° 55.032 E 13° 55.031 a poznamenej si A = 1156, E = 1246
Stage 1
Pokud ses dostal k dubu jdi na N 49° 54.953 E 13° 55.035 a poznamenej si B = 937, F = 866
Pokud dostal ke skupině smrků jdi na N 49° 54.965 E 13° 55.086 a poznamenej si B = 915, F = 888
Stage 2
Pokud ses dostal k vyvráceným kořenům jdi na N 49° 54.871 E 13° 54.832 a poznamenej si C = 1301, G = 1511
Pokud ses dostal ke krmelci jdi na N 49° 54.891 E 13° 54.917 a poznamenej si C = 1273, G = 1537
Stage 3
Pokud ses dostal ke třem břízám v řadě poznamenej si D = 1477, H = 1137
Pokud ses nedostal ke třem břízám v řadě poznamenej si D = 1453, H = 1162
Finálka
Nyní sečti
XXXX = A+B+C+D
YYYY = E+F+G+H
N 49° 5X.XXX E 13° 5Y.YYY
Lilie
Umřela panna v době jarních let,
jako když uschne mladé růže květ;
umřela panna, růže v poupěti -
škoda jí, škoda v zemi ležeti!
"Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
tam bývá nářek sirotků a vdov,
tam slzí hořkých mnoho plynulo:
srdéčko mé by hořem hynulo.
Pochovejte mne v podzelený les,
tam na mém hrobě kvésti bude vřes;
ptáčkové mi tam budou zpívati:
srdéčko moje bude plesati."
Neminul ještě ani rok a den,
hrob její drobným vřesem povlečen;
nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný kvete květ.
Lilie bílá - kdo jí uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná - kdo jí pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil. -
"Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!
Chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
chce mi se na lov pod jedlový krov:
zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!"
Halohou! halou! v chrtů poštěkot,
příkop nepříkop - hop! a plot neplot:
pán na vraníku napřaženou zbraň,
a jako šipka před ním bílá laň.
"Halohou! halou! vzácná moje zvěř,
nespasí tebe pole ani keř!"
Zdviženo rámě, jež ji probije, -
tu místo laňky - bílá lilie.
Pán na lilii hledí s údivem,
rámě mu kleslo, duch se tají v něm;
myslí a myslí - prsa dmou se výš,
vůní či touhou? Kdo mu rozumíš?
"Hoj, sluho věrný, ku práci se měj:
tu lilii mi odtud vykopej;
v zahradě své chci tu lilii mít -
zdá se mi, bez ní že mi nelze být!
Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
tu lilii mi střez a opatruj,
opatruj mi ji pilně v den i noc -
divná, podivná k ní mě pudí moc!"
Opatroval ji jeden, druhý den;
pán její vnadou divně přeblažen.
Leč noci třetí, v plné luny svit,
pospíchá sluha pána probudit.
"Vstávej, pane můj, chyba v odkladě:
tvá lilie se vláčí po sadě;
pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:
tvá lilie si divný vede hlas!"
"Životem vrátkým smutná živořím,
co v poli rosa, co na řece dým:
jasně slunečný svitne paprsek -
rosa i pára, i můj zhyne věk!"
"Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;
před sluncem jistou ochranu ti dám:
zdi pevné budou tvojí záštitou,
ač, duše milá, budeš chotí mou."
Vdala se za něj; blaze bydlila,
až i synáčka jemu povila.
Pán hony slaví, štěstí svého jist;
tu mu královský posel nese list.
"Můj věrný milý!" tak mu píše král,
"chci, aby zejtra ke službě mi stál;
chci, aby přijel každý věrný lech,
potřeba velká - všeho doma nech."
Smutně se loučil s milou chotí svou,
jako by tušil svou nehodu zlou.
"A když mi strážcem nelze býti tvým,
svou matku tobě strážcí zůstavím."
Špatně mu matka vůli plnila,
špatně manželku jeho střežila;
na nebi slunce - pobořena síň:
"Zhyň, paní noční! Zhyň, obludo, zhyň!"
Pán jede domů - dosti služby jest;
tu mu žalostná v ústrety jde věst:
"Tvé pacholátko již ti nežije,
a po tvé paní - zvadlá lilie!"
"Ó matko, matko, ty hadice zlá!
Čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!"