Pokojicek Traditional Geocache

Příběh:

Byl jednou jeden chudý podnikatel, který se vydal do států evropské unie na vandr, aby si vydělal na živobytí. Šel a šel, až jednoho dne přišel do velkého města, kde zašel do jedné autodílny. Požádal tam slušně o nějakou práci a neboť neměl velké nároky na svůj plat, tak jej přijali do služby. Vedle té dílny byla malinká zahrádka na které majitel dílny odpočíval po práci.

I událo se jednoho dne, že kde se vzal tu se vzal, přilétnul překrásný kačer a dal se do zpěvu tak krásného, že lidé ustávali v práci a vycházeli ven, aby se podívali a naslouchali jeho krásnému zpěvu. A když druhého dne opět kačer přiletěl, lidé opět přerušili práci a poslouchali. A tak tomu šlo den co den. Jednoho dne přišla do autoservisu zákaznice a zrovna, když jí vystavovali fakturu za drobné práce, přiletěl onen kačer a dal se do zpěvu. Tu zákaznice pravila: „To je kouzelný, neodymový kačer, o tom jsem četla na internetu, kdo jej pěkně uloží do postýlky, najde pod ní nádherný poklad.“ „Ale jděte paní, kdo by se chytal s tak krásným zpěváčkem.“ usmála se mistrová. Ale náš podnikatel vše slyšel a od toho dne přemýšlel, jak by plachého kačera polapil. Ale nic mu na mysl nepřišlo.

Za měsíc se tu ona zákaznice objevila znovu, a tak se k ní přitočil, strčil jí nějaký ten cent a zeptal se, jak by toho kačera mohl polapit. „Ach, panáčku, nasypej mu trochu zlatého zrní.“ „Kde bych já vzal zlaté zrní.“ řekl smutně podnikatel. „Ve státní pokladně našeho státu, jsou plné pytle, takového zrní.“ poradila mu paní. Druhého dne se tedy podnikatel vydal do hlavního města a nechal se ohlásit u ministra financí. „Pane ministře, dejte mi trochu zlatého zrní, nasypu ho jednomu kačerovi a získám jeho tajemství.“ Ale ministr mu odvětil: „Dám ti zlaté zrní, když mi z lesa přivedeš zlatého jelena.“ Chudý podnikatel šel do lesa a hledal zlatého jelena. Když ho konečně našel, řekl mu: „Pojď se mnou do hlavního města, dostanu za tebe zlaté zrní, to nasypu kačerovi a získám tak jeho báječný poklad.“ „Půjdu s tebou, když mi přineseš zlatého kapradí.“ odvětil zlatý jelen. Tak se truhlářský tovaryš vydal hledat zlaté kapradí, což nebylo vůbec jednoduché, ale protože byl statečného a trpělivého srdce, nakonec došel až na samý konec světa, kde roste zlatého kapradí spousta. Když se shýbnul, aby kapradí natrhal, objevila se krásná panna. „Proč trháš mé zlaté kapradí?“ ptala se. „Potřebuji je pro zlatého jelena, půjde se mnou za ministrem a já za něj dostanu zlaté zrní, nasypu ho kačerovi a získám tak jeho poklad,“ „Dobrá, dám ti zlaté kapradí, ale musíš mě vzít s sebou.“ řekla ta překrásná panna. A podnikatelovi nezbylo, než i na tento divný obchod přistoupit. Natrhal zlatého kapradí a vydal se s pannou zpět.

Když přišel do lesa, dal jelenovi sníst zlaté kapradí, ten se k nim pak připojil a šli do města. Když ministr viděl, že opravdu přivedl zlatého jelena, byl radostí bez sebe a dal mu celý pytel zlatého zrní. A pak podnikatel přišel do autodílny, přivedl překrásnou pannu a přinesl si i pytel zlatého zrní. Když v obvyklou hodinu přiletěl kačer a dal se do zpěvu a lidé ustávali v práci, aby poslouchali, nasypal si podnikatel na dlaň trochu toho zlatého zrní. Kačer ustal ve zpěvu, usedl mu na ruku a jal se to zrní zobat, a tak ho lehce polapil. Rychle kačera vložil do postele pod peřinu a druhý den opravdu našel pod svojí postelí opravdu kouzelný poklad.

Chudý podnikatel už nebyl chudý a už nepotřeboval sloužit v cizí zemi. Vzal překrásnou pannu, vrátil se s ní do rodné vsi, kde si postavili dům, s tou pannou se oženil a žili spolu v dostatku a hojnosti až do konce svých dnů.

A od těch dob lidé ustávají v práci, aby naslouchali, zda nepřiletí nějaký kačer a nezazpívá svoji překrásnou písničku.

Jak na keš:

..... je to tradiční keš a tak s trochou snahy se dostanete k logbooku i bez něj.

PROSÍM. Nelikvidujte obsah keše a snažte se hledat jen očima. Vše vraťte přesně na původní místo, jak jste našli. Kačer není k výměně. DĚKUJI.